OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » V objetí zrůdy 13

27.08.2011 (19:00) • Texie • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 7× • zobrazeno 4193×

13. kapitola

Okolo byla tma. Bella zmateně zamžourala a uvědomila si, že je sama. Stále ze sebe i z rozházené postele cítila jeho vůni, ale Zsadist tam nebyl. Vyděšeně se posadila. Venku byla tma. Mohl jít ven, odejít... Mohl se vrátit do sídla k bratrstvu. Věděla, že to musí přijít, že ho pro sebe nebude mít stále, ale...

Srdce jí málem vynechalo, když vrzly dveře a on se v nich objevil. Okolo boků měl ručník a po těle mu stékaly ještě kapky vody. Zahryzla se do rtu, aby úlevou nevzlykla. Naštěstí její myšlenky se okamžitě začaly zabývat něčím jiným.

Pohled na něj ji pokaždé téměř připravil o řeč. Za poslední dny zesílil. Možná její krev nebo že začal pořádně jíst... Jeho postava byla přehlídkou svalů, které se zavlnily pod jeho holou kůží při každém pohybu. Byl pro ni krásný a děsivý. Energie a bojovnost z něj čišela na každém kroku. Začínal jí připomínat zavřené zvíře.

Tohle poznání bolelo, ale ona přece věděla, kým Zsadist je.

Přitáhla si kolena k hrudi v obranném gestu.

„Kdy chceš odejít?“

Překvapeně se zastavil.

Během toho ticha si stále musela opakovat, že lepší je znát pravdu, než se stále děsit nejistotou. Jeho reakce ji nenechala na pochybách. Nemohl se dočkat, kdy konečně vypustí to krvelačné zvíře v sobě.

Visela mu pohledem na rtech. Viděl to.

Vykročil k ní a sedl si na postel, aby si ji okamžitě k sobě přitáhl.

„Zítra,“ zašeptal.

Věděla, že jinak nemůže. To byl jeho skutečný život, tam venku v noci. Musel odejít. Jenže ačkoliv si toho všeho byla celou dobu vědoma, tak ulehčovat odchod mu rozhodně nehodlala. Přitiskla se k němu a s toužebným zavrněním ho políbila. Teď byl ještě její a ona mu hodlala dát pořádný důvod se co nejdříve zase vrátit.

Zsadist si oblékl, kalhoty. Vlastně je na sobě neměl několik dní. Neměl potřebu si je oblékat, mnohdy ani příležitost. S tou myšlenkou se ohlédl k posteli, kde ležela Bella. Neměla na sobě vůbec nic. Ležela na břiše s bradou podloženou dlaněmi. Pozorovala každičký jeho pohyb přimhouřeným pohledem.

Cítil ho na sobě, skoro jako by se ho jím dotýkala. Vlastně měl chuť, to ze sebe zase strhat a vrátit se k ní do postele. Podrážděně zavrčel. Tohle všechno nad ním mělo až moc velký vliv. Když byla poblíž, úplně ho to pohltilo a nemohl myslet na nic jiného, než byla ona.

Usmála se. Netušila jak, ale dokázala naprosto přesně vycítit, co se v něm děje. A ten fakt, že teď sám se sebou bojuje, aby vůbec mohl odejít, ji uklidňoval. Věděla, že on to bez ní nedokáže vydržet. Vrátí se k ní. Snad proto ho nechala tak klidně odejít.

Teprve až byl oblečený a otočil se k ní, vstala z postele. Pod rozepnutým koženým kabátem nic neměl. Jeho tričko skončilo na cáry. Došla k němu a položila mu dlaně na holou hruď. Cítila pod bříšky prstů ten nejkrásnější rytmus, jaký znala.

Jeho paže ji objaly okolo pasu. Jen se v nich povytáhla na špičky, až k jeho tváři. Políbila ho. Mučivě pomalu, aby si ještě naposledy užila jeho chuť.

„Miluju tě.“

Zašeptala mu to do ještě pootevřených úst. Teprve pak se odtáhla. Zíral na ni černýma očima, neschopný se pohnout.

„Jen jsem chtěla, abys to věděl.“

Pak od něj konečně odstoupila. Jeho dlaně mu při tom přejely přes její boky. Chvíli tam ještě mlčky proti ní stál, než konečně zamrkal a přemístil se.

Pozemky okolo sídla bratrstva byly poměrně rozlehlé. To bylo přesně to, co potřeboval. Přemístil se kousek za zeď, která je celé obíhala a vydal se dál pěšky. Potřeboval se trochu ještě probrat. Stále ji viděl před očima. Poslední pohled na ni. Cítil její chuť a její hlas mu rezonoval v uších. To co řekla...

Studený vítr a mlha byly přesně to co potřeboval. Mrazily ho na holé hrudi a nutily vnímat kde vlastně je.

Když Butch zahlédl na kamerách postavu mířící přes pozemky přímo k domu, vyděsil se. Okamžitě si obraz přiblížil, dokud Zsadista nepoznal. Pak se vyděsil ještě víc...

Wrath podrážděně pročítal papíry na svém stole. Nesnášel tohle papírování, ale vyhýbat se tomu do nekonečna taky nemohl. Dusot nohou rozléhajících se domem ho při tom vytáčel ještě víc. Dokud si neuvědomil, že míří přímo jeho směrem. Odložil papíry a vzhlédl přesně ve chvíli, kdy se Butch objevil ve dveřích.

„Zsadist je zpátky,“ hlesl.

Wrath na chvíli netušil, jestli je to dobra zpráva nebo ne. Po těch minulých týdnech...

„Eh,“ vyrušil ho nervozně Butch.

„Co je?“ Tohle se Wrathovi vůbec nelíbilo.

„Cos mu vlastně řek, když jsi ho vykopl?“

„Ať se hodí do formy, jinak že ho tu nechci vidět.“ Z haly se ozvalo bouchnutí hlavních dveří. „Co provedl?“

„Poslechl tě,“ ošil se nervózně Butch. Pak už měl docela co dělat, aby Wrathovi uhnul ve dveřích, protože ten se ve špatné předtuše vyřítil na chodbu.

„Do prdele.“

Zsadist vzhlédl po Wrathově hlase ke schodům do patra.

„Taky vás rád vidím,“ zavrčel. Wrath nebyl ale schopný na to zareagovat. Jen na něj prostě dál zíral. A že bylo na co. Hádal Zsadistovi minimálně třicet kilo navrch. Kabát se mu na širokých ramenou napínal a odhaloval vypracovaný hrudník.

Ani dříve by ho nemohl nikdo nazývat hubeným, byl spíše šlachovitý, jenže teď? Jestli se znova utrhne z řetězu, tak na něj budou muset naskákat tři, aby ho zastavili a budou mít co dělat.

>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek V objetí zrůdy 13: