V objetí zrůdy 12 • OurStories.cz ~ naše povídky

Idylku, kdy si můžou nerušeně užívat jeden druhého, narušují temné stíny, které Zsadista pronásledují celá staletí. Pro něj je totiž napít se z žíly jen zvířecí akt, kdy se nechají proplout na povrch ty nejpromitivnější pudy dravce.
Bude na ní, aby mu dokázala, že tomu tak být nemusí.

20.08.2011 (14:00) • Texie • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 3911×

12. kapitola

Bella si užívala každičký okamžik se Zsadistem. To, když se ho mohla dotknout a dvojnásob, když on se dotýkal jí, což naštěstí bylo stále častěji. Zbožňovala, když ji objímal pažemi a ona se o něj mohla opřít.

Jako právě teď. Rozvaloval se na gauči a ona mu seděla na klíně. Cítila jeho dech na rameni a jak jí po něm přejel rty. Pak se jeho pozornost přenesla a ušní lalůček. Pokaždé se úzkostlivě vyhýbal jejímu krku.

„Proč se mi odmítáš byť jen přiblížit ke krku,“ vyhrkla.

Cítila, jak ztuhl.

„Tvrdilas, že jsem ti nikdy neublížil, ale já to udělal.“

Vysmýkla se mu z paží, aby si na něj mohla sednout čelem k němu.

„Vypadalo to hůř, než to ve skutečnosti bylo,“ ujistila ho. „Nemám ani jizvu.“ Sklonil pohled k jejímu hrdlu, kde opravu nezůstala nejmenší památka po jeho zuřivém kousnutí. Okamžitě se mu při té vzpomínce vybavila i její chuť.

Bella ho sledovala a začalo jí docházet, o co tady jde doopravdy. Měl žízeň. Ten pohled, co jí právě upíral kousek pod bradu, nebyl provinilý, ale lačný.

„Kdy jsi naposledy pil?“

Vystřelil k ní pohled a jí bylo jasné, že to uhodla.

„Proč to děláš?“ Nenáviděla, když sám sobě ubližoval. Udržoval svoje tělo neustále na pokraji hladu a žízně.

„Protože to nenávidím!“

Teprve když to vyslovil, došlo jí proč. To zhnusení v jeho tónu. Zaznívalo tam vždy, když se to týkalo jeho minulosti.

„Nemusí to být vždycky takové,“ zašeptala ignorujíc, jak se odtáhl. „Chci abys pil ode mě, stejně jako bych já chtěla pít od tebe.“

„Klidně si posluž, ale ode mě to nečekej. Já už ti to víckrát neprovedu!“

Shodil ji ze sebe a prudce vstal. Netušila, čím vším si musel v minulosti projít, aby se toho tak děsil. Odhodlaně ale vykročila za ním. Čekala na něj tak dlouho, nehodlala se z něj vzdát ani kousíčku. Bojovala by o něj, klidně i s ním samotným.

„Takže můžu?“

Chvíli na ni zíral, než mu došlo o čem mluví.

„Posluž si.“Zůstal před ní stát a ona viděla, jak zatíná čelist. Chytila ho za ruku a vedla ke křeslu. Mátlo ho to, ale nechal se posadit. Obkročmo se na něj posadila. Mlčky naklonil hlavu, aby mohla k jeho žíle. Z každého jeho pohybu bylo znát, že čeká bolest.

Bella se sklonila a přejela mu rty po zaťaté čelisti dolů, až k hrdlu. Pomalu klouzala rty po jeho kůži. Zastavila se až u jeho tetovaní. Jazykem přejela po jeho kontuře. Zsadist hlasitě polkl. Přejela mu jazykem po tepně, aby se znova vrátila nahoru a mohla ho políbit na čelist.

Odmítala se ho dotknout zuby, dokud se konečně neuvolnil. Teprve pak přimkla rty a opatrně se zahryzla. Do úst jí začala proudit jeho krev. Stačil jí jeden doušek, aby se jí hrdlem rozezvučelo tiché vrčení. Rozkošnicky převalovala tu krev po jazyku. Byla to krev bojovníka, silná až si po pár doušcích připadala jako opilá. To jí ale stačilo. Nechtěla ho připravit o moc krve. To on se potřeboval napít, ale ještě víc potřeboval vědět, že to není jen sadistický zvířecí akt.

Zsadist se celou tu dobu nedokázal pohnout. Stále čekal, kdy se mu její zuby prorvou do masa, ale to že čeká marně mu došlo, až když Bella položila čelo na jeho rameno. Stále však cítil ten pocit, když z něj sála. Jemné klouzání rtů po kůži a tlak, který mu způsoboval jemné mravenčení po těle. Když se však z jejího hrdla ozvalo předení, šokovaně si uvědomil, že ho to vzrušuje. Ne nebylo bolestivé a ani nepříjemné. Vlastně... nechtěl aby přestala. Objal ji pažemi okolo zad a přitiskl k sobě.

„Převracíš mi celý život naruby,“ zašeptal jí do šíje Bylo v tom tolik citu, že jí to sevřelo hrdlo. Zvedla hlavu a podívala se mu do tváře. Byla to tvář muže, kterého milovala a který miloval ji. Vztáhla k němu paže a položila je lokty o jeho ramena. Líbala ho, zatím co mu prsty bloudila po tváři, aby si ji vryla do paměti. Každičký její detail.

Zsadist nechápal, kde se v jeho velkých tlapách dokázalo vzít tolik jemnosti. Zajel pod její triko a hladil ji po zádech a bocích. Pak už to nevydržel a vyjel dlaněmi výš. Pustila ho jen na tak krátký okamžik, aby jí mohl přetáhnout tričko přes hlavu. Poté se k němu znovu přimkla. Spokojeně jí zamručel do úst, když ucítil na hrudi její ňadra. To mu ale nestačilo. Jeho dlaně klouzaly níž až k jejím stehnům. Překvapeně zamrkala, když se Zsadist zvedl a ona se ocitla ve vzduchu, stále jej objímajíc stehny okolo boků. Jednou rukou ji držel, zatím co druhou se protáhl mezi jejich těla, aby si rozepnul kalhoty.

Ani si nestačila všimnout jak a tiskla se k němu nahým tělem. Otírala se o jeho kůži, pod níž cítila provazce jeho svalů a šlach. Vnímala každičký jeho pohyb, jak k sobě byli přimknutí. Nebylo to jako předtím. Jejich pohyby nehnala vášeň, ale jen prostá touha po tom druhém. Být s ním, dotýkat se, laskat...

Hrdelně vzdychla, když se i s ní posadil a volnýma ruka mohl začít bloudit po jejím těle. Dokázala by zmapovat celý jejich pohyb, jak jí za jeho doteky zůstávala rozžhavená cestička. Když pronikl do ní, musela se zahryznout do rtu, aby nevykřikla. Prohnula se do oblouku. Zsadist toho okamžitě využil a rty jí sjel do úžlabiny mezi prsy.

Všechno jí zastírala mlha a z jeho tváře, když ji zvedl, poznala, že on na tom není jinak.

Políbil ji. I jejich dech se přizpůsobil tomu druhému. Každý tenhle detail ještě znásoboval chvění v jejím podbřišku a obzvlášť, když se Zsadist opět odpojil a sjel jí rty po čelisti. Putoval dolů přes hrdlo...

Naklonila hlavu.

Cítila jak se jeho rty zastavili. Polechtání, jak se jí chloupky na krku zachvěly pod jeho dechem. Váhal, věděla to. Dlaní mu přejela po rameni až ke krku v uklidňujícím gestu. Přitáhla si tak jeho hlavu ještě blíže. Svaly se mu napnuly, jak se jeho touha rozdělila ve dví.

Přivřela oči, když se jeho zuby otřely o její kůži. Zabořil je váhavě a nesnesitelně pomalu. První kapky krve mu stekly do úst a on je lačně polkl.

Belliny prsty se mu zabořily do ramen. V prvním momentě ho to vyděsilo tak, že chtěl přestat, i když každičká buňka jeho těla se tomu vzpírala. Pak se jí ale z hrdla vydral hrdelní hluboký sten. Nebylo to z bolesti či strachu, ale pro ty pocity, které se jí rozlévaly tělem. Cítit ho všude. Vázací pach, objetí okolo těla... cítit ho uvnitř a být součástí jeho samotného.

Konsternován tímhle vším, co cítil zároveň s ní, polykal její krev. Opájel se jí celou všemi svými smysly...

Jeho tělo si samo řeklo, kdy má dost. A teprve pak se od ní odtrhl. Jazykem pohladil ranku na jejím krku a pak ji políbil. Jako by ještě po tom všem potřeboval ujištění, odtáhl se, aby jí viděl do tváře.

Unaveně k němu zvedla pohled. Oči jí zářily jako drahokamy a po rtech se jí rozléval opojný úsměv. Pak se mu sesunula opět do náruče. Chvěla se v jeho pažích. Stejně jako on sám.

>>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction