OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Upíří deníky - Zavržení - 8. kapitola

21.12.2012 (07:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 1640×

                                                                        8. kapitola – I. část Chci to, co chci!

Dnešní zbytek noci prožiju sama, úplně sama! Bez Damona, bez Eleny… Musím se přiznat, že mám strach, ale kdo by se mi divil, když po našem městě běhá zlá upírka, která se kdykoliv může vydávat za mě nebo Elenu. Může svést Damona, teda, chci říct…

Zalehla jsem s těžkou hlavou do postele. Chtěla jsem rychle usnout, abych nemusela prožívat dál tuto noc. 

Zdál se mi úžasný sen, znovu jsem cítila Damonovy rty na těch svých, jeho doteky, které mě dováděly k šílenství. Jeho osobitou vůni, která je pro mě jako droga… 

Začala jsem se probouzet, ještě jsem ani nerozlepila oči a bylo mi jasné, že nejsem ve své posteli. Slyšela jsem hučící motor, takže mi bylo jasné, že jsem v Damonově autě.

„Kam mě zase vezeš,“ řekla jsem ještě se zavřenýma očima. Žádná odpověď… Otevřela jsem oči, nebyla jsem u Damona v autě. Jela jsem s nějakým chlapem, který na mě koukal vražedně.

„Co po mně chcete?“ vyšilovala jsem.

„Pomstu?“ řekl nejistě.

„Já jsem vám nic neudělala,“ řekla jsem vyděšeně.

„Ne, ty za nic nemůžeš. Chci se pomstít Salvatorovi a podle mého jsi rodina s Katherine Pierceovou, takže mám hned dvě mouchy jednou ranou,“ řekl a uchechtl se.

„Nejsem rodina s Katherine,“ řekla jsem rázně.

„Nevadí, stále se chci pomstít Damonovi.“ Pozvedl ramena.

„Co se mnou chceš dělat?“ zeptala jsem se rázně. Ten chlap chvíli mlčel, ale nakonec dospěl k výsledku.

„No, asi tě proměním v upíra a potom tě budu sledovat, jak nenakrmená umíráš! Příšerná smrt, ta muka u toho.“ Radoval se.

„Já jsem vám nic neudělala, tak proč?“

„Damonovi taky neudělala nic má sestra! A jak dopadla? Nechal jsem se proměnit v upíra, abych se mohl pomstít,“ řekl ztrápeně.

„Co udělal Damon tvé sestře?“ zeptala jsem se soucitně.

„Co bys řekla?“ Pokřiveně se usmál. Podle toho jsem poznala, že nic moc hezkého…

„A ty to samé chceš udělat mně?“ zeptala jsem se naštvaně.

„S psychickýma kecama na mě nechoď. Tak či tak bys zamřela, jelikož tě má Damon pěkně omotanou kolem prstu!“ vyštěkl.

„Jak ses vůbec dostal k nám domů? Já jsem tě nepozvala!“ řekla jsem zamyšleně.

„Už jsem říkal, že jsem pracoval jako instalatér a vám se zrovna rozbil kohoutek?“ řekl ironicky.

Pohled Damona:

„Nevíš, kde je Teresa?“ zeptal jsem se Eleny, která byla u nás doma.

„Jak to mám vědět?“ nadzvedla obočí.

„Doma není…“

„Já s ní nechodím,“ odsekla.

„Katherine,“ vydechl jsem.

„Poznal jsi mě dřív než minule,“ zachichotala se. „Co mě prozradilo? Vlasy…“

„Eleně by nikdy nebylo jedno, co se děje s její sestrou,“ vysvětlil jsem.

„Tak co? Když jsi s ní… Cítíš se dobře? Připomínám ti ji?“ řekla lačně.

„Ani zdaleka…“

„Jistě, je to jenom moje kopie, která… Řekněme, že je hrozná! Myslela jsem si, že tvůj typ jsem já. Trochu mrcha, to nepopírám… Svůdná.“ Začala se ke mně přibližovat. „Sexy…“ Její rty byly málem u těch mých.

„Tento vlak ujel už dávno, Katherine,“ řekl jsem a odstrčil jsem ji. Byla z toho trochu v šoku, možná je to tím, že jsem první, kdo jí dal košem.

„A teď neotravuj, musím vědět, kde je,“ řekl jsem rázně a odešel jsem z penzionu.

Vytáhl jsem mobil z kapsy, nikdy jsem si nemyslel, že bych se k tomu mohl snížit.

„Stefane?“ ozval jsem se.

„Co chceš, Damone?“ zeptal se překvapeně.

„Nevím proč, ale myslím, že jsi na sto procent s Elenou… Zeptej se jí, kde je Teresa,“ řekl jsem jakoby nic. Chvíli bylo ticho, ale pak začal mluvit.

„Neví, kde je… Prý ji už dlouho neviděla, ani nespala v pátek doma,“ podivil se.

„To je tak trochu moje vina, ale teď nevím, kde je,“ zamyslel jsem se.

„Možná můžeš zkusit hřbitov,“ prozradila mi Elena.

„Kolem něho jsem jel, není tam,“ odsekl jsem.

Pohled Teresy:

„To tady budeme jenom sedět? Říkal jsi, že mě zabiješ!“ řekla jsem v jednom hotelovém pokoji. Pokoj byl malý, seděla jsem na sedačce, můj únosce stále nervózně přešlapoval tam a zpět.

„Buď ticho! Tobě nedošlo, že chci, aby viděl tvou smrt?“ vyštěkl na mě.

„Pochop, že si najde za mě brzo náhradu, je to Damon,“ řekla jsem a doufala jsem, že se na to chytne a nechá mě být. Ale on se jenom usmál.

„To pochybuju, pozoroval jsem toho zmetka dva roky. S každou holkou chodil maximálně dva dny. Potom skončila buď mrtvá nebo s upravenou pamětí,“ řekl a posadil se na postel, která byla naproti sedačce.

Měla bych si pomalu zvykat na Damonovu temnou stránku, ale stále se mi to nějak nedaří. Stále nemám ten pocit, že by Damon mohl někoho zabít, je to zvláštní… Ke mně se vždy choval tak nějak jinak, tedy když nepočítám ten první večer, co jsme se seznámili.

„Ty mi tady vykládáš, jaký je Damon zabiják, uvědomuješ si, že by ti mohl třeba, já nevím… Urvat hlavu?“ prohodila jsem.

„Pochybuju, až ty budeš umírat, tak já už budu v tahu. A ty budeš pěkně v klidu usínat v Damonově náručí, jak… Poetické, nemyslíš?“ Můj obličej nahodil zhnusenou grimasu.

„Ty říkáš, že je Damon vrah, ale ty jsi to samé!“ zařvala jsem. Zasmál se.

„Ano, holčičko, ale tady to ze mě udělal tvůj milý.“ Zašklebil se při slově milý.

Do této chvíle jsem si tak nějak neuvědomovala, že bych doopravdy mohla zemřít. Nějak jsem doufala, že se otevřou dveře a v nich bude můj zachránce nebo mě ten upír dobrovolně pustí.

Ale když řekl, že budu umírat v Damonově náruči, nějak se mi pohled změnil. Možná vážně zemřu, nikdy neuvidím Elenu, Jeremyho nebo Jennu…

Všechny mé myšlenky se stále točily k mé smrti, v této chvíli jsem nikde nenašla ani špetku optimismu, který jsem pravidelně využívala.

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří deníky - Zavržení - 8. kapitola: