Upíří deníky - Zavržení - 14. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Isobel prozradí věci, které Teresu dostanou do kolen.
Je cesta zpátky?
Prosím o komentáře, děkuji!
TerryBells...

27.12.2012 (07:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 10× • zobrazeno 1455×

14. kapitola – Nebezpečí

„Kdysi byla obětována v jednom rituálu, ale někdo jí dal upíří krev, takže když ji zabili, ona oživla. Ten, co celý rituál „vedl“, o tom nevěděl. Zjistil to až potom, rozzuřil se, protože všechno padlo. Věděl, že Katherine bude mít dvojnici, a tak ji celou dobu čeká. Zjistilo se, že nebudeš muset být obětována, ani tvoje sestra, vy už posloužíte jako krmení, ale nemusíte se bát. Jeho. On vás nebude chtít zabít, jelikož mrtvé byste mu byly na nic,“ dokončila svůj monolog. Koukala jsem na ni s otevřenou pusou.

„Kdo je ten on?“ dostal ze sebe Damon.

„Ten nejvyšší,“ řekla prostě.

„Na to se musíte zeptat Katherine. Neodpustila by mi, kdybych jí to odepřela. A jedna drobnost, jak už jsem řekla, Katherine se chce pomstít, takže vlastně zemřeš její rukou, už jsi přišla na to, proč tě Katherine chce zabít? Nechce, abys mu k něčemu byla,“ řekla a usmála se. Vydechla jsem, nemohla jsem to už dál poslouchat a tak jsem vyběhla z domu. Jak jsem čekala, Damon už byl za mými zády.

„Nedovolím, aby něco udělala,“ řekl odhodlaně. Z očí mi stékaly slzy.

„Damone, já ještě nechci zemřít,“ řekla jsem a objala jsem ho.

„Nedovolím to, rozumíš?“ řekl odhodlaně.

„Damone, umím si dát dvě a dvě dohromady. Pokud mě a Elenu nebude moct zabít, bude chtít zabít někoho z mých blízkých, dokud nás s Elenou nedostane.“ Zatřásla jsem se nad touto myšlenou.

„Slibuju, že se nic takového nestane,“ zvážněl.

Cestou do penzionu jsme ani jeden nepromluvil, nebylo to to trapné ticho, prostě jsme oba byli zabráni do myšlenek…

„Ahoj, Terry,“ pozdravila mě v penzionu Elena.

„Čau,“ řekla jsem sklesle.

„Tak co jste zjistili?“ zeptal se vážně Stefan.

„Samé úžasné zprávy,“ odpověděl ironicky Damon.

„Jaká je?“ zeptala se nadšeně Elena.

Zakroutila jsem hlavou a odešla jsem do Damonova pokoje, jak jsem čekala, následovala mě.

V jeho pokoji jsem jí všechno odvyprávěla, samozřejmě jsem vynechala tu část, že ji Damon přeměnil.

Viděla jsem, jak Eleně stekla slza. Rychle jsem ji objala a šeptala jsem jí:

„Všechno bude v pořádku, slibuju.“ Cítila jsem, jak mi začala stékat slza.

Elena za chvíli odešla domů ještě něco probrat s Jennou, zřejmě to, proč nám neřekla, že jsme adoptované.

Procházela jsem chodbou, kdež jsem uslyšela Stefana a Damona, jak o něčem diskutují.

„Takže to uděláme na tom plese,“ řekl Stefan. Já jsem se zatím schovala za sloup.

„Jo, Caroline a Bonnie říkaly, že nám pomůžou, a Aliric se taky přidá,“ přitakal Damon.

„Nevím, jestli je dobrý nápad do toho tahat toho dějepisáře,“ řekl nesouhlasně Stefan.

„Ví o upírech skoro všechno, je to pravý lovec. A když jsem se dozvěděl, že je bývalý od Isobel, tak.…“ To si dělá legraci? Damone, zabiju tě, ale nejdřív se dozvím, co máte v plánu!

„Fajn, co uděláme s Elenou a Teresou?“ zeptal se se zájmem Stefan.

„Zůstanou prostě doma. Nějak je přesvědčím, i kdybych je měl ovlivnit!“ řekl s jistotou Damon. Je to jasné, začínám brát železník!

„Jo, to bude jednoduché, když má Elena ten přívěsek,“ řekl ironicky Stefan.

„Tak jí ho na den sundáš, no! Problém vyřešen,“ řekl Damon a svalil se do křesla.

„Jestli to na tom plese nevyjde, tak nás Katherine jednoznačně zabije,“ řekl se strachem Stefan.

„To těžko, když my jí zabijeme dřív,“ usmál se Damon.

„Kde bereš tu jistotu? Damone, ona má pět set let. My máme dohromady tři sta, k tomu Caroline, která má sedmnáct, a jedna začínající čarodějka,“ řekl Stefan nesouhlasně.

„Zapomněl jsi na Rica,“ řekl s úšklebkem Damon.

„Ano, a jeden člověk,“ prohodil Stefan sarkasticky.

„Stefane, trochu optimismu,“ usmál se Damon.

„A máme vůbec jistotu, že Katherine přijde na ten maškarní ples?“ zeptal se Stefan vážně.

„Stefane, je to Katherine! Ta by si ho nenechala ujít!“

„Asi jo.…“ Dál už jsem nepotřebovala poslouchat, věděla jsem všechno, co jsem chtěla. Potichoučku jsem odešla k Damonovi do ložnice. Jeden si řekne, že by vás dva upíři měli slyšet, ale asi ne. Ještě že tak. Jinak by mi můj plán nevyšel!

Svalila jsem se na postel a začala jsem přemýšlet.

Ten hajzlík mi ani neřekl, že Alaric ví o upírech, že je to bývalý mé biologické mámy, i když pochybuju, že by to byl náš otec!

Další věc, oni si vážně myslí, že zůstaneme doma, když bude ten ples, na kterém chtějí zabít Katherine? Nejsme přece blbé, ne? To mi připomíná, že si musím pořídit železník. Stefan ho má ve sklepě, takž se jednou nabídnu, že Damonovi dojdu pro krev, a přitom si pár stonků vezmu.

Terry! Jsi vážně dobrá! Já dám ještě Damonovi co pro to!