OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Upíří deníky - Začátek - 14. kapitola

01.12.2012 (08:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 1543×

                                                                         14. kapitola – Kamarád

Pohled Damona:

Usnula, spala jako nemluvně. Celkem mě to uklidňovalo, v jednu chvíli jsem si chtěl taky dáchnout, ale pak mě to přešlo, když jsem uslyšel zvonek a potom Stefana.

Nějak jsem tušil, že se budu muset vypařit, jelikož kdyby mě viděl v její posteli, tak by mě zabil. Byla by to fajn představa, všichni stejně víme, jak by to dopadlo. Stefan ležící na zemi s kůlem v břiše. Při tom jsem se musel uchechtnout.

„Něco jsem ti donesl,“ řekl Stefan tajemně. Jejich hlasy jsem už slyšel u Elenina pokoje.

Dveře se zabouchly, ale i tak jsem slyšel, co se děje vevnitř.

„Stefane, ten je úžasný,“ řekla Elena. Slyšel jsem, co se děje i potom. Ale to teď nebudu rozebírat.

Najednou mi zazvonil telefon, bohužel jsem tím vzbudil Terry.

Podíval jsem se jí přímo do očí.

„Spi dál,“ ovlivnil jsem ji. Teresa se otočila zpátky a spala dál. Rychle jsem zvedl telefon. To už jsem byl ale z Teresina pokoje pryč.

„Ahoj,“ pozdravil mě můj kamarád Michael.

„Nazdar,“ taky jsem pozdravil.

„Jsi ještě v Mystic Falls?“ zeptal se rychle.

„Jo, proč? Zase budeš projíždět městem, kde byla Katherine?“ zeptal jsem se se smíchem.

„Ne, přijedu se podívat za tebou,“ řekl jasně.

„A prozkoumat, jestli jsem náhodou nepokročil v tom, jak Katherine vrátit, že?“ zeptal jsem se uštěpačně.

„Fajn, vždycky mě prokoukneš,“ řekl se smíchem.

„Budu se těšit,“ řekl jsem rychle.

„Já taky…“ Zavěsil jsem.

Po prdele! Proč zrovna tady ten idiot? Musím ty dvě někde schovat.

„Po pekla!“ řekl jsem a hodil jsem telefon, jak nejdál to šlo. Jak ho znám, tak vím, že přijede zítra. Díky bohu, že není ten typ, který někde vydrží týden. Dva dny maximálně a odjede.

Fajn, Teresa i Elena jdou do školy, tam s nimi bude Stefan. Je to dobrý, po škole půjde Teresa na hřbitov, což není dobrý, ale budu se snažit Michaela udržet u nás doma. Proč zrovna on musí mít denní prsten?

Na hřbitově je asi hodinu. Přijde domů, udělá si úkoly, snad už bude jenom doma.

Nevím proč, ale mám tušení, že něco krachne.

Pohled Teresy:

„Vstávej, Terry! Jenna má o tebe strach,“ řvala mi skoro do ucha Elena.

„Co se stalo? Hoří?“ vyletěla jsem.

„To ne, ale už je pět odpoledne,“ řekla jistě.

Prohrábla jsem si vlasy. Stefan – Železník, spojily se mi dvě věci.

„Dal ti něco Stefan?“ zeptala jsem rychle.

„Jo, tady ten řetízek, pěkný, že?“ pochlubila se. „Když ho otevřeš, tak v něm je bylina,“ řekla mile.

„A dal ti ještě něco?“ zeptala jsem se nenuceně.

„Ne, ale vzkazuje ti, že se máš za ním zítra stavit, prý něco kvůli Damonovi,“ řekla zamračeně.

Alespoň že je Elena v bezpečí před Damonem.

***

Ráno nastalo neuvěřitelně rychle, ale zbytek školy se neuvěřitelně táhl, asi jsem si uvědomila, že konečně budu mít Železník. Nemohla jsem se dočkat. Bohužel jsem za celou školu nikde nezahlédla Stefana. Asi nebyl ani ve škole. Jen doufám, že mu něco Damon neudělal. Tu myšlenku jsem okamžitě zahodila do kouta!

„Jak to myslíš, že nepřijdeš na trénink?“ zeptala se nasupeně Car.

„Tak, jak říkám, je mi to líto. Potřebuju si něco zařídit, příště na sto procent přijdu, slibuju,“ řekla jsem jistě.

„Fajn, ale slib mi to,“ řekla s očima malého psíka.

„Slibuju, Caroline, slibuju,“ řekla jsem a co nejrychleji jsem prchala ze školy. Nasedla jsem do svého auta a rozjela jsem se do penzionu.

Cesta nebyla dlouhá, pustila jsem si rádio, kde hráli moji oblíbenu písničku, takže jsem si jízdu patřičně užívala.

Vystoupila jsem u penzionu, kde stálo pro mě neznámé auto.

Zaklepala jsem na mohutné dveře, ve vteřině mi někdo otevřel, bohužel jsem ho neznala.

Přede mnou stál hnědovlasý pohledný kluk se zelenýma očima. Abych řekla pravdu, tak na mě zíral. Nebylo mi to zrovna dvakrát příjemné.

„Katherine!“ vydechl a objal mě. Snažila jsem se z jeho objetí okamžitě dostat.

„J – já nejsem Katherine,“ zakoktala jsem se.

„A kdo jsi?“ Pustil mne.

„Teresa,“ řekla jsem jistě.

„Ale ty vypadáš…“

„Jako ona, já vím! Pustíš mě dál? Hledám Stefana.“ Hned jak jsem to dořekla, stál u toho kluka Damon.

„Co tady děláš?“ zhrozil se.

„Ty mi lezeš do pokoje každý den a když se objevím u tebe doma, tak vyšiluješ? Navíc, nejdu za tebou. Hledám Stefana,“ řekla jsem ostře.

Vlezla jsem dovnitř, kde stál Damon nehybný jako socha.

„Ty a Damon spolu něco máte?“ zeptal se ten kluk.

„My dva?“ zeptala jsem se a přitom jsem se začala smát. „Ne, rozhodně ne,“ řekla jsem vážně.

„To říká každá,“ řekl a mávl rukou.

„Nejsem každá,“ otočila jsem to.

„To taky říká každá,“ řekl s úsměvem.

„Idiote,“ procedila jsem skrz zuby.

„Neměla bys mi tak říkat!“ řekl ostře.

„Nebo co? Ovlivníš mě? Zabiješ mě? Tady na to je dobrý Damon,“ řekla jsem nenuceně.

Viděla jsem na tom klukovi určité pobavení smíchané s naštváním.

„Damone, je tady Stefan?“ zeptala jsem se až moc mile.

„N – ne, ještě ne. Co bys ráda, možná to pro tebe dokážu zařídit,“ řekl a mrkl na mě.

„To pochybuju,“ řekla jsem rázně.

„Nebo tě můžu přinutit, abys mi to řekla,“ řekl jistě.

Protočila jsem oči v sloup.

„Tak já na něj počkám,“ řekla jsem a posadila jsem se do obýváku.

Damon mě následoval a sedl si vedle mě.

„Dáš si něco? Whisky, bourbon, krev? Nic jiného nevedu,“ řekl omluvně.

„To je dobrý, zrovna dneska nějak chuť na krev, na whisky ani bourbon nemám,“ řekla jsem.

Všimla jsem si, že ten kluk, co mi otevřel, už tady nebyl.

„Co to bylo za kluka?“ zeptala jsem se.

„Jeden takový vůl, co se snaží najít Katherine,“ řekl jasně.

„Takže tvůj stoupenec?“ zeptala jsem se s nadzvednutým obočím.

„Já už Katherine nehledám, vím, že asi není tam, kde by údajně měla být. Nedivil bych se, kdyby byla někde ve světě…“

Najednou se otevřely dveře.

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří deníky - Začátek - 14. kapitola: