Upíří deníky - Prokletí 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Povolí Jenna Terese se nastěhovat k Damonovi?
A co když má Jenna ještě větší zprávu.
A do toho všeho Klaus...
Prosím o komentáře, děkuji...
Terry...

12.01.2013 (09:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1343×

4. kapitola – Dítě

Zaskočila jsem si pro nový mobil. Stejně ten starý už stál za starou belu, musela jsem s tím počítat.

Chvíli jsem stepovala před domovními dveřmi. Nevěděla jsem, co mám říct.

„Ahoj, lidi. Stěhuju se, protože dva obyvatelé tohoto domu mě nenávidí?“ No… Nevím, to by mi asi neprošlo.

Chvíli jsem tam jen tak stála, a nakonec jsem se rozhoupala a otevřela.

Slyšela jsem dva hlasy. Jenin a Alaricuv, o něčem horlivě diskutovali. Vešla jsem do obýváku.

„Ahoj,“ šeptla jsem. Jenna se na mě otočila a povzdechla si. Ric mi věnoval jeden ze svých ztrápených pohledů.

„Jenno,“ začala jsem, ale ta mě umlčela mávnutím.

„Terry, nic mi do toho není. Vím, co je Damon zač, tak Stefan…“ Cože? Kdo jí to… Zlostně jsem pohlédla na Alarica.

„Aha,“ vydechla jsem a sklopila jsem hlavu.

„Jenno, chtěla bych tě o něco poprosit. Chtěla bych teď na chvíli bydlet u Damona. Než se to přežene, jelikož Elena mě nenávidí a Jeremy…“ nechala jsem větu otevřenou.

„Aha… Tak to je ještě větší jobovka, než kterou jsem si připravila já,“ vydechla. Nechápavě jsem na ni pohlédla.

„Dobře, vím, že toho budu litovat, ale fajn. Můžeš u něj bydlet, ale budeš mi volat. A budete mít rozdělené pokoje!“ řekla přísně. Měla jsem co dělat, abych nevyprskla smíchy. Ric to nevydržel a málem se válel po zemi.

„Jsem ráda, že se smějete, ale myslím to vážně! A ještě jednu věc musíš splnit!“ Dívala jsem se na ní jako na blázna.

„Slíbíš mi, že se vrátíš taková, jaká jsi,“ řekla v hádance.

„Slibuju, že si vlasy nenabarvím,“ zavtipkovala jsem.

„Tereso, to není vtip. Vrátíš se domů normální!“ řekla jasně. Došlo mi, co tím myslela. Musím se vrátit jako člověk.

„Tak to ti slíbit můžu.“ Pokřiveně jsem se usmála.

„A teď! Co myslíš, že je u mě nového?“ Zaradovala se.

„Máš nový svetr?“ hádala jsem.

„To taky, ale,“ odmlčela se. „Jsem těhotná!“ vypískla. Stála jsem k zemi naprosto přimrazená. Nevěděla jsem, jestli se mám radovat a blahopřát jí, nebo na místě zkolabovat.

„A kdy? Jak?,“ dostala jsem ze sebe nakonec.

„Vím, že tě tato otázka nemusí trápit, jelikož chodíš s někým jako je Damon, ale mohla bys to vědět.“ Uchechtla se.

„Moc blahopřeji!“ vypískla jsem, a rychle jsem ji objala.

„Děkuju, děkuju,“ řekla zadušeně.

Vyprostila se z mého objetí. A usmála se.

„Nemám tady zůstat?“ zeptala jsem se ustaraně.

„Jsem těhotná, ne na smrt nemocná,“ ohradila se. „A navíc mám tady Rica,“ řekla razně.

„Fajn… Půjdu se sbalit. Jenom, mohla bys to trochu urovnat s nimi.“ Pohlédla jsem nahoru.

„Tereso, to si musíš urovnat sama. Já se do toho nechci míchat. I když bych Damona nejraději propíchla dřevěným kolíkem…“

„Jenno,“ šeptl Ric.

„Dobře, nebudu se nervovat. Jsem těhotná,“ prohodila klidně. „Ale vyřiď mu, ať mě obchází obloukem, a jestli ti něco udělá, tak, že do něj vlastnoručně ten kolík zabodnu,“ řekla sladkým úsměvem, který mě trochu děsil.

„D – dobře,“ zakoktala jsem se. A vyšla jsem po schodech do mého pokoje, kde jsem si nabalila patřičný obnos věcí, které by mi vydržely, tak na tři měsíce. S těžkou taškou jsem sešla schody.

„Já ti pomůžu,“ nabídl se Ric a běžel ke mně.

„Díky,“ vydechla jsem. Ric mi v minutě odnesl tašky do auta, já se ještě rozloučila s Jennou a slíbila jí, že vážně budeme mít oddělené pokoje. Nakonec jsem se ještě rozloučila s Ricem ve dveřích.

Vyšla jsem před dům, když jsem uviděla, kdo stojí u auta, tak jsem chtěla zdrhnout. Stál tam Klaus… Byl ležérně opřený o auto, a když mě zahlédl, tak se pousmál. Měla jsem co dělat, abych neutekla zpátky do domu. Ale rozhodla jsem se, že budu čelit osudu.

„Ahoj, lásko,“ pozdravil slizky Klaus.

Neodpověděla jsem, místo toho jsem ho probodávala pohledem.

„Proč tolik nevraživosti?“ podivil se.

„Chceš mě zabít,“ řekla jsem s jistotou.

„Ne, to bych neudělal. Jenom mi prozraď, kam se chystáš?“ Pohlédl na tašku v autě.

„Stěhuju se,“ odpověděla jsem úsečně.

„Aha, a smím vědět kam?“ zajímal se.

„Jistě, kousek odtud…“

„Tipuju… Hotel Salvatore?“ Ušklíbl se. Na to jsem pouze přikývla.

„A kterého sis vybrala, doufám, že neskončíš jako Katherine!“

„To rozhodně ne!“ odsekla jsem.

„Tak kterého?“ zajímal se dál.