OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Upíří deníky - Prokletí - 20. kapitola

29.01.2013 (07:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 8× • zobrazeno 1616×

                                                                       20. kapitola - Prorocví

Pohled Damona:

„Jsem tady,“ ohlásila se Bonnie, když vešla do domu. Znuděně zívla a hodila plnou tašku kouzelných kuchařek na stůl.

„Potřebuju, abys udělala pár těch svých triků na Teresu…“

„Jakých triků? Co je s Teresou?“ nenechala mě ani domluvit. A nechápavě si mne měřila. Ach jo, proč jsou všichni tak nechápaví?

„Prostě, vezmeš tu svoji čarodějnickou kuchařku, najdeš kouzlo, které Teresu vyléčí!“ vysvětlil jsem rázné.

„Damone, můžeš mi už konečně vysvětlit, co je s Teresou? Ještě jsem se nic nedozvěděla!“ křičela na mne. Uslyšel jsem zavrzání schodů a pomalé kroky, které se blížily k nám. Byla to Terry, vypadala jinak. Byla bledá, měla velice rudé rty a její oči vypadaly, jakoby týdny nespaly.

„Co se ti stalo?“ vydechla Bonnie. Terry chtěla něco říct, místo toho pomalu vydechla a párkrát zamrkala.

„Cos jí to udělal?“ obořila se do mě čarodějka. Proč bych za to měl být zodpovědný já? Já jí nic neudělal. Nedokázal bych to. Místo odpovědi jsem se zamračeně díval na jednu a potom druhou.

„Co se stalo, Damone. Něco se muselo stát!“ vysvětlovala. Chvíli jsem přemýšlel, co jsme dělali, že by to mohlo způsobit tento stav.

„Vím, že je to naprostá blbost, ale včera poprvé lovila. Pila krev přímo z člověka, nikoho nezabila, jen se nakrmila,“ vyhrkl jsem. Terry se svezla k zemi, něco se stalo, něco muselo vyvolat tento stav. Nečekal jsem ani chvíli a vrhl se pro ni. Opatrně jsem ji vzal do náruče a položil na sedačku. Byl jsem u ní a pozorně ji prohlížel.

Měla bledou pleť, doopravdy hodně bledou. Za to její rty byly až přes příliš rudé, jakoby se právě nakrmila a nesmyla si krev ze rtů. Zatím, co jsem obdivoval její změnu, se Bonnie ponořila do četby. Párkrát se zamračila a vydechla.

„Umírám?“ zeptal se mne tichý hlásek. Sklonil jsem hlavu k dívce, kterou miluju. Měla oči podlité krví.

„Ne, v žádném případě neumíráš,“ okamžitě jsem odporoval. A snažil jsem se o jemný úsměv.

„Poznám, když lžeš. Ale děkuju, že mi dáváš naději,“ pozvedla jeden koutek.

„Já ti nedávám naději!“ okřikl jsem ji, „já vím, že budeš v pořádku,“ poslední slovo jsem šeptl. Párkrát zamrkala a usmála se.

„Panebože!“ zakřičela Bonnie. Okamžitě jsem sebou trhl. Něco věděla, něco se dočetla o tom, co se stalo Terry. Svou přirozenou rychlostí jsem se dostal k Bonnie. Poodešli jsme kousek dál, aby nás neslyšela nemocná.

„Tak co se děje?“ šeptl jsem v kuchyni. Bonnie polkla.

„Jestli je to to, co si myslím, tak…“

„Tak se vymáčkni!“ málem jsem křičel.

„Podle mé knihy existuje jedno proroctví, které zapsala ještě původní čarodějka. Čti,“ podávala mi knihu.

Jestliže třetí dvojnice spjata s upírem za lidský i nesmrtelný život bude, čeká ji dáreček seslaný z nebe. Malé dítě s duší ďábla, však nezapomeňme na čtvrtou dvojnici sestru třetí dvojnice, která kouzelnou moc bude mít. Má za úkol chránit dítě před branami pekelnými. Do náruče ďábla nesmí přijít dítě s matkou spjaté. Odrostlé dítě pak jediné má sílu zničit zlo vlastní mocí. Mocí čarodějky a upíra. Pak bude nastolena opět rovnováha.

Přečetl jsem si to asi stokrát. Co to má znamenat? To mi jako chce nějaká původní čarodějka naznačit, že budu otcem? Proč to nenapíšou zřetelně?

„To jako vážně?“ vyšlo ze mě.

„Asi ano,“ špitla Bonnie a dívala se do země. Zastrčila si vlasy za ucho a dál zadumaně mlčela.

„Ale vždyť… Podívej se na ni! Vždyť se porodu nedožije!“ ukázal jsem na matku mého dítěte.

„Vím, co potřebuje… Potřebuje upíří krev,“ řekla jasně. Neváhal jsem ani minutu. Rychle jsem k ní šel, najednou mě popadla mučivá bolest. Hlava se mi vařila.

„Nedovolím ti to, Damone. Je mi líto… Nedovolím, aby na svět přišlo takové dítě!“ křičela. Bolest ustala.

„O čem to tady mluvíš?“ vyjel jsem na ni.

„Pochop, nevím, co bude to dítě zač! Nemůžu si dovolit poslat mezi lidi takovou věc! Nevím, co je zač, nic nevíme,“ vysvětlovala mi.

„Pokud nedám Terry svou krev, tak zemře!“ draly se mi do očí slzy. Čarodějka zarytě mlčela.

„Je mi líto,“ nedokončila větu, protože jsem se za ní dostal svou upíří rychlostí a trochu jsem ji omráčil, dobře zítra ji asi pekelně bude bolet hlava.

Nechal jsem ji ležet na zemi a přiblížil se k Terry. Doopravdy vypadala, jakoby měla za pět minut zemřít.

Pohladil jsem ji po tváři. Rozlepila oči a láskyplně se na mne usmála.

„Poslouchej mě, musíš se napít mé krve, rozumíš?“ zeptal jsem se zřetelně. Ona jen přikývla. Svými zuby jsem si kousl do zápěstí, které jsem poté přiložil k jejím ústům. Viděl jsem, jak se jí zpátky vrací barva do tváří. Nebyla už tak bledá, když dopila, tak vypadala konečně normálně.

„Děkuji,“ usmála se.

„Je tady jedna věc, kterou bys měla vědět… jsi těhotná.“ Viděl jsem na její tváři, jak je zaskočená. Vlastně se její emoce střídaly velice rychle. Nakonec se na její tváři usídlil úsměv.

Delena jednorázovka zde

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří deníky - Prokletí - 20. kapitola: