OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Upíří deníky - Prokletí 2. kapitola

10.01.2013 (07:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 7× • zobrazeno 1532×

                                                                   2. kapitola – Promiň!

„Damone, promiň!“ řekla jsem už po desáté u něj v pokoji.

Stále mlčel, oči upřené na mém obličeji.

„Je něco, co můžu udělat, aby ses na mě nezlobil?“ zeptala jsem se s nadějí.

„Slib… Slíbíš mi, že už nikdy neuděláš takovou volovinu!“ řekl rázně.

Tentokrát jsem byla zticha já. Já neudělala moc velkou volovinu, jenom jsem se snažila ochránit ostatní.

„Tereso,“ přecedil skrz zaťaté zuby.

„Dobrá, ale musíš mi slíbit, že ani ty neuděláš žádnou blbost! Rozumíš?“ Pohlédla jsem mu hluboko do očí.

Damon jen chabě zakýval hlavou a lehl si ke mně.

„Víš o tom, že máma nám s Elenou vyprávěla pohádku O dvou bratrech?“ zeptala jsem se nenuceně.

„A?“ upřel na mě svůj nechápavý pohled. „Chceš, abych ti vyprávěl pohádku?“ Zasmál se.

„Damone,“ vydechla jsem a dál jsem pokračovala. „Ta pohádka byla o vás dvou. O Stefanovi a tobě… A Katherine,“ šeptla jsem.

„Aha… A jak ta pohádka skončila?“ zeptal se.

„Dobře… Bratři se usmířili. Našli si stejně pěkné a milé holky a žili spolu navěky,“ řekla jsem jasně.

„Tomu říkáš dobře? Žít se Stefanem navěky?“ zhrozil se. Začala jsem se smát.

„Stejně… Není možné, abychom byli spolu navěky,“ povzdechl si.

„Damone, pokud s tebou budu chtít být i dál, tak stejně jiné řešení nevidím,“ zašeptala jsem. Damon sebou škubl.

„Jak to myslíš?“

„Damone, nevidíš to? Jednou upírem budu, ale zatím ještě chci být člověkem. Počkáš si na mě?“ zeptala jsem se rychle.

„Ty by ses kvůli mně změnila?“ podivil se.

„Asi ano,“ řekla jsem pomalu. Damon se usmál a přitáhl si mě blíž k sobě.

„Ale ještě ne, musím na to nějak Elenu psychicky připravit,“ přiznala jsem.

„Chápu, a teď už spi,“ líbl mě do vlasů.

Když jsem zavřela oči, přemítala jsem si všechen čas strávený s Klausem. Každou vteřinu, jestli mi náhodou něco neuniklo. Nějaká podstatná věc! Mé krvi chybí nějaká specifická složka, čarodějky to tak udělaly, aby Klausovi zabránily ve tvoření hybridů. Něco chybí! Něco mi uniká a mě to hrozně moc štve! Už mi vše došlo, otevřela jsem oči. Damon vedle mě podřimoval.

Už jsem přišla na to, co chybí! Chybí Elenina krev. Elenina krev je ta specifická složka, co mé krvi chybí. Kdyby se napil pouze Eleniny krve, tak by zase chyběla má krev! Čarodějky tu krev, co má tvořit hybridy, rozdělily do dvou těl! Pokud Klaus zjistí, že jsme dvě, tak na to rychle přijde.

Klaus nás potřebuje obě. Damon na to přišel už venku, proto měl ten svůj zasněný výraz. Nechtěl mi to říct.

Vstala jsem z postele, zrovna teď jsem neměla na spánek ani pomyšlení. Oblékla jsem si župan a šla jsem dolů do kuchyně. Když jsem se podívala na hodiny, tak jsem ztuhla. Bylo už devět, tak jsem asi celou tu dobu nepřemýšlela.

Uvažovala jsem, jestli mám jít domů nebo tady zůstat. Jestli si o mě třeba Elena nedělá starosti, ale pak mi došlo, že jim dal určitě Damon echo.

„Dobré ráno,“ pozdravil mě ode dveří Damon.

„Dobré,“ opětovala jsem mu pozdrav mile a při tom jsem se na něj usmála.

„Elena volala,“ prolomil ticho.

„Ehm… Řekl jsi jí, že potřebuje Klaus naši krev smíchat?“ řekla jsem jakoby nic.

„Přišla jsi na to,“ protočil očima.

„Damone, měl jsi mi to říct! Pravdu ustojím,“ řekla jsem s určitým poklidem.

„Ale já se bojím, že já ne,“ přiznal.

„Společně si Klause podáme,“ zavtipkovala jsem. Damon se usmál. Vrhla jsem se mu kolem krku.

„To si piš,“ přitáhl si mě blíž k polibku. Randálem se rozrazily dveře. V nich stál Stefan, Elena, Jeremy, Caroline a Bonnie. Kdyby to bylo možné, tak by Eleně z očí šlehaly blesky.

Odtáhla jsem se od Damona a zadívala jsem se na ni.

„Ahojky,“ špitla jsem.

„A – ahojky? Ty mi řekneš ahojky?“ zuřila. „Víš, co jsem kvůli tobě prožila? Myslela jsem si, že jsi mrtvá! Myslela jsem si, že tě už nikdy neuvidím!“ křičela.

„Promiň,“ zašeptala jsem.

„Promiň,“ vydechla. „Ty mi řekneš promiň!“ Svěsila ramena.

„Vím, že ti muselo být na nic,“ přiznala jsem.

„To máš teda sakra pravdu.“ Otočila se na podpatku a odešla do Stefanova pokoje.

Vydechla jsem a přitulila jsem se k Damonovi.

„Za chvíli jí to přejde,“ řekl s klidem Stefan. „Ale tohle už nedělej, ani nevíš, jak těžké ji bylo udržet doma,“ řekl rázně.

„Promiň…“

„No, mně se neomlouvej,“ řekl jasně. „To Bonnie musela vynaložit svoji sílu,“ usmál se a mrkl na Bonnie. Nečekala jsem dlouho a vrhla jsem se jí kolem krku.

„Už nám to nikdy neuděláš!“ šeptla rázně Caroline a taky mě objala.

Jen jsem se nadechla a nechala, aby všechny mé starosti odpluly. Věděla jsem, že za chvíli budu znovu v realitě, která je hrozná.

„Měla by sis jít promluvit s Elenou,“ prohodil Jeremy. Zamrkala jsem a rozešla jsem se za ní.

Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem zaklepala. Nečekala jsem na odpověď, protože jsem věděla, že by žádná nebyla.

Elena ležela na posteli a nepřítomně se dívala do stropu. Nemluvila, ani jsem jí nestála za to, aby se na mě podívala.

„Eleno,“ začala jsem. „Je mi líto, co sis kvůli mně musela prožít. Nechtěla jsem, aby vám Klaus ublížil. To proto jsem se chtěla obětovat, ale stejně to bylo k ničemu…“ Elena zbystřila, posadila se, podívala se mi do očí.

„Jak myslíš, že to bylo k ničemu?“ zamračila se.

„Má krev… Chci říct, že jí něco chybí. A kdyby Tyler byl už v přerodu, tak by zemřel…“

„Tyler? Jako Lockwood? O čem to tady mluvíš?“ zděsila se. Teď to začalo, musela jsem jí vysvětlit vše, co se stalo. O Tylerovi, o tom, jak Klaus pil moji krev. A musela jsem upozornit na to, aby si dávala pozor.

„Klaus nesmí zjistit, že jsme dvě! Rozumíš?“

„Proč?“ podivila se.

„Protože prostě proto…“

„Tereso! Mluv!“ křikla rozčíleně.

„Moje krev mu nestačí. Něco jí chybí.“ Elena se zamračila.

„Musí… Prostě, naše krev se musí smíchat,“ vydechla jsem.

„Smíchat?“ zopakovala nechápavě.

„Čarodějky chtěly zabránit tvoření hybridů a tak rozdělily tu krev do dvou těl. Do nás.“ Elena nedýchala. Zvedla se z postele a prohrábla si vlasy.

„Fajn, no… Tak to nás čeká perné období!“

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří deníky - Prokletí 2. kapitola: