OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Upíří deníky - Prokletí - 18. kapitola

26.01.2013 (07:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 7× • zobrazeno 1525×

                                                            18. kapitola – Jak šel čas

Uběhly přesně dva měsíce od mé proměny. Milovala jsem být upírem! Vše bylo jiné, nepoznané, úžasné. Má rychlost, kolik toho slyším. Řekněme, že i jiné věci byly intenzivnější.

Od mé přeměny jsme ani jednou neviděli Klause, ani Rebekah… Prostě žádného původního. A tak, ač nerada, jsem vymyslela plán. Stefan a Elena musí zmizet… Utéct! Nesmí nikomu říct kam, Damon se mnou souhlasil. Dlouho jsme je přemlouvali, nakonec se povedlo. Jenna to nechtěla překousnout, ale když jsem jí vysvětlila všechny okolnosti, tak připustila, že to není úplně nejhorší nápad.

„Mám tě ráda, Eleno!“ pořádně jsem ji objala.

„Nemůžu dýchat, dýchat,“ řekla poněkud přiškrceně. Pustila jsem ji.

„Promiň… Žádné smsky, volání, dopisy, e–maily…“

„Ano, my víme. Klaus by vás mohl ovlivnit, a to nechceme,“ napodobila můj hlas dokonale.

„Určitě se uvidíme, slibuju!“ Elena kývla a znovu mě objala. Všichni jsme se s nimi rozloučili. I Stefana jsem málem umačkala.

„Dej mi pozor na sestru,“ špitla jsem. Odpovědí mi byl jeho úsměv.

Dál už jsem jen sledovala společně s Damonem, Jennou, Caroline, Bonnie, Tylerem, Mattem, Ricem a malým Danielem, jak odjíždí jejich auto.

„Zvládnou to!“ řekl povzbudivě Damon.

„Já vím, že oni ano, ale nejsem si jistá, jestli já,“ rozbrečela jsem se. Damon mě samozřejmě objal.

Uběhl další týden a já stále někde v koutku doufala, že se vrátí. Jsem tak naivní, nejdříve je vyháním, protože pro Elenu tady není bezpečno, a hned potom je chci přivést zpátky. Jsem hrozná.

Milý deníčku,

má sestra je pryč! Odešla, společně se Stefanem odešla. Musela! Jinak by ji nečekal dobrý život, kdyby po ní chtěl každou chvíli krev Klaus. Když už jsme u Klause… Hodně dlouho o sobě nedal vědět, vlastně žádný Původní. Upřímně, dělalo mi to starosti. Veliké starosti. Na jednu stranu si říkám, že je to super, ale mám pocit, že je to jako ticho před bouří.

„Tereso,“ houkl na mne Damon z kuchyně. Pomalým krokem jsem došla k němu.

„Jo?“ zeptala jsem se znuděně.

„Zajdeme si na lov,“ zářivě se usmál. A jemně poťukával prsty po lince.

„Damone, řekla jsem ti jasně, že…“

„Taky jsi mi říkala, že mě nenávidíš, že bys se mnou nikdy nespala, že tě nikdy nesbalím. A všichni víme, jak to dopadlo.“

„Proč ti tak moc záleží na tom, abych ochutnala lidskou krev ze žíly?“ nedala mi tato otázka. Na Damonovi jsem viděla, že urputně přemýšlí.

„Jsi upír, navíc nový. Potřebuješ ji ochutnat, nechci, abys dopadla jako Stefan a jeho veveřičky! Navíc těm lidem neublížíš! Napiješ se a vymažeš,“ škemral.

„Fajn, ale pokud se něco stane, tak…“

„Nic se nestane!“ dodal rychle.

„Nechci nikomu ublížit,“ šeptla jsem vážně.

„Ty nikomu ublížit nemůžeš!“ objasnil. Letmo jsem se usmála a tak, aby to nepostřehl, jsem se svou novou rychlostí dostala před něj. Chytla jsem ho pod krkem a přitlačila na stěnu. Cítila jsem, jak se mi zvětšily špičáky.

„Kdo tě tady toto naučil?“ ušklíbl se.

„Jeden takový fakt úžasný kluk,“ prozradila jsem mu.

„Vážně? Jak moc je úžasný?“ vyptával se. Však já ti srazím hřebínek!

„Hrozně, šíleně moc úžasný, ale mám pocit, že je gay,“ to poslední jsem zašeptala.

„Hele, úplně jsi to zkazila!“ Můj stisk povolil.

„Tak to musím napravit,“ usmála jsem se a přitiskla své rty na ty jeho. On se ale odtáhl.

„Tak tady to na mě nezkoušej, ženská! Vím, že se chceš vyhnout tomu lovu, ale nevyhneš. Tady to si nech na večer!“ přikázal.

„Fajn,“ zabrblala jsem. A odtáhla se od něj.

Damon mi ukázal pár jeho triků.

„Takže, pravidlo číslo jedna! Musíš někoho sbalit! Až tak uděláš, tak ho ovlivníš, napiješ se a vymažeš,“ dával instrukce u jednoho baru dvacet kilometrů od Mystic Falls. „Vyber si,“ pobídl mě. Pokukovala jsem po všech v baru.

„Tamten,“ ukázala jsem na jednoho kluka, který seděl úplně vzadu sám s knihou.

„Jo, dobrá volba. Ten nikomu chybět nebude, ale nevím, jestli ho sbalíš! Tady ty typy jsou trochu zvláštní…“

„Sleduj a uč se,“ přerušila jsem ho a ladnou chůzí jsem si to zamířila k mé první oběti.

Ještě před tím, co jsem si sedla, jsem ho oslovila.

„Ahoj, máš tu volno? Víš, všude jinde je plno,“ ukázala jsem po baru. Kluk zaklapl knihu a mile se usmál.

„Jasně, posaď se,“ pobídl mě. Stále se zářivě usmíval.

„Já jsem Teresa, a ty?“ mrkala jsem.

„Mark,“ řekl, sotva jsem dokončila otázku.

„Co to čteš?“ zajímala jsem se. Tady šlo o hodně, věděla jsem, že Damon poslouchá každé slovo. Nesměla jsem se shodit.

„Na větrné hůrce, to asi neznáš,“ řekl prostě.

„Děláš si legraci? Je to má oblíbená kniha! Ale myslím, že je to dost tragická kniha…“ pokukovala jsem po něm a mrkla jsem na něj.

„Víš, holka jako ty a zajímá se o klasickou literaturu z roku 1847…“

„A to je špatně?“ zajímala jsem se s nadzvednutým obočím.

„Ne, jenom je to zvláštní. Jsi až moc hezká na to, abys četla,“ mrkl na mne.

„Nevím, jestli to mám brát jako kompliment, nebo urážku... Beru to jako kompliment,“ nadzvedla jsem jeden koutek. Tak, a teď k akci. Měl vedle sebe skleničku s vodou. Nenápadně jsem se rozmáchla a skleničku vylila přímo na něj.

„Pane bože! Moc se ti omlouvám, jsem hrozně nešikovná… Vážně, moc se ti omlouvám,“ chrlila jsem ze sebe.

„Je to v pořádku, nic se nestalo,“ řekl trochu zasněně.

„Pojď se mnou, já ti to alespoň osuším,“ trvala jsem na svém. Na jeho tváři jsem poznala, že bych ho teoreticky nemusela ani ovlivňovat, ten kluk se do mě totálně zabouchl! Chudák… Došli jsme do malé chodbičky, tam na nás už čekal Damon.

„Do toho,“ pobídl mě. Ten světlovlasý kluk na mne zíral nechápavě. Silou jsem ho přitlačila na stěnu.

„Nekřič,“ zahleděla jsem se mu do očí.

„Nebudu křičet,“ zopakoval. Nahnula jsem se k jeho krku. Nejdříve jsem nasála vzduch, ve kterém jsem už cítila krev. Jedním pohybem jsem mu otevřela krk. Pila jsem. Bylo to jiné než krev, kterou jsem pila doteď. Bylo to naprosto úžasné, chtěla jsem ještě… Nestačilo mi to.

„Tereso,“ poklepal mi na rameno Damon. Nechtěla jsem přestat.

„No tak, musíš přestat! Zabiješ ho! Rozumíš?“ takřka křičel. Začala jsem si uvědomovat svět kolem. Musela jsem přestat. Teď! Odpojila jsem své tesáky od jeho krku.

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří deníky - Prokletí - 18. kapitola: