OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Upíří deníky - Prokletí - 11. kapitola

19.01.2013 (07:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 9× • zobrazeno 1693×

                                                         11. kapitola – Happy B - day

Pohled Teresy:

„Myslíš to vážně?“ zeptal se Damon trochu zaskočeně.

„Ne, víš? Dělám si s tebe legraci!“ řekla jsem naštvaně ironicky.

„Tak promiň, citlivko.“

„Damone, ty mi nevěříš, že? Myslíš si, že lžu… Že bych toho nebyla schopná…“

„Tereso, já jen tomu nemůžu uvěřit, víš? Je to něco nového, tady to pro mě ještě nikdo nikdy… Dobře, pár by se jich našlo, ale ty holky byly pošahané. Neměly páru o tom, co to znamená být upírem. Když jsem je proměnil, tak mě proklínaly, snažily se mě zabít. Já jen nechci, aby to bylo i v tvém případě, víš?“ zadíval se mi zpříma do očí.

Čas neúprosně běžel, asi za týden, co jsem tu novinu oznámila Damonovi, jsem se musela nastěhovat domů. S Jeremym jsme se usmířili a chtěli jsme zapomenout na celou záležitost. Anna, to byl pro mě oříšek, věděla jsem, že to s Jeremym myslí dobře, ale byla taková tajemná… Nevýřečná, ale když si vzpomenu na Vánoce strávené s ní a Jeremym, opět se mi vykouzlí na tváři úsměv.

Jenna byla v pátém měsíci. Bříško se jí pěkně zakulatilo a už jsme věděli, jestli to bude holka, nebo kluk. Jenna si přála holčičku, bohužel se přání splnilo Ricovi. Bude to holt kluk jako buk. Teď momentálně probíhají hádky s názvem: Jak se bude kluk jmenovat?

Po Klausovi ani žádném jiném Původním nebylo ani slechu, ani vidu. Tyler se raduje, že nemusí každý úplněk trpět. Jsem samozřejmě ráda, že nemusí trpět, ale upřímně z něho mám strach. Je přece jenom Hybrid.

Konečně, konec školního roku už byl za dveřmi a s tím i mé a Eleniny narozeniny. Moje poslední lidské narozeniny. Už mi navždy bude osmnáct let. Ani o rok víc. Neděsím se proměny, ale toho, jak to vezme Elena a Jenna. Možná z nich mám větší strach než z Tylera, a to už je co říct. Teď mě ale děsí oslava narozenin, kterou pořádá Caroline. Nechci si ani pomyslet, co za slávu připraví. 

„Všechno nejlepší!“ křikla Jenna, když jsem sešla do kuchyně.

„Díky, Elena už je vzhůru?“ zeptala jsem se se zájmem.

„Jo, ale ještě je u sebe v pokoji. A raduj se trochu! Máte poslední den školy, a máš narozeniny!“ pokárala mě Jenna.

„Ty hormony s tebou dělají divy,“ zakroutila jsem hlavou. V poslední době si děláme legraci s Jenny. Je hodně, hodně přecitlivělá. Řekla bych, že ještě víc než normální ženské, když jsou těhotné. Pomyslela jsem na slovo těhotné, před tím jsem neuvažovala nad tím, že už nikdy nebudu mít moct děti. Možná mi to teď přišlo i líto. Zahnala jsem tu myšlenku do kouta.

Sedla jsem si ke stolu a začala jsem snídat svůj oblíbený jogurt, když někdo zazvonil. Odložila jsem lžičku a šla jsem otevřít. V nich stála rozjařená Caroline. Hned, co mě uviděla, mě objala.

„Všechno nejlepší!“ zaječela mi do ucha.

„Díky.“

„Kde je ta druhá oslavenkyně?“ zeptala se s jiskřičkami v očích.

„Ještě je v pokoji…“

„Poslouchej, všechno je zařízené. A celý dům Salvatorů je propůjčen vaší oslavě!“ křikla radostně. Můj úsměv mi ztuhl na tváři. Čekala jsem oslavu, kde bude pár přátel.

„Koho míníš pozvat?“ zlekla jsem se.

„Moc jich nebude, uvidíš… Myslím…“

„Caroline!“ řekla jsem skrz zaťaté zuby.

Dnešní škola byla super, byl konec školního roku. Na známky, které jsem dostala, jsem se raději nepodívala. Řekněme, že nejsem úplně pilný student. Čeká mě ještě jeden rok školy a potom tadá… Věčnost, bez školy. I když Damon mě nejednou přemlouval, abych navštěvovala vysokou. Prý, když mohl on, tak proč ne já. Všichni víme, že tam nechodil, aby se vzdělával, ale to teď raději řešit nebudu.

„Terry, nemáš nějaké pochybnosti o té párty, co chystá Car?“ zeptala se mě Elena v mém pokoji.

„Teď je to jako klid před bouří, vážně,“ šeptla jsem. Posadila se na postel a protočila oči.

„Ježinkote!“ nadskočila Elena. Hned jsem se podívala, co se děje. V okně, teď už v pokoji, stál Damon.

„Dělá to často?“ zeptala se mě Elena nenápadně.

„Každý den, proč?“ prohodil Damon, jako by se nechumelilo.

„Neříkej, že tě Stefan nenavštěvuje,“ řekla jsem prostě.

„Jo, ale on chodí dveřmi…“

„Suchar,“ odfrkl si Damon. „Mimochodem, všechno nejlepší vám dvěma,“ řekl s úšklebkem.

„Díky,“ odpověděly jsme unisono.

„Caroline nám demoluje dům, nechci rejpat, ale nevíte, kolik lidí pozvala? Protože nakoupila docela dost chlastu. Ne, že bych to nevypil i sám, ale má vážně hodně velké zásoby.“

„Já ji zabiju,“ šeptla rozčíleně Elena.

„Čekej, jsi v pořadí. První ji zabíjím já…“

„Počkej si pár měsíců a potom to zvládneš i bez mé pomoci.“ Když to Damon řekl, tak mi úsměv ztuhl na tváři.

„O čem to mluví?“ vyštěkla Elena naštvaně.

Párkrát jsem zamrkala. Viděla jsem Damona, jak se mi omlouvá pohledem. Zřejmě si neuvědomoval, že jsem na to Elenu ještě psychicky nepřipravila.

„Už jsem se rozhodla, kdy se nechám přeměnit. Až se Jenně narodí dítě,“ řekla jsem upřímně a pohlédla jsem jí do očí. Elena se na mě chvíli dívala, jako bych spadla z višně.

„Fajn,“ vydala ze sebe po chvíli chraplavým hlasem. Já i Damon jsme se na ni dívali, jestli náhodou nemá horečku nebo není jinak chorá.

„T–tobě to nevadí?“ zděsila jsem se.

„Řeknu ti to narovinu, neskáču radostí. Ve mně to vře, ale už ses rozhodla. Nemůžu ti přikazovat, co máš dělat. Samozřejmě ti řeknu, aby sis to rozmyslela, ale je to zbytečné. Nechci se s tebou hádat, je to tvůj život, a já ti ho nebudu řídit…“

„Nejsi nemocná?“ optal se raději Damon.

„Ne, nejsem. Vím, že mě to bude v budoucnu mrzet, ale myslím, že… Že prostě, prostě, že jsi, že jsi… Prostě ji ochráníš a máš jí vážně rád.“ Viděla jsem na ní, že jí tato slova nejdou přes pusu.

Mám pár teorií. Za A, buď se ráno praštila do hlavy. Za B, je ovlivněná, anebo za C, je opilá.

Někdo zazvonil, Elena se zvedla a nechala nás samotné.

„Slyšel jsi to samé, co já?“ ujišťovala jsem se.

„Asi ano a mám z toho divný pocit,“ prohlásil narovinu Damon.

„Nejsi sám…“

„Měli bychom jít na tu tvou oslavu, přece jenom… Je uspořádaná na tvou a Eleninu počest,“ řekl s úšklebkem.

„Myslíš, že by si Caroline všimla, kdybych tam nebyla? Já si upřímně myslím, že,“ šeptla jsem a začala jsem se smát.

„Na tom něco bude, mám nápad. Půjdeme tam na chvíli a potom se vypaříme,“ navrhl Damon.

„Beru vás za slovo, pane Salvatore.“

No, řekněme, že těch lidí pozvala doopravdy hodně. Jejich dům byl nacpaný k prasknutí.

Elena a Stefan byli někde zamícháni v davu. Očima jsem je nemohla nejít, jak tu bylo plno.

„Jak vidno, někdo se dobře baví,“ řekl Damon s úsměvem a ukázal na flirtující Caroline s Tylerem.

„To nemyslí vážně,“ vydechla jsem. Caroline i Tyler nás uviděli a přiřítili se k nám.

„Všechno nejlepší,“ špitl Tyler. Od té doby, co pil mou krev, jsme se neviděli. Řekla bych, že se mi vyhýbal.

„Díky.“

„Kde je vůbec Elena a Stefan?“ zeptala se Caroline se zájmem.

„Nemám tušení, zkus je najít,“ řekla jsem jasně. To už i s Tylerem odešla.

Pousmála jsem se.

„Pojď se mnou nahoru,“ poprosil Damon a chytl mě za ruku. Společně jsme vyšli schody a zamířili jsme k němu do pokoje.

„Ještě jsem ti nedal dárek,“ prohodil svým pokřiveným úsměvem.

Usmála jsem se na něj.

„Je to vlastně velice potřebný dárek, sice ho využiješ až za několik měsíců, ale řekl jsem si, že by nebylo od věci ti ho dát teď.“ Vytáhl pečlivě zabalenou krabičku, otevřel ji. V ní ležel náhrdelník s modrým kamenem. S tím samým kamenem, co má v prstenu.

„Lapis lazuli,“ vydechla jsem.

„Říkal jsem si, že by ses teoreticky chtěla pohybovat po slunci,“ usmál se.

„Děkuji,“ řekla jsem a objala jsem ho svým pevným objetím. „To Bonnie?“ podivila jsem se.

„Ne, to bych asi ve zdraví nepřežil. Dokážeš si představit, co by vyváděla, kdybych jí řekl, že pro tebe chci očarovat náhrdelník proti slunci?“ Popravdě si to představit nedokážu.

Mám na vás všechny prosbu! Jak by se měl jmenovat kluk od Jenny a Rica? Já nemám žádný nápad, prosím, někdo pište. :)

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří deníky - Prokletí - 11. kapitola: