Sweet Killer - 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Téměř po roce nová kapitola povídky Sweet Killer. Bianca se vydává du Ruska.

02.06.2013 (16:00) • Krist • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 964×

Domů jsem dorazila před polednem. Cestou jsem se ještě stavila v obchodě pro karton cigaret, který si prostě musím vzít s sebou. V ložnici jsem na posteli našla velký bílý cestovní kufr a vedle něj leželo nějaké oblečení. Nejspíš to, co jsem si měla vzít na cestu. Úzké bílé džíny, světle růžový volný top, černý kabátek a bílá kabelka, ve které bych mohla pašovat slona. K tomu všemu byly na zemi postaveny černé botky s kramflíčkem. Znechuceně jsem se oklepala. Takže ze mě vážně chtějí udělat vypatlance, co miluje růžovou. Fuj.

Se značným sebepřemáháním jsem otevřela kufr. A hned jsem ho zase zaklapla. Tohle musí být za trest. Jiná možnost není. S hlubokým nádechem jsem ten kufr otevřela znova a zůstala do něj zírat. Všechno bylo světlý. Nikdy žádná černá.

Převrátila jsem ho na bok a všechno z něj vysypala. Osahala jsem dno a našla tam čudlík, kterým se otevírá dutý spodek. Otevřela jsem ho a nestačila zírat, co všechno mi tam sbalili. Štěnice, minikamery, pistole, zásobníky a další hračičky.

Zase jsem dno uzavřela a dala na něj karton mentolových cigaret. Začala jsem všechno zase urovnávat tak, jak to bylo. Krajkové spodní prádlo, který je vážně nepohodlný, a zřejmě jediné kusy oblečení, které jsou tmavší. Růžová, bílá a modrá trička, košile a topy. Dvoje džíny a jedny kalhoty. Taky nesmím zapomenout na dvě lehké noční košilky. Pak už tam byla jen taštička s hygienickými potřebami a kosmetikou. Poté jsem všechno z postele dala pryč a v tom, co jsem měla na sobě, si zalezla ještě na pár hodin do postele.

...

Vstala jsem až kolem čtvrté, ale klidně bych spala ještě chvíli, kdyby mě nevzbudil hlad. Doploužila jsem se do kuchyně, kde jsem si z ledničky vzala jogurt, a spolu s nim jsem se uvelebila na gauči v obýváku. Zapnula jsem plazmu a pustila si poslední díl seriálu Merlin. Zase. Nejspíš si to budu pouštět pořád dokola, dokud u toho nepřestanu brečet.

Když jsem dojedla, dala jsem si sprchu a zkusila udělat něco s těma vlasama. Po dlouhém zápasu jsem to nakonec vzdala a nechala je prostě rozpuštěné. Nic jiného s nima snad ani udělat nešlo. Oblékla jsem si přichystané oblečení, zavolala si taxíka a všechno v bytě vypnula. Nerada bych platila přeplatky za elektřinu nebo plyn. Zase tak velkej plat nemám.

Nasedla jsem do taxíku a připravovala se na otravné otázky, které taxikáři obvykle mívají. Naštěstí se tenhle staral o sebe a o mě sotva zavadil pohledem. Nadiktovala jsem mu směr jízdy a totálně jsem vypnula. Cesta uběhla rychle, nikde nebyly žádné zácpy. Zaplatila jsem mu a nechala mu celkem velké spropitné.

...

Letištní kontrola a odbavení zavazadel proběhlo v pořádku a celkem rychle. Očividně moc lidí takhle pozdě do Ruska neletí. Pohodlně jsem se usadila do křesílka v první třídě a nechala se obskakovat letuškou. Víno a buráky. Nedivím se, že tomu říkají první třída. Lepší by to bylo, jedině kdyby mi tu u toho živě zpíval Andy Biersack.

Cesta utekla celkem rychle a já stihla přečíst půlku Misery od Kinga. Vyzvedla jsem si věci a zavolala si taxíka. Sice jsem si musela oprášit své znalosti ruštiny, ale to byla hračka. Přece jen jsem se sem chtěla přestěhovat. Teda dokud jsem ještě mohla. Ale to už je jedno. Nasadila jsem úsměv, podala řidiči kufr a sama se posadila dozadu.

Nadiktovala jsem mu adresu a nemohla uvěřit, že mám tolik štěstí a ani on si se mnou nechce povídat. Po chvíli jsme dojeli k minimálně šestipatrovému hotelu, který byl jen přes silnici u řeky. Poděkovala jsem a zaplatila taxikáři a vešla do té nádhery. Hned za dveřmi byla obrovitá vstupní hala vybavená světlým nábytkem.

„Dobrý večer. Měla bych tu mít rezervovaný pokoj na jméno Aniston," spustila jsem na mile vyhlížející recepční rusky.

„Dobrý večer. Moment, podívám se," usmála se a nedala na sobě znát, že jí moje výslovnost trhala uši. Vydatlovala něco do počítače a podala mi kartu. „Šesté patro, pokoj 112. Přeji příjemný pobyt."

„Děkuji," usmála jsem se, vzala si od ní kartu a vydala se k výtahu, který mě odvezl do mého patra.

Našla jsem svůj pokoj, odemkla jsem a zůstala zírat. Tohle musím mít za odměnu. Jinak si to vážně nemůžu vysvětlit. Pokoj byl velký a zařízený v béžové barvě. U zdi bylo velké letiště s nočním stolkem u obou stran. Před okny byl velký gauč, který měl po stranách křesla a před sebou malý konferenční stoleček. Na druhé straně byla hnědá dřevěná skříň, vedle které byly otevřené dveře. Nakoukla jsem do nich a na první pohled se zamilovala do obří vany s masážními tryskami. Krom vany tu byl také sprchový kout, záchod a umyvadlo. Vrátila jsem se zpátky do pokoje s tím, že než odjedu zpátky do Států, tak tu vanu vyzkouším. Vzala jsem z kufru hygienické potřeby a čisté oblečení a dala si sprchu. Vyfoukala jsem si vlasy, které tak získaly pěkný tvar. Oblékla jsem si šaty, které mi vybrala Amanda, a lehce se nalíčila. Dala jsem si do kabelky malý skládací nožík, mobil, peněženku a odešla jsem do klubu.

...

Seděla jsem u baru. Nohu přehozenou přes nohu, v jedné ruce skleničku s vínem a v druhé cigaretku. Zrovna jsem si prohlížela osazení podniku, když jsem ho uviděla, jak se baví s nějakým mužem a smějí se. Jeho kamarád si všiml, jak si je prohlížím, a něco mu pošeptal. Dmitrij na mě upřel svůj pohled a s polovičatým úsměvem na mě kývnul. S úšklebkem a zavrtěním hlavy jsem se od nich odvrátila a napila se vína. O chvilku později si ke mně přisedl. Sám, svého kamaráda zřejmě někde vytrousil.

„Co vy tu tak sama?" zeptal se mě se silným přízvukem.

„Promiň, ale rusky nemluvím," odbyla jsem ho a potáhla si z cigarety, která už byla téměř vyhořelá. Následně jsem ji típla.

„Jste tu pracovně nebo za zábavou?" změnil otázku a i jazyk. Už mluvil anglicky a naprosto bez chyby.

„Dá se říct, že za obojím. Práce je pro mě i zábava," věnovala jsem mu drobný úsměv a ani jsem nelhala. A taky jsem si ho mohla prohlédnout, aniž by to nebylo divné. Měl krátké hnědé vlasy, tmavě modré oči, hranatou bradu s náznakem drobného strniště. Na sobě měl tmavé džíny, bílé triko a černé sako.

„Ano? To mnoho lidí říct nemůže. Co děláte?" vyptával se dál a taky si mě prohlédl.

„Jsem fotografka. A občas se taky mihnu na druhé straně objektivu," dodám jakoby nic a upiju vína. Vtom mi začal vibrovat mobil, který jsem měla vytažený na baru.

„Omluv mě," omluvila jsem se a rychlým krokem jsem zamířila na dámské záchodky.

„Bianca," ohlásila jsem se, protože mi bylo jasné, kdo volá. Nikdo jiný tohle číslo nemá.

„Tady Michael. Volám, protože se změnil účel mise. Dmitrije nezabiješ, ale musíš se přes něj dostat k Arimu a zjistit, co Gogol chystá," vychrlil na mě, že jsem měla problém stíhat.

„Dobře. Všechno?" odvětila jsem a zkontrolovala v zrcadle svůj make-up.

„Jo. To je všechno. Pak dej vědět, jak proběhlo vaše setkání," a s tím to típnul. Jen jsem si odfrkla. Zandala jsem mobil a vytáhla z kabelky řasenku, kterou jsem ještě zvýraznila oči. Pak jsem se vrátila k baru.

„Omlouvám se. Rodina," vysvětlila jsem s omluvným úsměvem a napila jsem se vína, které jsem tam nechala.

„V pořádku. Ale už musím jít," zvedl se a zaplatil svůj drink.

„Co kdybychom zítra zašli na kafe? Když jste tu kvůli zábavě," polovičatě se na mě usmál a já byla ráda, že to jde podle plánu.

„Ráda. Bydlím v hotelu Baltschug Kempinski. Tak mě tam vyzvedni. Nerada bych se tu ztratila," líbezně jsem se na něj usmála.

„Dobře. Budu tam v deset," přikývl a už chtěl odejít, když se na mě ještě otočil. „Jsem Dmitrij."

„Bianca," usmála jsem se a sledovala ho, jak odchází. Když jsem měla jistotu, že už je pryč, zaplatila jsem svoji útratu a byla ráda, že už se nemusím usmívat. Pomalu jsem z toho dostávala křeče.

Téměř po roce jsem se dokopala k napsání čtvrté kapitoly Sweet Killera :D. Ano, vím, že to je nehorázná ptákovina, ale našli se i lidi, kteří se po téhle kapitole ptali :).

Budu ráda za každý názor.

- Krist

Trailer k povídce - ZDE

« Předchozí díl

Autor: Krist (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction