Sweet Killer - 3. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

„Být tebou tak se tak neraduju," upozornil mě a já v tom okamžitě poznala nějaký podfuk. „Kdo je cíl?" zeptala jsem se po hlubokém nádechu.
„Dmitry Tasarov."

15.06.2012 (10:00) • Krist • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 1563×

„Dmitry Tasarov," zopakovala jsem po Percym bezbarvě a nadzvedla u toho pravé obočí.

„Ano." Přikývl, jako bych se ho ptala, přestože jsem se neptala.

Obočí jsem nechala nahoře a nenápadně hodila pohledem po Michaelovi, aby mi to vysvětlil. Vždyť žádnej Dmitry Tasarov neexistuje. Jenom Ari Tasarov. Šéf Gogolu.

„Kdo je Dmitry Tasarov?" odvážila jsem se zeptat, když se Michael k ničemu neměl.

„Měla bys jít za Amandou," prohodil jako by nic Percy a začal si na stole přehrabovat papíry. „Má pro tebe další informace," dodal a já odtamtud vyletěla jako dítě ze školy. Není to sice vychované a profesionální, ale vážně jsem tam nechtěla zůstávat o něco déle. Ne, že bych neměla Percyho ráda, ale jde o to, že mě děsil. A hodně.

Celá zvědavá jsem doběhla k Amandinýmu "království" a ještě trochu zadýchaná jsem zaklepala.

„Bianco," usmála se na mě Amanda a pustila mě dovnitř. „Už na tebe čekám."

Vstoupila jsem do její kanceláře a jako vždy jsem znervózněla. Tady se vždy konaly ty nejtěžší zkoušky. Tady se všem hrabala v hlavách.

„Zdravím, Amando."Kkývla jsem na ni a posadila se do pohodlného černého křesla. Mého oblíbeného.

„Předpokládám, že už ti Percy řekl, kdo je tvůj cíl." Posadila se na tmavě hnědou pohovku, která byla hned naproti mému křeslu. Nechtělo se mi mluvit a tak jsem pouze přikývla.

„Víš, kdo je Dmitry Tasarov?" zeptala se a pozorně mě sledovala. Ta otázka vyzněla tak, že předpokládá, že vím, kdo to je.

„Nemám tušení," přiznala jsem a potěšeně sledovala, jak si zklamaně povzdechla. U Divize jsem už něco přes rok, ale zklamávat Amandu mě asi nikdy nepřestane bavit.

„Syn Ariho Tasarova." Pravděpodobně jsem se musela tvářit opravdu překvapeně, protože se potěšeně usmála. Asi nikdy jí nepřestane bavit mě překvapovat.

„To mám zabít syna šéfa Gogolu?" Vytřeštila jsem na ni oči. Ano, dneska nemám svůj profesionální den.

„A jak to mám asi udělat? Usexovat ho k smrti? Protože jinak se k němu nedostanu," vyletělo ze mě, když na moji předchozí otázku přikývla. Byla jsem rozčílená a... potěšená. Konečně jsem dostala pořádný úkol. Pořádný, ale zároveň sebevražedný.

„Způsob jeho eliminace nechám zcela na tobě," uchechtla se. Ona se uchechtla. Co to dneska s těma lidma je? Nejdřív se chechtá Percy a teď Amanda. To je fakt divný.

„Teď tě musíme upravit." Vzala mě za ruku a se škodolibým výrazem mě dovedla k velkému zrcadlu, kde mě posadila na kancelářskou židli.

„Upravit?" Opravdu jsem se vyděsila. Co na mně chce, krucinál, upravovat? Vždyť vypadám docela dobře. Vlastně vypadám skvěle.

„Musíme ti zkrátit vlasy a změnit šatník," vysvětlila a vzala do ruky kadeřnické nůžky.

„Tak to teda ne," vyletěla jsem ze židle a obrátila se k Amandě čelem.

„Svoje vlasy si nechám," zdůraznila jsem. V žádném případě jí nedovolím, aby mi ostříhala vlasy. S její láskou ke mně bych skončila s vrabčím hnízdem, který by neupravil ani profesionál.

„Je mi líto, ale Dmitry má slabost pro krátkovlasé dívky s modrýma očima," vysvětlila mi.

„Proto jsi ten úkol dostala ty a ne některá z prověřených děvčat." Pokrčila rameny a znuděně mě pozorovala. Takže jsem dostala úkol jenom díky svým modrým očím? Au, to bolí. Nějak mě přešla všechna bojovnost a tak jsem se posadila na židli a čekala na porážku.

„Hotovo," prohlásila Amanda spokojeně. Celou dobu jsem měla zavřené oči a teď jsem měla menší problém s jejich otevřením. Přiznávám, že jsem se bála. Svoje vlasy miluju a nerada si na ně nechávám sahat. Natož stříhat.

Nakonec jsem se přece jen odhodlala a otevřela jenom jedno oko. A hned na to to druhý. Vepředu mé vlasy dosahovaly délky přesně na ramena a vzadu taky. Musím uznat, že mi to takhle slušelo. Možná ještě víc než s dlouhými vlasama.

„Díky." Upřímně jsem se usmála na Amandu. Můj první upřímný úsměv, který byl věnovaný jí. Nejspíš jim tu uniká rajský plyn, protože jinak si to vysvětlit nedokážu.

„Nemáš zač." Položila nůžky na stůl přede mnou a přešla k věšáku se šaty. Zamyšleně si je prohlédla a nakonec vybrala krátké hedvábné koktejlky pískové barvy na ramínka. K nim zvolila stejně barevné sáčko, které se dalo zapnout na jeden knoflík a stejnobarevné lodičky s otevřenou špičkou.

„Tohle si vezmeš na sebe do nočního klubu ve, kterém se s Dmitryem seznámíš," přikázala mi a vůbec ji nezajímalo, že to není můj vkus.

„Celkově budeš nosit světlé holčičí oblečení. Rozumíš?" Významně se na mě podívala. Jen jsem znechuceně přikývla. Stejně si budu nosit, co budu chtít.

„V bytě na tebe čeká kufr s oblečením, které v Rusku budeš nosit. A tady máš letenku s doklady," podala mi obálku. Zvědavě jsem ji otevřela a prohlídla si svojí krycí identitu.

Z občanky i z pasu na mě koukala moje fotka s krátkými vlasama. Hm, někdo si hrál v photoshoopu. Jmenovala jsem se Bianca Aniston a pracuju jako fotografka a příležitostní modelka. Já a modelka. Dobrý fór.

„Běž domů a trochu se prospi. Letí ti to v osm večer," vypakovala mě Amanda z kanceláře.

...

Nechtělo se mi spát, nechtělo se mi jít domů. Místo toho jsem zamířila do tělocvičny, kde by teď mělo být prázdno.

...

Došla jsem do tělocvičny, která byla prázdná přesně, jak jsem si myslela. Přešla jsem k mlátícímu panákovi, hodila obálku s letenkou a doklady na zem vedle něj a začala do něj jen tak zlehka mlátit. Mám oddělat Dmitryho Tasarova. Levej hák. Ostříhaly mi vlasy. Pravej hák. Pravděpodobně s tím rusákem budu muset spát. Pěstí přímo do míst, kde by byl žaludek. Bude ze mě kurva. Vyskočila jsem a ukopla tomu panákovy hlavu.

„Myslel jsem, že budeš mít větší radost," ozvalo se za mnou. Michael.

„Vybraly jste mě jen proto, že mám modrý oči a že jsem mladá," odfrkla jsem si. Tenhle fakt mě vážně vytočil.

„A protože jsi pro tuhle akci nejlepší," dodal. Otočila jsem se a viděla jsem, že má levý koutek výš než ten druhý.

„Jasně. Proč tam posílat nějakou nezkaženou holku, když tam můžete poslat kurvu, že," znechuceně jsem si odfrkla. Nejspíš jsem ho tím zaskočila, protože se zatvářil překvapeně a trochu i ukřivděně.

„Víš co? Neřeš to," odmávla jsem to. Sebrala jsem svoje věci a vyběhla odtamtud, dřív než mě stihl zastavit.

Předchozí kapitola « » Následující kapitola

Třetí kapitola je na světě. :) Příští kapitola už bude z Ruska a konečně se v ní seznámíme s Dmitriem. Jinak, budu ráda za každý komentář.

Jak vypadají: Amanda // Bianca // Šaty

« Předchozí díl

Autor: Krist (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction