Streams of blood - 6. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

V této kapitole použiju věci z Léčby ostrou břitvou, jelikož se mi jejich názvy líbí a hodí se do mého prostředí :). Nevím, jestli se bude objevovat v dalších kapitolách, ale asi ne. Nevím, co o této kapitole napsat. Možná bych jí nazvala Svoboda. Doprovody hudby přepínají okno!

13.07.2012 (15:00) • Aliska • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 938×

Stála jsem nahoře. Na stupínku uprostřed hlavní haly OO. Na stupínku, kde se předávalo osvědčení o výcviku. Málokdo se dostal až do desátého oddělení. Já ano. Na sobě jsem měla slavnostní korzetové šaty, ušité městskou švadlenou a P. mi zrovna podával list pergamenu. Krásným písmem tam bylo napsané moje jméno, jakýsi malý text a dva pospisy. Byla jsem konečně volná. Konečně jsem se mohla vrátit do běžného života.

„Děkuji," řekla jsem a usmála se. P. jen kývnul, rozpačitě zamžikal jeho velkýma, šedýma očima a sestoupil ze stupínku. Už v tu chvíli jsem přemýšlela, kolik tak budu mít na stole dopisů od zákazníků. Nebude jich tolik. Zatím jsem si nestihla vybudovat pořádnou klientelu. I přesto, že jsem diskrétní, rychlá a spolehlivá mám pouze tři stálé zákazníky. Mistra Molenora, mladého, krásného, ale krutého muže, slečnu Konrádovou, tak dvacetiletou holku, co ráda rozhazuje peníze a paní Dinklesovou. Paní Dinklesová má hodně nepřátel a velice ráda platí za jejich likvidaci.

Vyšla jsem z hlavní výcvikové budovy OO a znovu se vydala s kamenným výrazem pochcanými uličkami k Hořkému štěstí. Připadala jsem si, jako by mě pustili z vězení, ale moje nadšení jsem nedávala najevo. Od té doby, co žiju tady jsem nadšení nedávala najevo. Musím být nenápadná, proplétat se mezi lidmi bez jakéhokoliv povšimnutí. A to jsem. Jsem naprosto nenápadná. Tmavé oblečení, klobouk zakrývající mou tvář a ruce v kapsách. Batoh schovaný pod zadkem, pod kabátem a rychlý, ladný krok. Zatím jsem nikdy neupoutala pozornost. K Hořkému štěstí jsem přišla v šest večer a konečně si oddychle. Vůně domova.

„Ahoj Herdegráci," řekla jsem, když jsem se posadila na stoličku u baru.

„Ahoj, tak čo?" zeptal se celkem normálně.

„Dobrý."

„Na stole v pokoji máš vzkazy," řekl s úsměvem. Byla jsem ráda, že z mého návratu nedělá aféry. Kývla jsem, pochválila mu Hollaštinu a zmizela v mém pokoji. Sundala jsem si kabát, klobouk a boty a usadila jsem se ke stolu. Dvacet vzkazů od typických zákazníků. Většinou jen suché žádosti o likvidaci určitých osob a datum předání odměny. Musím máknout, abych to stihla, ale dnes mám volno. Moje práce je vcelku klidná. Nic moc se neděje, občas někomu podříznu krk a je klid. Posadila jsem se na postel a začala si rozepisovat oběti na dny, abych je všechny stihla do zadaných termínů. Potom mě zaujal jeden dopis od nového zákazníka. Jistý pan Moolin si přeje postrašení s mírnými následky. Jo, to je také častá objednávka. Prostě někoho chvíli mučit, vyřídit vzkaz a pustit. Pan Moolin vypadal slušně a měl hezké písmo. Zrovna když jsem rozepisovala mrtvoly na pondělí, někdo zaklepal.

„Ano," řekla jsem. Do pokoje vešel Herdegrác.

„Tady máš poslední část. Sežeň si dealera, já toho tolik v zásobě nemám," řekl a podal mi lahvičku a sáček.

„Stejně by jsi s tím měla přestat..." zahudroval a když spatřil můj klidný obličej, jen zavrtěl hlavou a odešel. Pravda, byla tam poslední lahvička vílího dechu a trocha snovína. Sakra! Pomyslela jsem a rychle dopsala do diáře. Várka v lahvičce a sáčku mi bude stačit na tři dny a najít za tři dny dobrého dealera... Musím se optat Herdegráce, ten má určitě nějaký typ. Určitě sám od někoho bere. Další zaklepání.

„Dále," řekla jsem otráveně. Ve dveřích se objevil P. s cigaretou ve rtech.

„Co tu děláte?" zeptala jsem se s nehraným překvapením v hlase.

„Odešel jsem z OO," řekl klidně a zavřel za sebou.

„Proč?" zeptala jsem se.

„Chci se dát jako vy na vlastní dráhu."

„Na dráhu zločinu?"

„No... Asi jo," řekl nadšeně.

„Aha... V tom případě jste moje konkurence," řekla jsem klidně a vytáhla z batohu nůž.

„A já konkurenci zabíjím."

„Nechci být vaše konkurence. Chci být váš parťák."

„Já parťáka nechci!" řekla jsem rozhodně a stiskla nůž. Naprosto v klidu se posadil vedle mě na postel, naklonil se ke mě a políbil mě. V tu chvíli mi to vůbec nemyslelo. Tak proč přišel? Protože chtěl parťáka, nebo sex? Sex mě napadl, protože mi vzápětí po polibku začal rozepínat košili.

„Pé," zarazila jsem ho.

„Tak chcete být můj parťák?" zeptala jsem se. Kývnul.

„Dobře, ale... Ale..." Znovu mě políbil a já pochopila, že teď na domlouvání podmínek spolupráce není ten správný čas. Ani trochu. Sundala jsem mu klobouk a poprvé jsem ho v iděla v plné kráse. Ano, byla to krása. Hlavou se mi přestaly točit datumy v diáři a jediné, co zaplňovalo mou mysl byl on. Jak rychle se ze mě stala romantička. Cítila jsem teplo na hrudi, vibrování v nohách, ale to byl jen zlomek toho. To, co se mi dělo v hlavě bylo... Exploze, ticho, klid, řev, strach, cit... Prostě všechno, co se mi v hlavě dít mohlo. Těžce se mi dýchalo...

Autor: Aliska (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction