Saviour - 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Lia a Kath vzpomínají na své setkání.

26.10.2013 (17:00) • Krist • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 2007×

rok 1492, Bulharsko

Dusot koňských kopit se rozléhal okolím. Brunetka sedíc v koňském sedle seskočila na zem, ještě než se kůň zastavil. Sukně se jí u kotníků zavlnila, div se udržela na nohách. Vběhla do domu, odkud se okamžitě ozval zděšený jekot, když objevila svou zavražděnou rodinu.

Pomalým krokem z lesa vyšla další dívka. Tato měla místo typických šatů mužské oblečení, které na ní plápolalo. Potichu vešla do domu a za zvukem pláče došla až do ložnice. Pohled, který se jí naskytl, byl žalostný.

Muž probodnutý mečem visel na zdi, v posteli ležela podříznutá žena, nejspíš matka plačící dívky. Už tak smutný pohled doplnila dívka ležící na posteli přitisknutá ke své zavražděné matce prosíc, aby to nebyla pravda. Byla tam pohroužená do svého žalu, že si ani nevšimla nově příchozí a jediného bijícího srdce.

„Katarino," oslovila dívka plačící. V okamžiku pláč ustál a Katarina se narovnala. Stále seděla k dívce v pánském oblečení zády, ale byla připravená se bránit. Nic neřekla, jen seděla a kolébala matčino tělo. „Můžu ti pomoci. Můžu ti pomoci s pomstou rodiny," řekla tiše ve snaze ji nevylekat. To Katarinu zaujalo a otočila na dívku uplakaný obličej.

„Jak ti mám říkat?" zašeptala.

„Lio. Říkej mi Lio."

Přítomnost, Mystic Falls

„Lio," zamumlala Katarina a trochu se skrčila. Jako by se pokoušela být co nejvíc neviditelná. Bylo zvláštní vidět ji takhle. Sice se mi líbilo, že ze mě má respekt, ale zároveň mi to bylo líto. Nikdy jsem jí nějak výrazně neublížila. Nemá v tom případě se takhle chovat.

„Vím, že je to už nějaká doba, ale buď tak hodná a zopakuj mi první pravidlo přežití," vyzvala jsem ji a usadila se na zem kousek před ní. Pochopila, že při tomto rozhovoru bude lepší radši sedět, a taky se posadila.

„Nikdy se nenech chytit a uvěznit," řekla tiše. Souhlasně jsem přikývla a významně se rozhlédla kolem.

„Tak mi vysvětli, proč ses nechala uvěznit?" Se zájmem jsem se na ni dívala. Věděla jsem, kdo je na vině, ale nehodlala jsem jí říct, že to mám na svědomí já. Zatím ještě ne.

„Byla to nehoda. Měla jsem dohodu s čarodějkou, ale pak to prostě přestalo fungovat. Nevím, co se-" začala se hájit, ale já jí přerušila zvednutím ruky na znamení, ať mlčí.

„Druhé pravidlo."

„Vždy měj záložní plán. Ale-" snažila se z toho vykroutit. Znovu jsem na ni mávla rukou.

„Tak proč jsi ho neměla? A nesvaluj vinu jen na čarodějku. Ta nemůže za to, že jsi za ty roky zpychla a máš ego vyšší než Everest," zamračila jsem se na ni. Ano, vysoké ego je většinou přínosem, ale to její jí už přerostlo přes hlavu. Takhle jsem si ji opravdu nevychovala. Tvářila se zahanbeně, ale pak jí něco došlo.

„Co tu vlastně děláš?" podezíravě se na mě podívala.

„Isobel mi pověděla o dvojnici. Přijela jsem se postarat o to, aby kletba nebyla zrušena. Předpokládám, že jsi sem přijela ze stejného důvodu."

„Samozřejmě," přikývla, ale do očí se mi nepodívala.

1492, Bulharsko

„Tím chceš říci, že jsem potomek dívky, která byla použita jako oběť při kouzle, a proto se mě pokusili obětovat?" snažila se Katarina utřídit, co jí Lia zrovna vysvětlila. Hodně toho věděla už z dřívějška, ale ne všechno.

„Ano, ale ne tak docela. Kletba se dá zlomit jen obětováním dvojnice. A to jsi ty," vysvětlila jí už po několikáté Lia. Chápala, že to Katarině může připadat podivné a neuvěřitelné, ale potřebovala, aby to co nejdříve pochopila. Záležel na tom její život.

„A když jsem se stala upírem, tak už mě nemůže obětovat. To ho rozzuřilo, a tak zabil mou rodinu," dopověděla šeptem se slzami na krajíčku oka. Stále nemohla uvěřit, že je její rodina po smrti a její vinnou. Lie se jí zželelo a tak ji jemně objala kolem ramen.

„Udělala jsi, co jsi musela, abys přežila. Na tom není nic špatného," chlácholila ji. Ještě chvíli seděli ve trávě, když se Lia zvedla a natáhla ke Katarině ruku.

„Musíme pokračovat v cestě. Až dorazíme do cíle, naučím tě vše, co potřebuješ znát, a vysvětlím ti, jak zajistíme, aby už žádnou dvojnici nepotkalo to, co tebe," smutně se na ni usmála. Katarina mlčky přikývla a nechala se vytáhnout do stoje.

Přítomnost, Mystic Falls

„Koukám, že ses té jeskyni stejně nevyhnula. Jen jsi v ní skončila o pár let později," změnila jsem téma s uchechtnutím. Kat po mně jen švihla naštvaným pohledem. „Ale no tak… Aspoň sis užila rozkvět Ameriky na vlastní kůži. Teď to pude do kopru," odmávla jsem její výraz a zavzpomínala na staré dobré časy. „Pamatuješ na koncert Bon Joviho? Myslím ten v devadesátých letech. Ten, jak jsi tam špehovala Stefana," uchechtla jsem se.

90 léty, koncert Bon Joviho

Koncertní hala praskala ve švech. Brunetka v krátké kostkované košili a mini šortkách se rozhlížela kolem a hledala svoji kamarádku. Náhle ji uviděla. Druhá brunetka měla krátké černé šaty se zipem po celé jejich délce. Vlnité vlasy měla přehozené přes pravé rameno. První dívka se potlačila davem až ke své kamarádce.

„Ahoj, Katherine," pozdravila ji. Kath se na ni s trhnutím otočila.

„Ahoj, Lio," zamumlala a otočila se zpět. Lia jí nakoukla přes rameno a hledala objekt zájmu její kamarádky. Nejdřív se neorientovala, všude bylo hafo lidí, ale pak si ho všimla. Kluk v černé bundě s tmavými vlasy. Viděla ho sice jen zezadu, ale poznala v něm Stefana Salvatora.

„Ale no tak. To tě to furt nepustilo?" zeptala se znechuceně a pohodila vlasy. Její kamarádka na ni hodila ošklivý pohled.

„Samozřejmě, že mě to nepustilo. Miluju ho," trvala si na svém, stejně jako několik předchozích let. Jednou za čas si ho vždycky našla a zkontrolovala ho.

„Tak proč za ním nejdeš? Proměnila sis ho, tak s ním buď celou věčnost a další ty sentimentální řečičky," poradila jí Lia a posadila se na své místo. Koncert měl každou chvíli začít.

Přítomnost, Mystic Falls

„Fuj. Ještě teď se mi o tehdejší módě zdají děsivý sny," otřásla jsem se znechuceně. Koukla jsem na Kath, která sotva znatelně zčervenala. K takovým reakcím jí dokážu dohnat jen já, a to se jen normálně bavím.

„Jo, o tom mi povídej," přikývla už s normální barvou. Ospale jsem se protáhla a zvedla se na nohy. „No nic. Tak já zatim letim, ale brzy se za tebou zase stavím. Vypadá to, že si potřebuješ připomenout pár základních pravidel."

„Přineseš mi nějakou krev?" zeptala se mě s nadějí v očích, než jsem stihla odejít. Pozorně jsem se na ni podívala a přemýšlela. Nakonec jsem jen přikývla. Nikdy bych jí nic takového neodmítla. Ne, když vypadá jako ona.

„Děkuju," usmála se vděčně a já radši utekla, než bych jí dala napít ze svého zápěstí. I toho jsem byla schopná. Ano, jsem děsnej dobrotivec. Taky se za to nesnáším.

oOoO

Rychlostí blesku jsem doběhla do svého hotelového pokoje. Dala jsem si krátkou sprchu a do postele dopadla jak podťatá. Ani nevím, jestli jsem zamkla.

Oficiálně máme za sebou už čtvrtou kapitolu. Doufám, že se aspoň trochu líbila a že zanecháte komentář, nebo aspoň smajlíka ;). A moc Vám děkuju za komentáře u předchozích kapitol, jednoho vždycky potěší, když se Vám to líbí :)

Krist

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Krist (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Saviour - 4. kapitola:

3. Sela

26.10.2013 [22:25]

jak Lia našla Katarinu v Bulharsku bylo zajímavý.. jáuž několikrát přemýšlela, že něco podobného napíšu (až na jiná jména), takže mě hodně překvapilo, že tě to napadlo taky Emoticon
skvělá kapča