OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Reality 8. kapitola - Seznamte se s lady Katherine

17.08.2011 (13:00) • SmoulaXX • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 936×

Seznamte se s lady Katherine

Čtyři dny od minulé kapitoly, středa

„Ne, musíš to obrátit a vynásobit. Pak ti to vyjde,“ hučela jsem do Caroline matematiku a děkovala Bohu, že jsme už skončili s trigonometrií. Víc tabulek a vět typu „stejně to nikdy potřebovat nebudu“ bych asi nesnesla. Sama vím, že má Caroline pravdu, ale že bych to musela stále vypouštět do světa? To se říct nedalo. Teď bych ale do světa vypouštěla docela jiná slova…

Caroline zamyšleně okusovala tužku. „Ale to už jsem udělala, né?“ Když jsem se shledala s jejím výrazem, třískla jsem hlavou o stůl a zoufale zasténala. Pak jsem se víceméně prosebně obrátila k Eleně, která seděla naproti nám. Vlasy měla svázané do culíku na temeni hlavy a na sobě měla světle modrý svetr. Zvedla a obočí, ale nakonec se na mě usmála.

„Ne, Caroline. Takhle,“ vysvětlovala jí, zatímco se nakláněla přes stůl. Nezdálo se, že by to ta blonďatá pijavka pochopila, ale snad bude mít Elena dost nervů na to, aby jí to konečně vysvětlila. Protože v mých silách to už dávno nebylo.

Aspoň je to mezi námi o něco lepší, než v tu sobotu. Elena si asi už zvykla, že jsem, co jsem. Dokonce mi poděkovala za pomoc Stefanovi. A já jsem velkoryse přehlédla, s jakou nechutí to udělala. Elena si zřejmě myslí, že mi něco dluží, ale je samozřejmost… že jo! Ovšemže mi dluží, zatraceně. Ona, debil Damon i Stef. Neříkala jsem to nahlas, přesto jsem tušila, že to Elena ví. A tak mě dneska pozvala k ní domů, že se společně s Bonnie a Caroline bude učit za zítřejší test. Ne že bych z toho byla nadšená, ale v matice plavu. A ještě jsem byla donucena hustit do Caroline trigonometrii. Umf.

Trochu jsem se uvolnila a vstala, potřebovala jsem si protáhnout kosti. Pro změnu jsem šla dělat společnost Bonnie, která se nabídla, že udělá svačinu. Cestou jsem pohledem zavadila o hodiny. Sedím tu už pěkných pár hodin, je půl sedmé. No jo, venku se stmívá, konstatovala jsem v duchu, když můj pohled zabloudil k oknu.

„Potřebuješ něco?“ zajímala se Bonnie a obezřetně si mě měřila. Nemá mě ráda, což mě zas
tak moc nepřekvapuje. Kdo by měl? Myslím, že potom incidentu v Grillu se ode mě drží dál i Saltzman. Bonnie si zas na mě dává velký pozor. Asi můžu jen být ráda, že nenosí ochranné rukavice a roušku.

Zavrtěla jsem hlavou. „Nic zvláštního. Možná výplach žaludku, klapky na oči a špunty do uší,“ brblala jsem a zabodávala pohled do Carolininy zlaté hlavy. Ona zrovna není ten typ šprta.

„Nic tě tady nedrží,“ utnula mě Bonnie ostře a odešla si sednout ke stolu i s občerstvením. Chtě nechtě jsem se zasmála. Krátce a hořce. To mělo ale jen ten výsledek, že kdyby mohla, vrazí do mě tu servírovací lžíci. Asi k tomu neměla daleko, přesto jsem se na ni pitvořila dál a vytáhla si z lednice vodu. Když v tom mnou projel nůž. Okamžitě jsem střelila pohledem
k oknu. Něco tam bylo. Znejistěla jsem a vytáhla s držáku ten nevětší nůž.

Od stolu se ozvalo zamručení. Hádejte čí, sedí tam tři. „Chceš nás zabít?“ neodpustila si ironicky Bonnie a posměšně se dívala na nůž, který jsem strnule svírala.

Střelila jsem po ní varovným pohledem. „Moc práce. Ale tam venku je něco, co asi velmi rádo pracuje,“ zamumlala jsem a stále se dívala do okna. Než stačil kdokoli odpovědět, práskly přední dveře, až jsem nadskočila. Elena si zacpala naštěstí pusu, aby nezaječela, ale ani já jsem od toho nebylo daleko. A vůbec mě neuspokojovalo, že je Caroline upírka. Momentálně ne.

„Čekáte snad někoho?“ zasyčela jsem. Holky se zatím přesunuly ke kuchyni.

Elena zavrtěla hlavou. „Damon hlídá dneska Stefana. Mám tam dneska jet, až odvezu Bonne domů.“

„Fajn, tím pádem to není nic dobrého,“ odvětila jsem a zahodila nůž. Sebrala jednu z těch servírovacích lžic a zlomila jí špičku o koleno. Pěkně ostrá. Ozvaly se kroky, ale sama jsem slyšela, že to dotyčný dělá naschvál. Dupe. Kdyby chtěl, nemusel být vůbec slyšet. Dech se mi zrychlil, jak zavrzalo prkno pár metrů od nás. Pak se přes místnost prohnala šedá čára a pak… pak před námi stálo Elenino dvojče. Propána, vypadala naprosto stejně.

Když jsem ji viděla ve Stefanových vzpomínkách, byla stejná, ale přesto… vidět to na vlastní oči je něco úplně jiného. Zatraceně jiného. Měla na sobě černou tuniku s černým páskem a lehce se pohupovala na vysokých podpatcích. Od Eleny ji odlišovaly jen divoké vlny, které jí lemovaly obličej.

Zaklonila hlavu. „To není moc hezké uvítání,“ narážela na zbraň v mé ruce. Založila si ruce na prsou a s potměšilým úsměvem na rtech pokračovala. „Tak tě ráda poznávám, Lianelo,“ usmála se na mě, až mi přejel mráz po zádech.

„Lia, pro tvou informaci,“ ucedila jsem tiše a trochu se posunula vpřed. Bůhví, proč jsem to udělala. Ale lezla mi na nervy, neuvěřitelně mě štvala. Měla jsem mít strach, místo toho jsem měla vztek. Další špatná vlastnost. Kruci, kruci.

Skoro nevěřícně se na mě podívala. „Neomalená. Jak hrubé,“ cukrovala. „Mě tedy, předpokládám, neznáš, i když ta podoba je do očí bijící,“ pronesla lehce pobaveně a očima zabloudila k Eleně.

„Tebe? Kdybych měla znát každou běhnu po Mystic Falls, ruplo by mi v bedně,“ řekla jsem suše. Viděla jsem, jak zavrčela a nebezpečně se přiblížila. Evidentně se jí něco nelíbí. Jen mi řekněte, co. Ještě jsem ji ničím neprobodla! Tvářila se jako bazilišek, bylo těžké odhadnout, co udělá.

„Co chceš?“ vyštěkla Elena a snažila tvářit bojovně a docela by jí to šlo, kdyby tolik nezatínala ruce v pěst a necouvala.

„Přišla jsem na návštěvu, copak to není vidět?“

Protočila jsem oči a rozhodila rukama. „Jasně, jasně. Seznamte se úžasnou lady Katherine. Fajn a teď můžeš laskavě vypadnout,“ prskala jsem a zuřivě mávala rukou k zadnímu vchodu. Kdybych teď řekla ‚nelíbilo se mi to‘, lhala bych. Byly jsme zatraceně v prdeli a nezáleželo ani na Caroline, ani na Bonnie. Bohužel to bylo všechno na té děvce přede mnou.

„Ty si asi ráda hraješ, viď?“ Trochu se přikrčila, její tesáky si neomylně razily cestu ven z úst a oči jí tmavly. Vypadala půvabně, krásný predátor. Ale mně se dělalo špatně. Jednak z hořících dlaní, jednak k té věci, kterou měla na sobě. Kupuje si o číslo menší věci záměrně, nebo se jí to smrsklo v pračce?

Zakoulela jsem očima a vypustila vzduch z plic tím stylem nuda-k-ukousání. „Očividně?“

Usmála se a zatřásla hlavou. „Já hry miluji, ale ty,“ zasyčela a udělala krok vpřed, „jsi právě prohrála.“ Triumfální úsměv by jí z tlamy asi nesmazali ani čističi oken. Až na…

„Sázka?“ zazubila jsem se suverénně. Což byl ve výsledku dost blbej nápad, ale já si to užívala. Teda, dokud jsem nepřeletěla místnost a nesejmula lampu. Kat se mohla vzteknout (ten pohled byl k nezaplacení, kdyby mě tak nebolela pusa, smála bych se), nejdřív vytřela podlahu s Caroline a pak se vrhla ke mně.

„Klaus nebude nadšený, že tě teď zabiju,“ ucedila a vrazila mi takovou ránu, že vzala druhou o zeď. A teď nejde o řečnickou frázi. Odfoukla jsem si vlasy z tváře a vyčerpaně se opřela o zeď. Její slova mi projela mozkem jako blesk. Proč by ten maniak neměl být rád? Pravděpodobně ani neví, že existuju.

„O čem to mluvíš?“ zeptala se jí Bonnie, která až do teď stála u kuchyně a chránila Elenu. Děkuju za vřelou pomoc a ochotu, Bonnie. Zafuněla jsem a svezla se po zdi dolů. Velice nevýhodná pozice vůči vraždícímu monstru, ale co naděláte, když krvácíte. Naštěstí jsem měla asi jenom překousnutý jazyk a zlomený nos, nic vážného.

Katherine se náhle zasmála. Tak vesele, až jsem se začala bát – a to je co říct! „To je velmi dlouhá historie. Docela mě překvapuje, že o tom nevíte.“ Evidentně si velice užívala, že má navrch. Ale to mi bylo nějak ukradený! Přímo zoufale jsem toužila vědět, o čem to mluví, ale čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím víc mě to děsilo. Katherine věděla možná mnohé, ale co věděla o mně?

Otřela jsem si krev z brady. „Tak to vyklop, nebo ti mám pomoct?“ vrčela jsem, začínala jsem být pěkně namíchnutá. A to jen protože mi nechtěla odpovědět… Nejsem výbušná? A kdy už přestanu s tím stupidním monologem, který vždycky končí otázkou, na kterou nevím odpověď?

Sama jsem dobře věděla, co si právě pomyslela. A nemusela jsem umět lézt lidem do hlavy. Stačilo se jí podívat do toho jejího ksichtu. Jakoby křičel ‚Mám tě!‘. Pche, stejně ti uteču, ušklíbla jsem se v duchu a polkla sladko slanou krev.

„Klaus,“ řekla mi a naklonila se k mému obličeji tak blízko, až jsem ucítila její dech. Neúprosně mi sevřela kolem krku obě ruce. „On. Tě Chce.“ Ani přitom nemrkla. Zdálo se mi to, nebo byla v jejích očích radost a zároveň žárlivost smíšená se vztekem?

Elena nás úzkostlivě pozorovala a pak vydechla: „Co tím myslíš?“

Katherine si mě k sobě přitáhla a třísla se mnou o zeď, ale nepustila mě. „Proč myslíš, že to všechno tak spěchalo? Kvůli ní,“ obrátila pohled ke mně stejně jako celé osazenstvo, „ona je důvod, proč je Jenna mrtvá. A ty jsi byla taky. Protože on ji chce. Je to jeho vyvolená.“ A pak jsem jí vrazila facku. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale její sáhodlouhý proslov mě natolik znudil a otrávil, že bych to už nevydržela ani minutu. Navíc mě málem udusila. Tentokrát skončila na zadku ona. Páni, měla jsem docela sílu.

Bez rozmyslu jsem se na ni povýšeně podívala. „Přemýšlela jsi někdy o tom, že bys vypadla dřív, než by představení skončilo?“ Tvářila jsem se namíchnutě a taky jsem se tak cítila. No, kdo by skákal radostí, kdyby mu oznámili, že po něm jede psychopat? Já ne. Elena možná… Políbila přece Damona.

„To by bylo neslušné,“ ušklíbla se a se zasyčením vyrazila, ale přišpendlila jsem ji znovu k zemi. Rychleji a účinněji. Její řev otřásal domem jako zemětřesení. Soustředění byla pekelně složitá věc, ale momentálně jsem byla tak vyděšená a naštvaná, že jsem to nepotřebovala. Jen jsem si představovala, jak griluju Katherine na obrovském grilu mezi kancem a Damonem.

„Tak už sakra padej,“ odfrkla jsem a povolila pouto bolesti alespoň na tolik, aby mohla odejít. Přesto mi neušel její pohled. Nenávist. Neubránila jsem se nadšenému zamávání. A byla pryč, nehledě na to, jakou pohromu tu zanechala. A teď nemyslím svůj ubohý nos a Carolinin účes. Tak já jsem ďáblova nevěsta, kdo by to tušil?

Bonnie si mě měřila ještě znechuceněji, než předtím. „Tohle jsi věděla?“ štěkla po mně.

„Co?“ vrátila jsem jí asi stejně příjemně. „Že mám sympatie největšího egoistického blázna na planetě lomeno vlkodlaka a upíra v jedné osobě?“ Tak jo, právě jsem si připadala hloupě, ale každý z nás musel říct jednou nějakou šílenou a možná i odpornou pravdu. Nahlas. Doufám…

„Tak,“ položila jsem sošku soba zpátky na stolek a potlačila přitom zaječení kvůli palčivé bolesti nosu, „zatraceně něco dělejte! Víte, jak strašně to bolí?“ vyletěla jsem a chytla se za pohmožděnou část svého obličeje. Doufám, že na chirurgii přijímají budoucí manželky vyšinutých cvoků… A to není vtipný!

Je to smutný…

A hodlám se litovat později.

Omlouvám se, ale měla jsem velkou pauzu, jelikož mi došly nápady i šťáva. =) Snad mi to prominete. =)

Anketa! ;)

1. Proč si myslíte, že jsem zrovna na část s Katherine vybrala zrovna ‚So What‘? Nemá to něco společného se žárlivostí?

2. Jak reagujete na novinku ohledně Klause… teda, vy už to víte, ale co jste říkali na Liyinu reakci?

3. Tak líbila se Vám aspoň trošku ta po-krizová kapitolka? ;)

Autor: SmoulaXX (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Reality 8. kapitola - Seznamte se s lady Katherine :