OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Nice dream - Kapitoly 4 - 8 a Vánoční bonus

03.01.2016 (11:00) • Destiney • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 1× • zobrazeno 806×

Kapitola 4 - Trickster

Polkla a podívala se nahoru, kde měl Trickster svoji ušlechtilou hlavu. V očích mu hrály rozpustilé jiskřičky. Vendy, i když byla zkušenější jezdec, se zachvěla.

„Neboj, určitě je hodnej. I když je novej. A mladej. A hřebec. Ehehe, hodně štěstí," prošel kolem ní Tom a zaplul do jednoho z boxů s nápisem Tennesey.

„Tomu se to kecá, když na to svym koni už jezdil," brblala si pro sebe a začala sedlat Tricka. První problém přišel hned vzápětí. Zjistila totiž, že podbřišák si Trick vesele žužlá v hubě a nehodlá jí ho jen tak dát.

„Tricku? Prosím, prosím?" zkusila to nejdřív Vendy. Nic. Rozhodla se tedy podbřišák chytit. Trick ale vyhodil hlavu, co nejvýše to šlo.

„No ták!" Její frustrované zaúpění nejspíš slyšel jak Tom, tak celé osazenstvo stáje. Smích se ozval, ale na pomoc nepřišel nikdo. Zkusila párkrát vyskočit, ale Trick jen uhnul hlavou a už měla smůlu. Dostala nápad a přitáhla si stoličku. Trick ale otočil hlavu úplně a Vendy měla opět smůlu.

Chvíli hledala po stáji a nakonec našla štafle. Přitáhla si je k němu a vylezla na ně. Trick se na ni podíval, pustil podbřišák na zem, v očích mu cinkly dvě rozpustilé jiskřičky a nohou nakopl štafle, které to konečně vzdaly a spadly na zem. Vendy padala a čekala tvrdý dopad na zem. Ten se ale nekonal. Místo toho jí někdo chytil do měkké náruče a opatrně postavil na zem.

„Kam padáš?" zeptal se jí se smíchem Tom.

„Dolů, že by? Díky za záchranu?" odpověděla Vendy s rudým obličejem a podrbala se na hlavě. Sebrala ze země podbřišník a očistila ho.

„Není zač. Přece nechceme, aby se nám nějaká postava zmrzačila hned druhý den!" Se smíchem odešel zpět do boxu. Vendy chvilku stála ztuhle na místě a pak se odhodlala konečně dosedlat Tricka.

...

Ze stáje se dostala s jedním kousancem na zadku a menším kopancem do nohy. Ale byla celá a stála! U jízdárny už stál Jeremy s kamerou a vevnitř už krokovali všichni, kteří dnes měli hodinu, aby se sžili s koňmi. Vendy lehce polkla a nastoupila doprostřed jízdárny. Stáhla třmeny, upravila jejich délku a pokusila se utáhnout podbřišník...

Marně. Trick se rozhodl nespolupracovat a vesele nafoukl břicho.

„Trickstere!" zaúpěla zoufale Vendy a opřela se mu o bok, na což odpověděl ustoupením do strany a nesouhlasným frknutím. Jeremy vesele začal točit.

„Koukéj, letadlo!" ukázala Vendy do nebe. Bez úspěchu. Polechtala ho tedy na břiše. Docílila ale jen kopance, kterému se těsně stihla vyhnout. Pak jí napadla spásná myšlenka. Klekla si na kolena a začala:

„Drahý pane Trickstere, koni andaluský, mohl byste být tak laskav a vyfouknout své ctěné břicho, abych vám mohla dopnout podbřišník?"

Ze všech stran se ozvala salva hurónského smíchu. A Trick se opravdu vyfoukl.

„Ty klaune jeden!" zahrozila mu Vendy a konečně ho dotáhla. Odrazila se od země a vyhoupla se mu na hřbet. Nechala ho obejít dvě kolečka na volné otěži. Choval se dobře.

Že by ho ty kraviny pod sedlem přešly?

Ta myšlenka přišla zrovna ve chvíli, kdy od něj fakt nic nečekala. Trick se postavil na zadní a poté okamžitě vykopl. Vendy se proletěla jízdárnou jako katapult a tvrdě přistála na ohraničení jízdárny.

„Kurvá! Ty jsi takovej hajzl!" zakřičela Vendy a začala se sbírat ze země.

„V pohodě?" zeptal se jí Tom a zastavil vedle ní. Bylo vidět, že zadržuje smích.

„Jojo, okay. Dobrý," brblala Vendy, propůjčila si tušírku a znovu nasedla na Tricka.

Celá hodina se obešla už bez pádů (Pokud nepočítáme sklouznutí ze sedla poté, co Trick znovu zkusil Vendy sundat).

...

Všichni seděli po skupinkách v černém stanu a pouštěli si vtipné záběry dne. Obzvláště oblíbený byl záběr letící Vendy s překvapeným výrazem.

Nic jsem si nezlomila, ta modřina pod bradou prej půjde zamaskovat, díky za optání!

Jak už to všichni viděli asi po desáté (včetně scény prosící Vendy na kolenou) začalo to vtipné připadat i jí. Taky může být ráda, že si nic neudělala.

A že za dnešní den BYLO možností.

Kapitola 5 - Návštěvníci

Ráno se Vendy probudila ve svém karavanu. No, tedy, ráno. Bylo asi půl šesté. Posuny času jsou prostě svině. Protáhla se, chvíli ležela na zádech a pak chtěla slézt z postele. Převalila se na bok a chtěla spustit nohy dolů, jenže na zemi něco leželo. Vendy si dala nohy zpět nahoru a podívala se blíže. Mělo to černé delší pocuchané vlasy a spalo to se zabořenou hlavou v jejím polštářku. Šťouchla do toho a ono se to přetočilo.

„Tome, vstávej," řekla Vendy potichu. Nic se však nestalo. Dotyčný pouze mrknul pod zavřenými víčky.

„Tome, no tak. Já potřebuju čůrat." Nic.

„Thomasi Williame Hiddlestone, okamžitě zvedni svou sexy řiť ze země, protože se jinak počůrám!" řekla Vendy silným hlasem. A hle! Nezvaný návštěvník vyskočil na nohy a rozhlížel se kolem sebe. Když uviděl Vendy, zatvářil se provinile.

„Ehehe, promiň. Já, jaksi mi někdo zamknul karavan a tvůj byl jako jediný odemčený. A já tě nechtěl budit a tak..." začal vysvětlovat, ale byl přerušen.

„Jdu čůrat," oznámila Vendy a šla na záchod.

Když vyšla ven, Tom už tam nebyl. Zmizel i s troškou jejího přivlastněného kafe.

Hajzlík jeden, pomyslela si s úsměvem a udělala si ten zbytek kafe spolu s nakřečkovaným mlékem, které si odnesla ze stanu. Když se tu náhle otevřely dveře a dovnitř vešel znovu Tom. S ním přišel i Luke a Jeremy. Všichni měli v rukou nějaké jídlo.

„Já pořádám party?" zeptala se Vendy se zadržovaným smíchem.

„Ehe, né. Jen jsme si řekli, že bychom si mohli udělat snídani u tebe v karavanu," zaculil se Jeremy.

„Aha, ale hrnky si přineste sami. A kafe nepůjčuju," upozornila je hnědovlasá dívčina a rozložila stůl. Jeremy s radostí rozkládal všechny potraviny na stůl a poté vytasil i hrníčky a nové kafe.

„Vykradli jste snad kuchyň?" zeptala se pobaveně Vendy, když si všimla, kolik toho je.

„Né, pouze jsme si to vypůjčili," zazubil se vesele Luke. Takto v poklidu probíhala vypůjčená snídaně s kecáním, povídáním vtipů, zážitků z natáčení Avengers 1 a všeho možného. Pak přišla devátá hodina a všichni byli převezeni i s koňmi na pláž, kde se měla natáčet scéna s honičkou. A Trick měl velmi dobrou náladu...

Kapitola 6 - Tohle bude na dlouho

Celý štáb a herci vystoupili na nádherné pláži. Moře bylo snad nekonečné a pláž dlouhá dobré čtyři kilometry. Čtyři kilometry nádherného písku a azurově modré oblohy bez mráčku s jemným sluncem, které příjemně hřálo.

„Aww, tady bych klidně vydržela. To je taková nádhera!" prohlásila Vendy, jen co vylezla z auta. Za ní vylez Tom, Jeremy a Luke.

„Počkej, co budeš říkat po celém dni natáčení tady. Uvidíme, jestli to bude ještě 'Aww' pláž," smál se jí Jer.

„Připravte si koně!" ozval se pokyn od režiséra a už nebyl čas na nějaké průpovídky. Vendy ani trošku nemrzelo, že jí někdo ušetřil zbytečného klení, když dostala nasedlaného Tricka s momentálně černou hřívou a nechaným jedním bílým pruhem. Prý to má psané.

Hmm, vypadá více sexy.

„Postavte se na čáru! Ano, tak. Teď Vendy, Luke a Tom prosím s koňmi deset, né počkat, to nevyjde. Osm kroků vpřed! Ano, tak. Děkuji. Připravte se! Pre-action! Action!"

Koně se rozběhli rychlým cvalem po pláži a v tu chvíli započly první problémy. Trickster zaryl kopyta do písku a tím zabrzdil na místě, což Vendy katapultovalo na jeho krk a následně začal předvádět, jaké krásné umí piruety ve cvalu, což už jeho jezdkyně neuseděla a dopadla nohama na zem. Tomův Tennesey si asi myslel, že je to závod, a tak se rozběhl plnou parou vpřed a odmítal zastavit. Lukova Revenge pro jistotu nacválala, vyhodila si z kopýtka a hned nato zmateně zastavila, když jí na hlavu dopadl písek od zadních kopyt a vydala se prozkoumat blíže moře, načež se Luke poroučel dolů.

„Stop!" ozvalo se z megafonu za halasného smíchu všech okolo.

„Znovu!"

Jezdci se oprášili, byli přepudrování (Bleh) a nasedli do sedel. Osm kroků vpřed a...

„Pre-action! Action!"

Tentokrát vyběhli první tři koně, ale koně v pozadí stávkovali a odmítali se hnout kvůli rackům.

A takhle to šlo skoro celý den. Nakonec měli dva, možná tři záběry, které se prý dají použít. Aspoň něco, že ano.

---

„Mě bolí tak strašně zadek! A vůbec celej člověk!" prohlásila Vendy, když kolem desáté večer padla na svoji gaučopostel v karavanu. Samozřejmě tam měla opět nasáčkovanou většinu filmového osazenstva.

„Nejsi jediná," zareagoval Jeremy a hned mu odpovědělo několik souhlasných zamrumlání.

„Sešli jsme se tu dnes, v tomto karavanu, abychom uctili památku nebolavých zadků bez modřin. Rest in peace," prohlásil Tom. Všichni se rozesmáli.

„Nechť hostina započne!" zakřičel Luke a hodil tygra do sáčků s brambůrkama.

Tak si tam tak v poklidu jedli, když najednou, kolem půlnoci, se ozval z venku křik. Tom okamžitě vystřelil do sedu a vyběhl ven. Ale to se mu stalo osudným. Okamžitě totiž spadl na zem a byl zlit vodou a zestříkán vodním kulometem.

„Pomstáá je sladká!" křičel pomstychtivě Robert a stříkal z kulometu. Na střeše Vendy karavanu se válela smíchy Jane, která Toma zlila vodou a vedle se tlemil Mark, který Tomovi podkopl nohy.

„Já tě přetrhnu!" prskal Tom a snažil se vyhrabat na nohy, což se mu nedařilo. Když se konečně po deseti minutách na ty nohy vyhrabal, postavil se čelem k Robovi, kterému došla voda v kulometu, a prohlásil:

„Roberte Downey Juniore! Za tohle ti udělám něco, na co nezapomeneš do smrti!"

A tak se i stalo...

Kapitola 7 - Vzpomínky

Flashback

„Poběž! No tak, jsi moc pomalá!" Mladá dívka s hnědými vlasy běžela do kopce. Za ní se do toho samého kopce škrábala mladší, s trošku světlejšími vlasy. Nebyly si vůbec podobné, málokdo by řekl, že jsou to sestry.

„Po-počkej na mě!" funěla za ní mladší.

Nemůžu za to, že ty i ta dokonalejší, chtěla dodat, ale neudělala to. Místo toho si jen povzdechla a zdolala pár dalších metrů.

Stály teď obě na menším kopci v Dallasu. Rozhodly se totiž objet místa, kde se natáčel seriál Supernatural. Avšak, na některá místa bylo dost obtížné se dostat, vzhledem k tomu, že neměly nic jako povolení a tunu peněz.

„To je dost, že ty a tvůj velkej zadek jste vylezly," ušklíbla se Jessica na svou mladší sestru.

Vendy na ni vyplázla jazyk a podívala se vpřed.

„Není to nádhera?" usmála se Vendy.

„Je, a moc." Na chvíli zapomněly na své neshody a jen se koukaly na západ slunce.

O pár chvil později byla tma a dívky se rozhodly vydat se zpět. Nasedly do černého starého Nissana a vydaly se na cestu do motelu Inn Of The Dove (pozn. autora: tento motel opravdu existuje, jeho adresa je 1839 Fort Worth Ave, Dallas, TX 75208, Spojené státy)

Stály zrovna na křižovatce blízko motelu, když se v rádiu ozvala mimořádná zpráva o opilém mladíkovi, který uniká policii.

„Nojo, je to mladý, nerozvážný a blbý, co bys chtěla!" smála se Jess a po zkontrolování průjezdnosti silnice vjela do křižovatky. A pak se to stalo.

Ze zatáčky se vyřítilo modré terénní auto a ujíždělo velkou rychlostí k nim. Jessica se zmohla jen na výkřik. A pak najednou byla tma.

„Slečno!" Někdo na ni jakoby z dálky křičel. Slyšela mužský hlas a cítila v očích prudké světlo. Otevřela oči a setkala se se zelenýma očima jakéhosi muže s vousy, který jí svítil baterkou do očí.

„Jak se jmenujete, slečno?" zeptal se jí. Vendy zamrkala a chtěla zvednout ruku. Ta se však zdála strašně těžká, neuzvedla ji. Začala panikařit a škubat sebou.

„Buďte v klidu, klid, hlavně klid," mluvil na ni ten muž a někam za sebe zavolal: „Tady je živá! Je při vědomí, vypadá to na frakturu pravé ruky. Nevypadá to na vnitřní zranění! Přineste mi kleště."

Měl tak moc uklidňující a jemný hlas. Jako nějaký anděl.

Vendy až teď zaostřila na okolí. Někde za ní něco modře blikalo. A ona ležela na silnici. Nohy ale měla pod jakýmsi kusem šrotu.

Naše auto?

Chtěla křičet. Otevřela ústa, z nich ale vyšlo jen trochu krve. Z toho se jí udělalo špatně a ona začala zvracet. Muž ji pootočil na bok, jak jen to šlo, aby se neudusila vlastními zvratky smíšenými se zbytky krve od toho, jak si prokousla tvář.

Všude byly střepy a zbytky plechů. Vendy periferním viděním viděla pár mužů, jak odvádí nějakého cápka do policejního auta. Tekla mu jen krev z nosu.

„Jess," podařilo se jí vypustit z úst.

„Tak se jmenuješ?" chytil se toho okamžitě muž. Zavrtěla hlavou a hned toho pohybu litovala. V hlavě jako by se jí rozběhlo tisíc střepů a dvě stě trpaslíků začalo trénovat na bicí dost nevybíravým způsobem.

Pak viděla nějaké jiné muže, jak šli směrem k ní a drželi v ruce něco velkého.

„Neboj se holka, nebude to moc bolet a pak už všechno bude dobrý. My tě spravíme," chlácholil ji muž a zvedl se. Jeden z těch, co přišli, vzal ten divný nástroj a střihl do plechu nad ní. Vendy začala křičet.

„Ne, ne, dost, takhle to nepůjde, dost! Rozdrtíme jí nohy!" křičel na ně muž a přestal se šťourat v kovu.

„Dobrý?" podíval se na ležící dívku. Vendy neodpovídala. Ležela mírně na boku, aby se neudusila, a pohled jí mířil kamsi do prázdna. Tak moc se jí chtělo spát. Začala pomalu zavírat oči.

Takhle to tedy skončí?

„No tak, holka, teď ne. Nesmíš spát. Hej, tady jsem!" přiskočil k ní ten muž se zelenýma očima a snažil se jí udržet při vědomí.

„Ztrácíme ji! Přineste defibrilátor! No tak, holka, ty nesmíš umřít. Aspoň ty dneska zůstaň naživu," mluvil k ní muž. Vendy už ho neslyšela. Její oči se zavřely a ona se nechala unášet slastnou temnotou a nevědomostí. Její srdce zpomalovalo a zpomalovalo. Někdo ji ale nechtěl nechat spát. Bušil do ní. Pořád po ní něco chtěl. Nenechal ji být. Chtěla se po něm ohnat, ale nešlo to.

Pak jako by si uvědomila, o co tady jde. A rozhodla se neumřít. Nechtěla, celý svůj život měla před sebou, s Jess měly procestovat celý svět.

Já budu žít!

Vzepřela se pocitu spánku a začala bojovat. A konečně se jí podařilo více nadechnout. Ani si neuvědomovala, že se jí dech ztrácel.

„Je zpět! Super, teď ji odtamtud vytáhněte!" rozdával rozkazy muž.

...

Ten den byla ve zprávách smutná reportáž plná dojemných písniček a černobílých záběrů z místa nehody.

Opilý mladík v ukradeném terénním vozidle smetl ze silnice v Dallasu na Castle Street menší modré auto značky Nissan se dvěma dívkami uvnitř. Řidička zemřela na místě, spolujezdkyně bojuje o život v nemocnici. Mladík vyvázl jen s odřeninami a lehčími zraněními. Na místě si ho převzala policie. Byl obviněn z těžkého ublížení na zdraví, překročení rychlosti, krádeže a zaplatí způsobenou škodu.

Dívky jedoucí v autě, Jessica (24) a Vendy (18) Matthewsovy, byly sestrami. Pro celou jejich rodinu je to těžká ztráta. Přejeme jim upřímnou soustrast.

Budeme pravidelně přinášet nové zprávy.

...

O pár setů později

„Nezasloužíš si to. Jsi nula a nulou zůstaneš. Nikdy nebudeš jako ona!" Silný náraz, výkřik a Vendy se propadala temnotou. Padala, až se s utlumeným výkřikem probudila.

Tahle noční můra ji děsila poslední měsíc. Bála se toho, že nedokáže vše zahrát perfektně. Že propadne posměchu.

Vlastně to dělala pro Jess, to ona se chtěla stát herečkou.

Tiše vstala, překročila ležícího Toma a Luka (kluci se nějakým způsobem naučili přespávat u ní na zemi, asi jim to bylo pohodlné), kteří se k sobě moc roztomile tulili, a tiše vyklouzla ven do chladného májového rána. Všude byl klid a ticho, a tak Vendy měla dostatek prostoru přemýšlet nad sebou, nad životem a nad tím, co ji ještě čeká.

Občas si říkala, že nemá právo na život, protože Jess v té nehodě zemřela a ona zůstala naživu. Její rodiče jí to vyčítali. Nikdy to neřekli nahlas, ale ona to věděla. Viděla to na každém kroku. Její matka, vždycky šťastná za obě její holky, chodila jako bez duše a sotva se na ni dokázala podívat. A otec? Začal pít. Na každém kroku ji provázel jeho vodnatý pohled a krví podlité oči. A tak se Vendy prostě sebrala a odjela pryč, do New Yorku. Pryč od svého dosavadního života. Pryč od rodičů. Pryč od viny, která ji sžírala.

Až před měsícem se jí tento sen vrátil a připomněl jí, co se stalo.

A proto se Vendy rozhodla, že do této role dá všechno. Úplně všechno.

Kapitola 8 - Meduska si jde pro tebe 

„Nějaký nechutný kovový lidský červ mi nebude říkat, co mám dělat!" Ironman držel kopající Nemesis a snažil se jí domluvit. Při tom zmítání se však Vendy alias Nemesis nějakým nedopatřením spustila provazy, na kterých byla přimotaná a švihla sebou o zem. Samozřejmě v doprovodu dokonalého salta.

„Stop! Panebože, stop!" křičel chudák režisér a položil si hlavu do dlaní.

„Snad máme alespoň jeden použitelný záběr," snažil se ho uklidnit Josh Whedo a mávnul na herce, aby se připravili na jinou scénu.

„Takže, půjde tady o to, že Nemesis bude zavřená na SHIELDský lodi a Loki se Surtem (pozn. Luke) se pro ni vydají, aby ji osvobodili. Má to bejt nenápadný, ale samozřejmě se strhne trochu bitva menší. No a tou bitvou bude končit scéna. Kapišto?"

„Kapišto," ozvalo se sborové zamručení od herců.

Posedali do aut a vydali se do ateliéru, kde už bylo připraveno zelené a modré plátno. Byli rozestavěni na místa a byly uděleny poslední instrukce.

„Pre-action! Action!"

Chvilku tam na sebe pořvávali text a pak jakože dramaticky přišel Tom alias Loki a zařval něco o tom, že je bůh a tak dále a tak dále. Otevřel Nemesis celu a běželi nějak pryč. Setkali se s Avengers a tak dál a tak dál.

„Stop! Cut!" ozval se povel a herci se zastavili v tom, co právě dělali, a dostali instrukce k dalšímu pohybu scén.

„Dobrý? Tak okay. Pre-action! Action!"

Herci se do sebe pustili a kamera kolem nich lítala. Vendy se dostala nějak blízko Toma a omylem mu dala ránu pěstí do oka.

„Ježiši promiň, promiň, promiň!" rychle se mu omlouvala a Tom si ublíženě držel ruku na postiženém oku. Od ostatních se ozvala salva huronského smíchu.

Ten den měli tak jeden dva použitelné záběry. Chudák Josh z nich už byl na prášky.

--- O několik hodin později---

„Lidi, já se nudím!" prohlásil Tom leže na posteli u Vendy v karavanu. Seděli tam a tak si tiše přemýšleli.

„Tak pojedem na pláž," navrhla Vendy a očička se jí rozsvítila radostí. Chvíli se o to rozhodnutí přeli, ale nakonec se rozjeli směrem na pláž

---

„Miluju pláž, miluju slunce, miluju písek, miluju moře!" křičela rozpustile Vendy a vrhla se do moře.

„Je duševně v pořádku?" prohodil tiše Jeremy směrem ke zbývajícím lidem. Ti jen pokrčili rameny a následovali Vendy od vody.

Chvíli si tam tak tiše plavali, když tu náhle se Jeremy s ženským jekotem vyřítil z vody. Všichni na něj zaraženě koukali. Za ním vyplavala na pláž malá rosolovitá hmota o velikosti menšího talířku.

Medúza.

A za ní hejníčko menších medúzek, druhu úplně neškodného a nejedovatého.

Jeremy se zastavil asi deset metrů od pochybné hmoty a roztržitě dýchal.

Vendy vycítila příležitost, vyčíhla si jednu medúzku, kterou opatrně vzala tak, aby si neublížila, a rozběhla se směrem k němu.

Jeremy začal zběsile utíkat a Vendy se řítila za ním s řehotem a zpěvem písničky 'Jedna dvě, medúzka jde, medúzka si jde pro tebe.'

Nakonec to dopadlo tak, že se s medúzkama honili všichni a Mark se dokonce o jednu spálil a kňučel jak pes. Chudáček Jeremy pelášil až někam do háje. Vrátil se asi za dvě hodiny, kdy už všichni byli skoro v autě s tím, že jedou zpět.

Jen taktak naskočil do auta s rozpustilým výrazem.

„Co se tak culíš?" optal se stále kňučící Mark.

„Ále nic. Nechcete si dát malou párty?" optal se. Upnuly se na něj zvědavé pohledy přítomných.

„U Toma. V devět. Mám pití i jídlo."

Už to začíná...

---O pár hodin později---

„Woooohoooou!" křičel Jer stoje na posteli a tancuje na nějakou starou hitovku. Opili se. Všichni. Do jednoho.

A hráli flašku.

Jeremy už neměl ani kalhoty, Tom si je ještě držel, Vendy byla plně oblečena, Luke byl bez ponožek a Mark radši odešel s tím, že se nechce angažovat.

Bylo to divoký, dost divoký.

---Ráno---

Vendy se probudila a kolem pasu měla omotanou něčí ruku. Potichu zaklela a otočila se. Spokojeně tam chrupal Tom, kterého z druhé strany objímal Luke. A na zemi?

Tam ležel Jeremy. Nahej Jeremy. Vendy si rychle zakryla oči.

Rozhodla se jít dál do karavanu a najít něco, čím by zakryla Jeremyho, ehm, chloubu. Opatrně se nadzvedla a zjistila, že má na sobě jakési velké tričko a svoje spací kraťasy.

Jak sakra...?

Radši nad tím zavrtěla hlavou a chtěla se zvednout do sedu. Avšak za ní se ozvalo zamručení a ruka ji stáhla zpět dolů a přitiskla ji jako plyšového medvídka.

Vendy znovu tiše zaklela a pokusila se vyprostit. Už byla skoro venku. Ještě kousíček zbýval.

Ah, hotovo.

Opatrně překročila spícího Jeremyho a vydala se najít utěrku.

Bingo.

Jenže, jak to teď udělat? Jestliže ho nechce vzbudit, musí mu tu utěrku pře pás položit. A to by znamenalo se znovu podívat. A po tom opravdu netoužila.

Ale co. Už je to stejně jedno. Otočila se, po špičkách došla k tělu, otevřela oči a rychle položila utěrku do míst, kde by měla být.

Jeremy se ani nehnul, jen dál tiše spal.

Vendy chtěla jen tak odejít po špičkách, ale nakonec si ten výjev ještě vyfotila. Pak rychle opustila karavan.

//To říkám, slabší kapitola. Vůbec nevím, jak budu pokračovat. Měla jsem to vymyšlený trochu jinak (Jeremy neměl bejt nahej, Vendy neměla mít kalhoty, jen tričko, a neměla se probudit první), ale to už je jedno. :D Doufám, že se vám to aspoň trochu líbilo :/ :)//

*Vánoční bonus*

//Ahojky!

Tak mě tak napadlo, že bych vám mohla napsat takový vánoční bonus. :)
Aneb Vánoce u točení. :)
Tak, tady je. :)
Jinak, od teď nejspíš budu psát z různých pohledů... Bude se to dělat nejspíš lépe. Ale vždy napíšu. :)//

Vendy

Ráno jsem se vzbudila kupodivu do prázdného karavanu. Trochu jsem toho zalitovala. Zvykla jsem si na každoranní přítomnost někoho z nich.

Pak jsem se zarazila. Za dveřmi byly slyšet tiché hlasy. Znělo to, jako by mě nechtěly probudit. Hrábla jsem pod polštář pro telefon a podívala se na hodiny. Nic zvláštního, osm ráno. Pak mě ale zaujalo datum.

25. prosince 2015

Jsou Vánoce!

Tiše jsem zavýskla. Vůbec jsem to netušila!

Vtom se otevřely dveře a dovnitř se nasypala celá naše skvadra s veselým křikem. Musela jsem se rozesmát.

__ 

Je to krása.

Někdo vyzdobil náš černej velkej stan. Veprostřed stál obrovský stromeček sladěný do kýčovitě stříbrné a červené barvy. Ale bylo to roztomilé. A pod tím? Dárky. Fakt hodně dárků.

Zezadu mě do zad někdo šťouchnul a objevil se tam Luke.

„To koukáš, co?" usmíval se na mě a já si poprvé všimla malých jiskřiček v jeho očích. Docela se mi to líbilo.

Jak a o čem to tady sakra přemýšlím? Rychle jsem zaklepala hlavou a úsměv opětovala.

„To teda koukám. Ani jsem nevěděla, že jsou Vánoce. Ubíhá to. Ani nemám pro nikoho dárek," úsměv mi trochu povadl.

„Ale Vánoce jsou i o tom být spolu. Jsme jedna velká rodina. Máme se rádi, nebo ne?" Jak to udělal, že ten úsměv ještě prohloubil?

Jen jsem stála a připitoměle se usmívala na jeho mizející záda. Jak to. že jsem si toho nikdy nevšimla? Měla bych se asi zchladit.

Vydala jsem se k prostřenému stolu. Bylo tom jídlo. Fakt hodně jídla. Od nějakého kluka jsem se dozvěděla, že letos se bude prostírat v českém stylu.

Vybrala jsem si nápoj, co se jmenoval Kofola. Vzápětí se za mnou objevil Tom s děsivým vánočním svetrem a foťákem v rukou. Ten svetr měl na sobě sobíky a těm blikal nos.

„Veselé Vánoce! Všem veselé Vánoce!" Obejmul mě a zase letěl vřískat dál. Mimoděk jsem se usmála. Bylo to krásný. Vánoční atmosféra sálala z každého. Poprvé po dlouhé době jsem se cítila pěkně. Mezi přáteli, mezi lidmi, kteří mě mají rádi.

Cítila jsem na tváři, jak mi mimoděk stekla slza. Rychle jsem ji otřela.

„Tak, kdo chce dáreček? Hohoho!" Na stole stála nějaká osoba s povědomým hlasem. A pak mi to došlo. To je Rob. Stál na stole převlečený v santovském obleku a rozhazoval dárky. Začala jsem se smát. Dárek přistál i u mě. Vrhla jsem se do rozbalování.

Po krátkém a úspěšném boji s papírem jsem objevila, co je jeho obsahem. Na světlo světa se dostala čelenka s dvěma malými sobíky.

„Veselé Vánoce," objevil se vedle mě znenadání Luke. Věnovala jsem mu úsměv. Vzal mi čelenku z rukou a nasadil mi ji na hlavu. Chvíli jsme na sebe hleděli. Z očí do očí. Měl nádherné oči. Odrážel se v nich snad celý svět.

Náš dlouhý pohled ale přerušila černá hlava Toma.

„Co vy dvě hrdličky tady tak sami? Veselte se! Vánoce jsou jednou v roce!" Vesele nás objal. Byla jsem rudá až na zadku. Z rozpaků mě dostala další hlava, tentokrát slámové barvy. Jeremy.

„Group hug!" zařval a obejmul naši tříčlennou skupinku. Pak jsem ale přestala sledovat, kolik lidí v tom chumlu vlastně bylo. Jediné, co vím je, že to bylo fakt dlouhé.

---

Byl to krásný den. Teď ležím v posteli a přemýšlím. Mám ty lidi ráda. Vedle mé postele spokojeně oddechoval Tom s Lukem a Jeremym. Jako vždycky.

Se spokojeným úsměvem na tváři jsem pomalu usnula.

//Doufám, že se bonus líbil. Vlastně je i trochu důležitý :D Zanechte, prosím, vote, nebo komentář. Hodně mě to nakopne do dalšího psaní :)

Veselé Vánoce všem :)//

Autor: Destiney (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Nice dream - Kapitoly 4 - 8 a Vánoční bonus: