OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Miluji tě! 15. kapitola

26.08.2012 (17:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1135×

My love

15. kapitola – No to snad ne!

Pohled Damona

Normálně jsme se bavili, najednou mě do nosu udeřila silná vůně krve, já jsem se v klidu udržel, ale to samé se nedalo říct o Eleně. Cítil jsem na ní, jak se každá částečka vzpouzela nad myšlenou, že by mohla zabít, ale teď jí to bylo jedno.

„Eleno, to nechceš udělat,“ řekl jsem klidně. Neposlouchala mě. Byla v transu. Rozběhla se pryč, běžela najít svoji oběť. Nestačil jsem jí, popoháněla ji touha po krvi. Nemohl jsem s tím nic udělat.

Elena se zahryzla přímo do tepny, to už jsem ji ale odtáhl dál.

„Co to děláš?“ zeptala se zmateně.

„Právě jsem tě zachránil, od věčné nenávisti sama sebe,“ řekl jsem ostře.

Ten kluk, kterého Elena napadla, omdlel. Ležela na lavičce, jako by se nechumelilo.

„Co jsem to udělala? Já jsem nechtěla. Proč jsem to udělala?“ ptala se pořád dokola. Tvář měla celou zalitou slzami a krví.

Objal jsem ji.

„Eleno, to bude dobré. Není mrtvý… To bude dobré,“ uklidňoval jsem ji.

„Damone, mě to tak moc mrzí, já tak chtěla tu krev…“

„To bude v pořádku.“

Odtáhl jsem se. A šel jsem probudit toho kluka.

„Hej, hej, vstávej. Dobré ráno!“ říkal jsem sebejistě.

Začal se probírat, bylo vidět, že byl velice zmatený.

„C – co se mi to stalo?“ zeptal se.

Zadíval jsem se mu do očí.

„Byl jsi v parku a usnul jsi na lavičce. Měl jsi divoký sen, a tak jsi z té lavičky spadl přímo na nůž, který jsi zahodil. Mě ani ji jsi tady niky neviděl,“ odříkával jsem jeho příběh.

Vzal jsem Elenu za ruku a odešel jsem s ní.

„Děkuji, moc děkuji,“ řekla po chvíli mlčení.

„Není zač,“ odpověděl jsem vlídně.

Najednou se před námi objevila Liz Forbesová.

„Ty jsi mi nerozuměl, že?“ zeptala se. V jedné ruce měla pistoli a v druhé dřevěný kolík.

„Já to nebyl,“ řekl jsem vážně.

Najednou se ozvala rána z pistole. Eleně se do břicha dostala dřevěná kulka.

„To je za toho kluka!“ vykřikla.

Jak jen to bylo možné, jsem Elenu vzal do náručí a upíří rychlostí ji dostal domů. Bylo mi úplně jedno, jestli mě někdo uvidí.

Elena byla úplně mimo. Nereagovala, položil jsem ji na gauč a rychle jsem jí vyndal kulku z břicha. Bál jsem se o ni a o dítě. Co když se mu něco stalo?

Poplácal jsem ji po tváři.

„Eleno, Eleno. Vzbuď se!“

Pohled Eleny

„Eleno!“ mluvil na mě známý hlas. Byl to hlas Klause.

„C – co se mi stalo?“ zakoktala jsem se.

Odpovědí mi bylo kouzlo, které říkala nějaká čarodějka.

„Omnia denique, quae fuerint nuntiate mihi! An licebit vulnera sanarentur. – Už by to mělo být v pořádku,“ řekla.

„Děkuji, už můžeš odejít,“ řekl přívětivě.

Čarodějka, která byla velice podobná Bonnie, odešla.

„Kdo to udělal?“ zeptal se Klaus.

„Nevíme…,“ řekl váhavě Damon.

Klaus přistoupil ke mně a zadíval se mi do očí.

„Kdo to udělal?“ zeptal se ostře.

„Liz Forbesová,“ řekla jsem jasně.

Odtrhl oční kontakt a zadíval se na Damona.

„Neměl bys mi lhát. To, že jsem dal Eleně slovo, neznamená, že ho nemůžu zrušit,“ řekl ostře.

„Můžete nám někdo vysvětlit, jak to, že jsme se nedostali do domu?“ vyštěkla Katherine.

Až potom si uvědomila, že tu je Klaus.

„Pardon,“ řekla se strachem v očích.

Klaus se upíří rychlostí dostal ke Katherine a zadíval se jí do očí.

„Budeš Elenu hlídat, budeš ji chránit! Před vším, ať se ji nic nestane, rozumíš?“ řekl tvrdě.

„Rozumím, budu ji chránit,“ řekla nepřítomně.

Klaus se usmál a odtrhl od ní oči.

„Tak se tady mějte, určitě v brzké době přijdu na návštěvu,“ oznámil a pak zmizel.

„Takže, já si beru Elenu do pokoje a budu na ni dávat pozor, nechci slyšet žádné záporné řeči! Rozumíte?“ řekla ostře.

„Tak to nepřipadá v úvahu!“ vykřikl Damon.

„A kam jako půjdu já?“ zeptal se Stefan.

„Zlato, je tady šest ložnic, myslím, že si nějakou rozhodně vybereš. A neboj, i na tebe si někdy udělám čas,“ řekla.

Damon dělal, že zvrací. Na to jsem se musela usmát.

„Katherine, ale já chci mít ložnici s Damonem,“ ohradila jsem se.

„Ale já tě musím chránit!“ řekla nabroušeně.

„Chránit mě může i Damon,“ řekla jsem rozčíleně.

„Tak tomu věřím,“ řekla sarkasticky.

„Já se nikam stěhovat nehodlám,“ řekla jsem rozhodně.

„To se ještě uvidí…“

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Miluji tě! 15. kapitola: