OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Lovec - 15. kapitola

03.04.2019 (19:00) • TerezaJ • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 1285×

Otevřela jsem dveře pokoje v sídle Bratrstva černé dýky a přivítalo mě šero. V krbu dohoříval oheň, což byl jediný zdroj světla, vzduch byl hutný a páchl nasládlým kouřem. Všude na podlaze se povalovaly prázdné lahve od whisky nebo vodky.  

Rozsvítila jsem světlo a z gauče na druhé straně místnosti se ozvalo nesouhlasné zavrčení. Dorian ležel na pohovce, jedna ruka mu visela dolů a svíral v ní sklenici z půlky plnou nazlátlé tekutiny. Vlasy měl zacuchané a pod očima černé kruhy. Vypadal naprosto zbědovaně.  

„Ještě ses neuchlastal k smrti?” zeptala jsem se ironicky. „To je obdivuhodný výkon vzhledem k tomu, jak se snažíš.”  

„Dej mi pokoj!” zabručel a položil si svalnaté předloktí přes oči.  

„Tři týdny se topíš v alkoholu a upozorňuju tě, že ti to rozhodně nepomůže... Doriane,” povzdechla jsem si a posadila se vedle něj.  

Dotkla jsem se napjatých svalů na paži a přinutila ho sklonit ruku. Oči měl zakalené, barva mořských hlubin se zdála zamlžená a bledá pleť měla šedavý odstín.  

„Zabiju ji,” zašeptal vášnivě.  

Týden... Zbýval mu týden, než přijde princezna Temných, aby splnila svůj slib. A Dorian ten fakt nesl hůř, než jsem předpokládala. Bojovník v něm se vzpíral rozkazu, aby si mohl ponechat vlastní svobodu. Přitom mu vůbec nedocházelo, že její pravou chuť nalezne po boku elfky.  

„Chceš rozpoutat válku?” zamračila jsem se.  

„Je mi to jedno!” zařval a překvapivě rychle vyskočil z pohovky.  

Přecházel po pokoji jako lev v kleci, oči se mu horečnatě leskly, prsty si projížděl zacuchané vlasy, a nakonec za ně zatahal.  

„Nemůžu si ji vzít, Hope. Je mi špatně z představy, že s ní budu muset spát, hnusí se mi, jak se nabídla... Je mi odporná!”  

„Myslíš si snad, že si to Destiny užívá?” vyštěkla jsem netrpělivě. „Zkus aspoň na chvíli přestat myslet jenom na sebe, ty zabedněný sobče! Opustí svůj domov, svůj lid a stane se vetřelcem v domě muže, který jí dal jasně najevo, co k ní cítí. Urazil jsi ji, Doriane. Zesměšnil jsi ji před jejími lidmi a před tvou rodinou a ona se ani nepokusila ti to vrátit. Nenamlouvej si, že je slabá... Pokud to uděláš, dopustíš se zásadní chyby. Jednoho dne se můžeš probudit a zjistit, že chceš vašemu svazku dát šanci. Ta elfka je jako my, Doriane. Nemůžeš ji zlomit, ale můžeš její srdce navždy zatvrdit a potom už k ní nikdy nenajdeš cestu.”  

„Nebudu k ní hledat cestu! Udělám jí jednoho bastarda a potom ať táhne ke všem čertům!” zařval.  

Zarazila jsem se a podívala se na svého nejlepšího přítele. Byl jako raněné zvíře... Vrčel, kousal a kopal kolem sebe ve snaze uniknout budoucnosti. Člověk, který se k ženám nikdy nechoval hrubě, který je hýčkal a miloval, se teď o jedné z nich vyjadřoval jako o někom podřadném.  

„Mluvíš o svém dítěti, Doriane,” řekla jsem chladně.  

Poloupír po mně hněvivě blýskl očima a špičáky se mu zlověstně prodloužily. „Vypadni!”  

„Jsi namyšlený osel!” Zavrtěla jsem nad ním hlavou. „Lituji Destiny, protože po tvém boku ji čeká opravdu úžasná budoucnost.” 

„Jo, jasně! Jako tebe po Jasonově,” vykouzlil na tváři pohrdavý škleb.  

Zatnula jsem ruce v pěst a tentokrát jeho provokaci neodolala. „Kéž by! Protože život po boku mého druha možná není jenom růžový, ale rozhodně stojí za všechno úsilí, které do něj vkládám!”  

Dorian se ke mně prudce vrhl, hrubě mě chytil za ramena a zatřásl se mnou. Ruka mi vystřelila tak rychle, že to sotva postřehl, a dopadla na jeho bledou tvář. Facka ho ohromila a trochu vzpamatovala. Dýchl na mě alkoholový opar a já se natáhla, abych ho chytla za zátylek a přinutila ho se předklonit.  

Byl opilý pod obraz a rovnováhu sotva držel. V kombinaci s magickou krví, která mi protékala žilami, jsem měla dost síly, abych ho v předklonu táhla do haly a odtud do kuchyně ke dřezu.  

Strčila jsem mu hlavu pod tekoucí ledovou vodu a držela ho silou na místě. Prskal a vzpouzel se, ale já ho nepustila. Vnímala jsem za sebou několikery kroky a přidušený smích, ale nevěnovala jsem mu pozornost.  

Po pár minutách jsem ho za tričko vytáhla z předklonu a zahleděla se do očí, které pomalu ztrácely mlhavý opar. 

„Poslouchej mě dobře, ty jeden idiote! Jestli se k ní budeš chovat jako hovado, bude s tebou tak jednat! Já to viděla, Doriane. Destiny je tvá družka, stane se tvojí shellan, a když to nepoděláš, můžeš příštích několik století prožít po boku ženy, která tě bude nade vše milovat a dá ti děti. Na druhou stranu, jestli se chceš chovat jako korunovaný kretén, nedotkne se jí to. Je to krásná, mladá žena, které v těle koluje královská krev. Myslíš si, že nebude hledat náruč, která by ji utěšila? To si piš, že bude, a elfové, upíři i lovci se přetrhnou, aby to byla ta jejich!”  

Na rtech mého nejlepšího přítele se objevil zlomyslný úšklebek. „Nevím, jestli sis toho všimla, ale je malá, obtloustlá a tobě nesahá ani po kotníky... Pochybuju, že se o ni někdo bude prát. Vůbec se ke mně nehodí.”  

Po jeho proslovu jsem zůstala stát jako opařená. Tohle bylo vážnější, než jsem si myslela. Dorian se pořád utápěl v představě, že mě miluje, to proto jasně neviděl kvality své budoucí ženy. Ano... Destiny byla i na ženu poměrně malá a její tvary byly zaoblenější než moje, měla širší boky, větší prsa a celkově působila dojmem krev a mléko. Ale nebyla tlustá. A co se týče porovnávání mé osoby s její? Rozhodně bych si ji jako sokyni nezvolila. Elfka vládla křehkým půvabem, který vábil všechny muže, a její tělo křičelo do světa, že je stvořené k hříchu.  

„Ty namyšlený blbče!” Zamračila jsem se na něj.  

Stočila jsem pohled do haly, kde postávali bratři, a pátrala pohledem po vhodném kandidátovi, který by mu otevřel oči. Všichni upíři měli své shellan, takže to chtělo někoho, kdo bude naprosto otevřený.  

Usmála jsem se na anděla, který se ležérně opíral o komodu a bledé oči měl přemýšlivě přimhouřené. Plavé vlasy se mu střídaly s černýma v úžasné záplavě a výškou si rozhodně nezadal s Dorianem, stejně jako s ostatními bratry.  

„Lassitere? Tys ji viděl... Řekni tomu tupci, co si o ní myslíš.”  

Anděl se usmál koutkem úst a neuhnul přede mnou pohledem. Naopak... Kývl mírně hlavou a mrkl. Občas jsem zapomínala, že tenhle padlý vidí do budoucnosti stejně jasně jako já. A v tomhle případě byl zřejmě ochotný pomoct mi přinutit Doriana prozřít.  

„Ta malá je krásná jako slunce... Pokud nemáš zájem, rád se o ni postarám,” navrhl Dorianovi klidně.  

Příteli zacukal sval ve tváři, ale nakonec trhl rameny a vydal se zpátky do salonu, odkud jsem ho vytáhla.  

„Jak je libo... Klidně si tu malou couru vezmi!” štěkl směrem k Lassiterovi.  

Rozčileně jsem si přejela prsty po čele a chtěla ho následovat. Anděl mi ale sevřel zápěstí a něžně se usmál.  

„Běž domů, virval... Tohle zvládneme sami, ty máš jinou práci.”  

„Mám čas,” namítla jsem.  

„Běž splnit přání svého druha, ať to napětí opadne. Pravdu nezměníš, když ho poslechneš.”  

Sevřela se mi hruď, když mi došlo, o čem mluví. Zdroj napětí mezi mnou a Jasonem způsoboval těhotenský test položený na umyvadle v koupelně. A Jason celé dny žádal, abych ho použila.  

Rezignovaně jsem kývla a naposledy se podívala na zavřené dveře salonu. Dorian to zvládne... Bude muset.  

Stejně jako to budu muset zvládnout já. 

Autor: TerezaJ, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Lovec - 15. kapitola: