Králova krev - 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Povídka je zařazena do prostředí Bratrstva černé dýky. V první kapitole se seznámíme se Savannah. Kdo to je? A především, co má společného s Bratrstvem?

05.08.2015 (12:00) • TerezaJ • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1834×

Promnula jsem si oči a podívala se na hromadu karet, která přede mnou ležela na stole. Hodiny na stěně ukazovaly přesně devět hodin ráno a já byla celá rozlámaná po náročné službě. Calldwelská nemocnice pro mě byla obrovskou příležitostí, jak se něco naučit. Bohužel, ale jakožto mladou stážistku mě využívali na všechno možné.

„Savannah?“ Ten hlas byl opatrný a já bezpečně poznala svého nejlepšího kamaráda.

„Davide?“ odpověděla jsem mu unaveně.

Stál mezi dveřmi celý nesvůj a já věděla, že to pro mě nevěstí nic dobrého. Byl už převlečený do civilu a až sem jsem cítila jeho drahou vůni. Vypadal, jako by vypadl z rubriky o ženských snech. Tmavě hnědé vlasy měl sestříhané do módního účesu a modré oči mu jiskřily jako příslib něčeho hříšného.

„Potřeboval bych vypadnout, ale na dvojce čeká na prohlídku matka s nějakým kojencem. Mohla bys, prosím?“ usmál se laškovně.

Povzdechla jsem si a rovnou stahovala ze židle bílý plášť. David se usmál o to víc a cestou k ambulancím mi děkoval. Sliby, že mi to určitě vrátí, jsem nebrala v potaz.

Když zmizel ve výtahu, vzala jsem si od sestry kartu a podívala se na sebe do jednoho ze zrcadel. Vypadala jsem strašně. Černé vlasy jsem měla svázané do ohonu, takže můj bledý obličej vypadal o to víc vyhuble. A bledě zelené oči, které jako by ve světle zářivek fosforeskovaly, byly obklopené tmavými kruhy z nevyspání. Štípla jsem se do tváří, abych získala alespoň nějakou barvu, a vzala za kliku.

Dívala jsem se do karty na jméno matky i dítěte a nasadila profesionální úsměv, jakmile jsem vešla do místnosti.

„Dobrý den, já jsem Savannah a podívám se dnes na malého… Wratha?“ Ta poslední část zněla napůl jako otázka. Takové jméno jsem dosud neslyšela, ale po jeho vyslovení mě ostře píchlo v hlavě a na chvíli se mi zatmělo před očima. Zatracené nevyspání.

Žena přede mnou byla vysoká tmavovláska s modrýma očima. V rukách držela kňourající uzlíček, ale přesto se její oči upíraly na mě. Vypadala zaskočeně.

Vedle ní postával muž, který na první pohled budil hrůzu. Jeho černé oči se do mě zabodávaly s takovou intenzitou, až jsem měla chuť utéct.

„Tak jak se nám daří?“ zaševelila jsem zvesela a přistoupila blíž.

Žena se vzpamatovala jako první. Položila chlapečka na pult a začala ho rozbalovat.

„Máme se skvěle. Roste jako z vody,“ pronesla s něžným úsměvem, jaký jistě mají všechny hrdé matky.

Já lásku matky nepoznala. Ta moje bohužel zřejmě o dítě nestála a já pro ni byla jenom přítěží. Přesto jsem nedokázala přestat myslet na to, jak mi bylo, když před rokem zemřela. Jako by odešel poslední člověk, který mě aspoň trochu znal. Tajemství toho, kdo se podílel na mém početí, si ovšem vzala s sebou do hrobu.

Stoupla jsem si před chlapce a musela uznat, že je to opravdu velké miminko. Díval se na mě očima své matky a na hlavě měl hustou čupřinu vlasů v odstínu, kterým jsem se pyšnila i já.

„Tak, Wrathe, ty jsi ale chlapák! Podíváme se, jestli nám přibíráš a hezky rosteš, aby z tebe byl co nejdřív velký kluk,“ šimrala jsem dítě na bříšku a to se smálo.

Udělala jsem příslušná vyšetření a nemohla se zbavit pocitu, že mě ti dva pořád sledují. Mlčeli, což bylo nepříjemné o to víc.

Když bylo po všem, zasedla jsem k počítači a zadala údaje do systému.

„Takže malý je naprosto ukázkovým příkladem, jak má vypadat zdravé a spokojené miminko. Myslím, že za chvíli můžete začít s příkrmy. Dám vám vizitku na jednu opravdu skvělou prodejnu,“ zašátrala jsem v peněžence, kam jsem si jejich kontaktní údaje schovala, a podala jí více výtisků.

Přijala je ode mě a zastrčila je do kapsy u džínů.

„Děkuji,“ pousmála se.

„Není za co. Za pár týdnů k vám někdo zajede ještě na poslední kontrolu, abyste se nemuseli trmácet až sem.“

„Přijedete vy?“ zeptala se a v hlase jí znělo napětí.

„To si nemyslím,“ zavrtěla jsem hlavou.

Tou dobou bych už totiž měla být v New Yorku. Užívat si velkoměsta a budovat kariéru, pro kterou jsem tak tvrdě dřela.

Zřejmě chtěla ještě něco říct, ale z chodby se ozvalo nemocniční hlášení, abych se okamžitě dostavila na sál.

Spěšně jsem se s ní rozloučila a podala jí ruku. Když mi ji stiskla, do nosu mě udeřila silná vůně koření. Zavrávorala jsem a opřela se rukou o zeď. Nebylo mi dobře. Ta vůně mě naprosto ochromila.

„Je vám něco?“ zeptal se ten muž a bylo to poprvé, co promluvil. Jeho hlas jako by mě kolébal, uspával a dával mi pocit bezpečí. Na chvíli neexistovalo nic jiného, než ty černé propasti, které měl místo očí.

Zavrtěla jsem hlavou a snažila se vzpamatovat.

„Jenom únava… Máte zvláštní parfém,“ podotkla jsem a s těmi slovy opustila ambulanci.

Venku se mi hlava projasnila a já byla schopná myslet rozumně. Vydala jsem se směrem k operačním sálům a věděla, že se do postele ještě několik hodin nedostanu.

„Chcete, abych přivolala příslužbu?" ptala se mě sestra, když se ke mně připojila. „Jste na nohou celou noc, měla byste jít domů a vyspat se."

Musela jsem jí dát za pravdu. Byla jsem unavená, přepracovaná a v žilách mi místo krve snad proudil kofein, jakou jsem v posledních dnech měla jeho spotřebu.

„To nebude třeba, zvládnu to. Je to jenom obyčejná rutina." Můj úsměv byl chabý, přesto jsem se snažila působit rozhodně.

Když jste se chtěli stát vynikajícím doktorem, nesmělo pro vás slovo vyčerpání nic znamenat. A já chtěla být nejlepším chirurgem na světě. Samozřejmě, že jsem v rámci povinného kolečka byla na všech možných odděleních a dělala všechny možné výkony. Ale v New Yorku na mě čekala kariéra, po které toužím celý svůj život. Čekal mě tam světový odborník, který si vybral z tolika uchazečů mě, abych mu mohla koukat pod ruce a učit se.

Věděla jsem, že to bude těžké. Byla jsem žena a v očích společnosti hezká žena. Což mi bylo nejednou spíš na škodu, než k užitku. Kolegové mě nebrali vážně. Byla jsem prostě hezká tvářička a tělo s nohama do nebe. Nestála jsem jim za to, aby mi věnovali pozornost jako profesionálce. A tak jsem dřela víc, než bych musela. Jenom proto, abych všem dokázala, že jsem byla dobrá. Víc než to... Abych dokázala, že jsem byla jedinečná.

Tentokrát jsem se usmála opravdově. Chůze se stala lehčí, když jsem si vzpomněla, že to nebude trvat dlouho a dosáhnu všeho, od čeho mě má matka odrazovala. I když to už neuvidí, měla jsem pocit, že to potřebuju udělat. Abych jí dokázala, že se pletla.

Autor: TerezaJ, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Králova krev - 1. kapitola:

Smazat | Upravit | 14.08.2015 [13:21]

o sérii BČD jsem slyšela, ale nečetla ji. Přísahám, že si ji přečtu a budu pokračovat i tvými kapitolami. Píšeš úchvatně a já po každém přečtení tvých povídek zjišťuji, jak moc mám svůj styl psaní zlepšovat...
Emoticon
PS: Na závěr tě ještě netrpělivě poprosím o další kapitolku...

5. Integra

06.08.2015 [15:34]

Páni, další fan-fiction na mou oblíbenou sérii - paráda! Emoticon Moc pěkný začátek!

4. DarknessB

05.08.2015 [19:09]

BČD je skvělá série, i když nikdy neodpustím nakladatelství ty laciné hnusné obálky.Každopádně musím souhlasit, píšeš dobře, tak doufám, že tu bude brzy pokračování.

3. majka

05.08.2015 [15:32]

Rýchlo pokračovanieeeee! :D Prosím.

2. Šárka

05.08.2015 [14:57]

Vypadá to zajímavě Emoticon Bratrstvo je jedna z mých oblíbených knižních sérií, bohužel v ČJ moc povídek na ně moc není, takže jsem ráda za každou novou Jen tak dál

1. Ver přispěvatel

05.08.2015 [12:29]

Ne, že bych fandom znala, ale tak... jsem člověk, který rád zjistí něco o nových tvářích zde a tedy hlavně to, jak píší a co píší a tak jsem se vrhla na tohle... zatím tedy jsem se nedozvěděla nic moc, ale na druhou stranu mě alespoň nemělo co zmást a já se neměla jak ztratit, takže... vlastně dobré, ne Emoticon ? Každopádně, píšeš... pěkně. Zatím nic zajímavě-výjimečného, avšak copak bych měla čekat od první kapitoly, že? Ovšem líbí se mi to, tak uvidíme, nejspíše se vrhnu i na další kapitolu, jen co bude sepsaná .