OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Koloběh života - 1. část



Koloběh života - 1. část„Nevkroč znovu do stejné řeky," říká jedno pořekadlo. A pro Kristýnu to platí dvakrát tolik. Rozhodla se utéct před svojí minulostí, před Fantomem, který ji strašil dlouhé tři roky. A měla dobře nakročeno - přejela přes pět států Ameriky, až se usídlila tam, kde si myslela, že ji nikdy nenajde. Osud si ale opět vyžádal její přítomnost ve hře, kterou již nebyla schopna hrát. Vyhraje, nebo prohraje? To si přečtete v mé povídce Koloběh života! Přeji příjemné čtení! :)

1. kapitola

Kristýna se zamračila, když zahlédla jeho hnědou kštici mezi lidmi v bistru. Deprimovaně si povzdechla, když se jeho mohutná postava prodírala skrz lidi až přímo k ní. 

Neočekávala, že by se s ním střetnula tak brzo. Očekávala ho tak o tři dny déle, ale o jeho umanutosti mohla psát knihu. Zahodila utěrku na pult a přešla ke kávovaru, aby se nějak zaměstnala. Nechtěla s ním mluvit. Ono s ním totiž o některých věcech nešlo mluvit. 

„Jsi zbabělec. Utíkáš před fantomem."

Musela před jeho slovy utéct do staré stodoly za městem, kde se uklidnila, aby mohla přemýšlet nad dalšími kroky. Možná, že před fantomem opravdu utíkala. Nikdo nic neprokázal, ale to neznamenalo, že se nebojí. Byla strachy podělaná. Na horory prostě dělaná nebyla.

„Jeden burger na trojku." Kristýna si povzdechla a přestala dělat kafe, aby odnesla objednávku hambáče pro jednoho tlustého pána. Bože, jak to tu nesnášela! Všichni ti tlouštíkové, jak se ládují hambáčem a kolou, to jí vždycky vyhánělo žluč nahoru. Ale touha začít znovu ji nutila dělat věci, které nechtěla. Nechtěla tu pracovat, ale někde začít musela. 

Popadla tác s burgerem a odnesla ho tomu tlouštíkovi, kterému se už sbíhaly sliny. 

„Díky, prdelko," zahlaholí ten ničema a chraplavě se zasměje. Teď se jí vážně zvedala žluč. Raději se rychle zdekovala, aby si nedovolil ještě něco horšího a ona ho vážně neohodila. Ale to, že utíkala od něho, neznamenalo, že je to lepší. Adam stál u pultu a ne zrovna trpělivě pozoroval slánku se solí. Čekala, kdy vybouchne. Vlastně k tomu nestačila ani ona sama, ale i pomalá obsluha, kterou nesnášel. A ona byla obojí. 

S ničivým povzdechem se vrátila za pult a vyhýbala se mu. Doufala, že ho obslouží třeba Luisa, ale ta byla na míle daleko. Vypadalo to, že konfrontace se neodvratitelně blíží. 

„Tady bělochy neobsluhujete?" 

Přejela si prsty přes čelo, v marné naději, že ta bolest hlavy zmizí. „Jen když pěkně poprosí."

„To by se dalo přirovnat k diskriminaci, nemyslíte?"

Kristýna protočila oči. „Pokud se na to tak díváš," pokrčila ledabyle rameny a snažila se vyhýbat očnímu kontaktu. 

„Co tady děláš?"

„Obsluhuju."

„Mě ne," zavrčel naštvaně a mračil se. 

„Tebe taky obsluhovat nechci," řekla zarputile a otočila se k výrobě dalšího kafe. Možná, že bude potřebovat taky. Nebo spíš vodku. 

„To je diskriminace."

„To už si říkal," ušklíbla se a dala na tác pět kafí, aby je odnesla zákazníkům. Začínal silně červenat, to znamenalo, že je opravdu rozčílený. Kristýna se snažila být klidná. Věděla, že je po tátovi strašně výbušná. Na zákazníky se snažila usmívat, ale radši by zmizela někam do přírody a tam se vyřvala, než by vyčerpáním padla na zem. Když se vrátila k pultu, kde seděl Adam, opět spustil.

„O co myslíš, že se tu pokoušíš, hm?" Přivřel modré oči a víc se zamračil, aby dal najevo, jak je naštvaný. 

Zhluboka se nadechla. „Snažím se pracovat, víš? A to, že jsi tu, mi opravdu nepomáhá."

„Ty nepracuješ, ty utíkáš," obvinil ji zlostně a vzpurně jí zíral do očí. 

„A co?" vyhrkla a rozhodila rukama. „Co tobě je vlastně do toho? Může ti být jedno, co dělám. Není to tvoje věc."

Zatvářil se ublíženě, až to Kristýně hnulo s žlučí. Věděla, jak je citlivá. Nerada lidem ubližovala, ať už jim musela odporovat, nebo na ně být zlá, aby jí dali pokoj. Nikdy prostě neustála ten bolestný, nebo ublížený pohled. Nejraději by ho objala a ujistila ho, že se vrátí, ale nemohla. Nemohla se tam vrátit. Příliš ji to tížilo a především se bála. Byla prostě poseroutka. Tak moc si přála být statečná a odhodlaná, jako Tara. 

„Takže prostě utečeš?" ušklíbl se hnusně, až to Kristýnu zarazí. „Necháš za sebou svoji rodinu, rodiče, sestru? Víš, jak moc se bojí?" Zle se uchechtl. Kristýna zavřela oči a zavrtěla hlavou. Nechtěla to poslouchat. Otočila se, aby mu utekla, ale chytil ji přes pult za ruku a přitáhl k sobě. Mezi nimi byl jen pult, ale její obličej byl těsně před tím jeho. A dívat se do jeho očí jí bylo nepříjemné. Snažila se mu vyvlíknout, ale byl příliš silný. 

„Pusť," sykla a zamračila se na něj. 

„Nepustím. Teď ti dám sežrat to, co si způsobila svým odchodem. Například tvoje matka - ani nevychází z domu. V klubu čtenářů se neobjevila od tvého odjezdu. Sedí doma a utápí se, ptá se, co udělala špatně, že jsi utekla..."

„Přestaň!" vykřikla Kristýna uplakaně a vytrhla se z jeho sevření. Vykřikla to tak nahlas, že se Luisa a ostatní zákazníci pozastavili. Kuchař Matt vykoukl z okýnka.

„Jsi v pohodě, Týn?" zeptal se Matt opatrně s obracečkou v ruce připraven ji použít proti útočníkovi. 

Kristýna zavrtěla hlavou, blonďaté vlasy jí lítaly kolem kulatého uplakaného obličeje. Měla vztek a taky cítila zradu. On nic nechápal! Nechápal, jak se cítila. Bála se a nikdo jí nevěřil. Nemohla žít s lidmi, kteří ji považovali za blázna. Možná ji milovali, ale i tak jí nevěřili její slova. 

„Táhni k čertu, Adame," zasyčela zlostně Kristýna. „Vůbec nic netušíš. Jak bys taky mohl, že? Myslíš si, že jsem blázen! Že jsem si to vymyslela." Zavrtěla úzkostlivě hlavou. 

„Tý, uklidni se."

„Neříkej mi tak," vyštěkla naštvaně. „Vypadni odsud! Nechci tě tu."

Kristýna viděla, jak se Adam opatrně nadechnul a vstal ze židle. Myslela si, že odejde, ale on opatrně šel k ní za pult, jako by si myslel, že je lovné zvíře. „Brala si ty prášky?" zeptal se konejšivě. 

To už ale nevydržela. Ruply jí nervy. Toužila se vyřvat, vybrečet.

Rozešla se a prudce Adama odstrčila z cesty. Přes prsty cítila jeho svalnatý hrudník, ale tu sympatii, kterou cítila ještě v Tairon Hills, se vypařila, jakmile si myslel, že je blázen, jako všichni ostatní. Už ho neobdivovala, už ne. Měl to být přítel, který jí měl věřit a ne na ni mluvit jako na psychicky labilní osobu. 

Cestou ze sebe sundala zástěru a hodila ji po vykuleném Adamovi. Pohledem vyhledala Luisu, která na ni jen kývla, jakože může jít, že to tu zvládne. Adama ještě probodla zlostným pohledem a dřív, než se za ní rozeběhl, tak ona se rozeběhla jako první, a to do lesa, který dobře znala. Nebylo možné, aby ji dohonil. Nesnášel les.

Běžela mezi pařezy, jehličím a šiškami, párkrát zakopla, ale bylo jí to takříkajíc jedno. Nohy měla sice poškrábané, ale jediné, co chtěla, bylo vykřičet se a vypustit ze sebe tu zlobu a bezmoc, kterou cítila. 

Pak doběhla na louku plnou kvítí, vysoké trávy a pampelišek. Padla na kolena. 

A silně zaječela. 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Koloběh života - 1. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!