Jen a jen pro tebe - 7. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Portál je uzavřen a Chitauri poraženi... Co teď?

15.06.2017 (15:00) • Eilan • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 1111×

Když Sigyn opustila Lokiho mysl, prudce od něj odskočila a trhavě dýchala. On pomalu zvedl hlavu a zpříma se jí podíval do očí. Viděl v nich různé emoce, zděšení, bolest, znechucení… Sigyn se zhluboka nadechla, aby se uklidnila, a odhrnula si uvolněné pramínky vlasů z čela. Loki čekal, že promluví, ale ona stále zaraženě mlčela. To se mu nezamlouvalo.

„Tak?“ pronesl, aby ji přivedl zpět do reality.

„Já… Já nevím, co říct,“ zašeptala a hleděla do země. Viděla něco, co absolutně nečekala, a že toho čekala hodně. Loki protočil panenky.

„Skvěle…“ zamumlal. Docházela mu trpělivost. Nejen nad Sigyn, ale nad celým tímhle zpropadeným místem. Vyslal trochu magie do pout, ta následně zeleně zazářila. Stačilo jen trochu škubnout a s rachocením pouta spadla zpět na kovový stůl. Loki vstal, mnul si při tom ztuhlá zápěstí. Udělal krok ke své manželce, která mu zatím nevěnovala pozornost. Chytil do svých dlouhých prstů její bradu, aby se jí mohl opět podívat do očí. „Tak mluv,“ řekl tiše, ale dosti ostře. Druhou rukou chytil její paži a stiskl ji, aby dal svým slovům důraz.

„Tolik bolesti,“ řekla a sklopila oči. „jak jsi to mohl vydržet? Vždyť něco takového ani není možné.“ I Loki tentokrát sklonil svou vždy hrdě vztyčenou hlavu. Usoudil, že v tuto chvíli si na nic hrát nepotřebuje. Skutečně tam… tam zažil mnoho bolesti. Dokonce neukázal Sigyn vše, k ničemu by to nebylo.

„Kdybych ji vydržel, nestáli bychom teď tady. Nemusel bych útočit na Midgard a vše by bylo jinak.“ Slova volil opatrně a snažil se znít klidně, i když uvnitř byl vše, jen ne klidný.

„Na druhou stranu,“ začala Sigyn a pozvedla oči k jeho tváři, „bychom se znovu nesetkali a já bych si stále myslela, že jsi… že jsi mrtvý.“ Lokiho její slova překvapila. I styl, jakým je řekla, a emoce, které do toho vložila. Nebyl zvyklý slýchat od ní, jakožto své manželky, něco podobného. Svou „lásku“ si dávali najevo jiným způsobem. I tak to na něj udělalo jistý dojem. Pustil její paži a své ruce položil na její pas, aby si ji přitáhl blíže. Nic na to neřekl, jen ji políbil. Vášnivě a s citem, po tak dlouhé době…

Po chvíli se odtáhl, jeho tvář zkřivily obavy, pokud byl něco takového vůbec schopen cítit. Sevřel ji ještě pevněji a rázně promluvil.

„Všechno, co jsem ti ukázal, nesmí nikdo vědět, rozumíš? Bylo to určeno jen pro tebe!“ Škubl s jejím tělem jako s hadrovou panenkou, až to Sigyn zabolelo.

„Slibuji,“ šeptla po chvíli. Věděla, že nemá na výběr. Mohlo to Lokiho očistit, ale on o něco takového nikdy nestál… Bohyně se náhle cítila ochuzená, protože její manžel přerušil polibek tak brzy a i s iniciativou z jeho strany navázali na předchozí činnosti…

Dveře se do cely se otevřely a dovnitř vtrhli vojáci v čele s Furym a Rogerem se zbraněmi namířenými na líbající se pár. Ten se zarazil a hlavy otočil jejich směrem. Sigyn se opět postavila na celá chodidla. I když ji Loki obvykle vyzvedával nahoru, stále musela stát na špičkách, aby na něj dotáhla. Nevýhoda moc vysokého muže. Onen muž opět nahodil svou lstivou masku, ale svou ženu ze svého sevření nepouštěl.

„Vy jste ho pustila?!“ vykřikl Fury ostře.

„Ale no tak,“ pousmál se Loki, „myslíte si, že někdo jako já potřebuje pomoc, abych se dostal z tohohle?“ Natáhl se ke stolu a pozvedl pouta, která v tuto chvíli připomínala spíše kus šrotu.

***

Nakonec se rozhodlo, že se Loki vrací na Asgard, i přes výrazný nesouhlas Sigyn. A tak se stalo. Thor nesl Teserakt ve speciálně upravené přepravce, Loki byl spoután a společně se Sigyn se vlekli jako dva spráskaní psi. Bůh lží měl možná roubík, ale to ho nezastavilo v tom, aby po okolí vysílal nenávistné a arogantní pohledy. Všichni tři se postavili do kruhu a uchopili Teserakt. Obklopil je proud modrého světla a cítili, jak jejich těla pozvedá neskutečná božská síla.

Na Agardu, jak očekávali, se jim nedostalo moc přívětivého přivítání. Lokiho spoutali jinými pouty a sundali mu roubík. Stráže ho vedly do Velkého sálu, kde již čekal Odin. Sigyn zde být neměla, ale i přesto se sem vkradla a postavila se vedle Friggy. Ta věnovala své snaše smutný úsměv plný pochopení. Byly to snad jediné dvě bytosti na celém Asgardu, a možná i ve všech Devíti světech, které k Lokimu byly schopny chovat nějaký cit.

Loki byl drzý a arogantní jako vždy, Odin k němu shlížel z pozice moci a jistého znechucení. Ani jeden z nich však nedal najevo své opravdové pocity.

„Zbytek svého života strávíš v žaláři!“ vyřkl Všeotec své rozhodnutí. Lokimu by možná byla příjemnější rychlá smrt, než trávit věčnost v kobce. Sigyn se málem podlomila kolena. Měla chuť vykřiknout, říct Odinovi vše, co jí Loki ukázal, čímž by ho víceméně očistila. To, že neměl na výběr a že v situaci jejího manžela se mohl ocitnout každý z nich. Všechnu tu bolest… Ale nemohla to udělat. Slíbila mu to, a jestli to bude to poslední, co pro něj mohla v životě udělat, udělá to. Lokiho prováděli kolem ní. Věnoval jí jediný pohled. Pohled, z kterého se však dalo vyčíst tolik myšlenek a pocitů. Sigyn pokývla hlavou a kousla se do rtu… Ne! Tohle určitě není naposledy, co ho vidí…

***

Uběhl měsíc od tohoto „soudu“ a Sigyn se stále neodhodlala k činu. Chtěla promluvit s Odinem a vše měla dokonale naplánované, ale Všeotec ji odmítal přijmout. Nikdy neměl čas a ona byla již dost benevolentní. Vydala se palácem směrem k Odinovým osobním komnatám. Věděla, že tam je, Frigga jí to řekla. Ona jediná byla na Sigynině straně, všichni jako by se k ní otočili zády. A proč? Protože byla přinucena vzít si toho proradného asgardského prince, který jí v tuto chvíli způsoboval více škody než užitku.

K upřesnění, pouze určitá většina se k ní obrátila zády…

„Nejkrásnější paní Sigyn!“ zvolal Fandral, jakmile ji spatřil.

„Dej mi svátek, Fandrale, nemám čas ani náladu!“ vyštěkla. Takhle na něj nikdy předtím nepromluvila a on se zarazil. Rozhodl se ale, že se jen tak nedá, a zastoupil jí cestu.

„Nerad vás vidím smutnou, má paní. Co kdybych se vám pokusil zlepšit náladu?“ nabídl s úsměvem a nedoufal v odmítnutí. Bohužel, zvolil špatný den, špatnou hodinu a špatnou ženu. Sigyn pozvedla ruku a jedna silná vlna magie stačila, aby toho šaška odhodila na nejbližší stěnu.

„Teď mě poslouchej!“ křikla jeho směrem. „Ještě jednou se ke mně takhle přiblížíš, nebo na mě vůbec jen promluvíš, zabiju tě, rozumíš? A žádné morální zábrany mi to nepřekazí!“ Fandral, který se pomalu sbíral ze země, nemohl uvěřit svým uším ani očím. Zděšeně sledoval Sigyn, jak odchází a dlouhé stříbrné vlasy jí při tom vlají za zády.

Sigyn rázně zaklepala na velké dubové dveře vedoucí do oněch zapovězených komnat a bez okolků vstoupila. Komnata byla veliká, na stěnách visely staré gobelíny s rodokmeny, zaprášené obrazy, po stolech a poličkách se mezi knihami povalovaly runové svitky. Uprostřed místnosti stál mohutný masivní stůl. A u něj nejdražší Všeotec.

„Jak se opovažuješ?“ vyhrkl směrem ke své drzé snaše, když ji spatřil.

„Omlouvám se za svou neomalenost, Všeotče,“ promluvila a uklonila se. Snažila se chovat co nejuctivěji i přes své entrée. „Již dlouho chci s vámi promluvit, ale stále jste mi nedal příležitost.“

„O Lokim s tebou mluvit nebudu, již jsem o jeho osudu rozhodl,“ řekl a tím jí vzal vítr z plachet. Tohle nečekala, nebylo to v plánu. Chvíli přemýšlela a snažila se, aby zvolila ta nejlepší slova.

„Rozhodl jste i o mém osudu,“ pronesla nakonec tiše a Odina tím zaujala. Povedlo se! Prozatím…

„Jak to myslíš?“ napřímil se a bedlivě ji sledoval svým zdravým okem.

„Když jste rozhodl, že si vezmu Lokiho. Rozhodl jste, kým se stanu, jak a kde budu žít, s kým budu žít.“ Sigyn mluvila pomalu, kladla důraz na svá slova.

„Kam tím míříš?“

„Před lety jste mě donutil, abych žila s vaším synem jako jeho manželka. A teď mě zase nutíte k tomu, abych se ho vzdala. To po mně nemůžete chtít.“ Hraní si na chudinku měla za celý svůj život vypilováno dokonale. Klidně by mohla dávat hodiny… Doufala, že to zabere i na Všeotce. Ten si povzdychl a pomalu přešel k oknu.

„Stavíš mě do nelehké situace,“ řekl po chvíli. „Co přesně po mně chceš?“

„Nejdříve bych ho chtěla vidět, promluvit si s ním. Snad nežádám tak moc,“ opověděla mu pokorně. Tentokráte to však myslela upřímně.

„Podáš prst a urvou ti celou ruku,“ zamručel Odin a vydal se zpět k ní. Zastavil se na vzdálenost jednoho kroku a podíval se jí do očí. „Běž tedy, stáže ti ho přivedou. Ale jen na chvíli!“

„Děkuji vám, Všeotče!“ vyhrkla nadšeně a vyběhla z místnosti. Že to půjde takhle hladce, nečekala.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Eilan (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction