OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » I hate you because I love you - 22. kapitola + Epilog

13.11.2012 (16:00) • KacenQa • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 11× • zobrazeno 1746×

22. kapitola

Patricie:

Luke Severus Snape a Lily Lenka Potterová

Vztah, patřící mezi současně nejdůležitější, jeho vývoj lze jen těžko předvídat, protože jejich životy budou velmi dlouhé. Pouze pár věcí je ohledně nich jasná, žádný z nich nikdy nebude milovat nikoho více než sebe navzájem, není určeno kdy, ale spolu budou, i kdyby to měl být poslední den jejich existence. Na jejich vztahu záleží kouzelnický svět a později i životy smrtelníků…

Zaraženě jsem na stránku zírala a snažila se pochopit, proč je ze dvou stránek, popsaná jen čtvrtina jedné.

„To je všechno?“ vzhlédla jsem a zadívala se na usmívající se Afroditu.

„Ano, jak vidíš, kniha píše jen pravdu a ještě třeba před týdnem tam toho bylo o dost víc, ale dnes už je tam jenom to nejdůležitější, co tam mají napsáno od nějakých jedenácti let, kdy se poprvé potkali. Někdy se dokonce najdou páry, které jsou v knize a přitom se nikdy nepotkají. Kniha prostě přemýšlí sama a řídí se pouze fakty a rozhodnutími učiněných ohledně vztahu,“ odpověděla s posvátným pohledem upřeným na knihu.

O týden později, Lily:

Připravovala jsem se na oslavy, probíhající během celého dne a zakončené večerním plesem, přičemž jsem se stále nemohla rozhodnout mezi odvážnějšími černými šaty a "jeptiškovskými" (Patriciino pojmenování) zelenými.

„Lily, zelená ti sice sluší, ale nemůžeš mi tvrdit, že chceš, aby tě v nich viděl Luke,“ ozvala se Pat a vytrhla mi ty zelené z ruky.

„Cokoli co ti Athéna nakuká, nemusí být pravda, ano?" pokračovala a šaty odhodila na obrovskou postel v rohu mého pokoje. Nedobrovolně jsem si znovu vybavila Athénino „Nikdy se nesnaž řídit pouze srdcem, protože pouze narazíš a myslím, že ti za to žádný vztah nestojí, používej rozum a logiku, to je vše, co ti pomůže a co ti já mohu vůbec říct."

Lukeovi se po celý týden nějak dařilo se mi vyhýbat, což bych považovala za zbabělství, kdybych se o to samé nepokoušela sama, sice jsem si to nechtěla přiznat, ale bylo to tak, protože kdybych chtěla, tak bych za ten týden přišla na dobu, kdy chodí snídat a kdy má s Apollónem nějakou hodinu.

Když jsem včera sebrala odvahu a odchytla ho v tělocvičně, kde ho Apollón zasvěcoval do šermířského umění, zjistila jsem, že moje obavy byly zcela oprávněné, protože mi doporučil, abych se zabývala něčím jiným, než sledováním jeho maličkosti, protože on o to nestojí. Ve skutečnosti mě ta slova zasáhla mnohem víc, než jsem dala najevo před ním nebo později Patricií, zasáhla mě tolik, že pokaždé kdy jsem si jen na okamžik vybavila cokoli s ním spojené, cítila jsem neschopnost se nadechnout a hrdlo stahující se blížícím se pláčem… přesto jsem to nevzdala a stále doufala. Vždyť možná dneska se všechno objasní, možná…

„Lily! Merline, prober se, vždyť ty seš poslední dobou skutečný mimoň, nedokážeš chvilku udržet pozornost v reálném, to je ten, ve kterém žiješ, světě a poslouchat mě?“ vytrhla mě z myšlenek Pat. Na tváři se jí zračilo rozčilení se starostí, obočí stáhnuté pevně k sobě a z očí sršící blesky spolu s jiskřičkami pobavení, takové kombinace zvládala prostě pouze ona.

„Dokážu udržet pozornost… jen jsem přemýšlela nad těmi šaty,“ ohradila jsem se.

„Ty černý, nemá cenu o tom diskutovat,“ pronesla nesmlouvavě.

„Víš, je to zvláštní, že tady s námi nemůže být Angela nebo rodiče, když se dozvěděli, že už jsem bohyně a že mě nějaký čas neuvidí, chtěli, abych se okamžitě vrátila domů,“ ušklíbla jsem se a soukala se do černých šatů, které se zdály příliš úzké.

„Tvoji rodiče alespoň vědí, kde a co jsi, naši si pořád myslí, že sovy jim nosí dopisy z Bradavic a jejich dcera studuje na čarodějku,“ zamumlala. Málokdo měl šanci poznat Patricii z téhle stránky, lidi ji neznali jako bezcitnou mrchu ani jako někoho, kdo veřejně projevuje svůj smutek, ale jako energickou a vždy usměvavou studentku z Nebelvíru, teď to byla opět jen Pat.

---

Luke:

Znovu a znovu jsem pročítal mnou napsané věty. Čím déle jsem ale na jednotlivá slova hleděl, tím víc jsem o svém rozhodnutí pochyboval, jenže potom jsem si vzpomněl na obraz nehybné Lily, ze které vyprchal život a znovu si uvědomil, že to prostě udělám, ať už to bude stát cokoli.

Dveře zavrzaly a já v zrcadle nad umyvadlem zahlédl tolik nenáviděný obličej.

„Tak kdy odjíždíš?“ ozval se s chladným úšklebkem na rtech.

„Dělá ti to radost?“ zavrčel jsem vztekle a otočil se k němu čelem.

„Jestli mi dělá radost, že vím, jak tě dostat na kolena a potom tě tam opravdu dostat? Rozhodně, ale odpověz mi a otázku!“ poručil.

„Parchante,“ ulevil jsem si spontálně a sledoval, jak mu oči postupně tmavnou hněvem… takže ho povýšil, problesklo mi hlavou. Napřáhl ruku mým směrem a vyslal nějakou kletbu, která mě odhodila dozadu na zrcadlo, jenž pod tak tvrdým nárazem prasklo a rozsypalo se kolem. Vztekle jsem se zvedl a ignoroval krev stékající mi po krku.

„Odpověz!“ rozkázal tvrdým výsměšným hlasem.

„Dnes večer po plesu,“ odsekl jsem. Ještě než se za ním dveře dovřely, dopadl na ně kelímek s kartáčkem na zuby.

---

Lily:

„Zatancujeme si taky?“ otočil se ke mně Steve sedící na vedlejší židli.

„Promiň, ale necítím se moc dobře, radši zůstanu sedět,“ musela jsem křičet, abych přehlušila okolní řev. Patricie tancovala s Rodem, Bela s Nathanem a Veronica s Apollónem, můj osobní názor? Apollón ji chce dostat do postele, protože Artemis se stále chlubí, že je Nica "neposkvrněná", což sice být může, ale Apollón je Apollón a ona je stále ženská, ne? Bohužel ani úvaha o tančících párech mě nedokázala zaměstnat natolik, abych nemyslela na to, že Luke se žádné z dnešních aktivit nezúčastnil a chyběl i na plesu. Téměř už jsem se zvedla, abych taky odešla, když jsem si všimla, že právě ten, který okupoval mé myšlenky, vchází hlavní bránou dovnitř.

Luke se ani na okamžik nezastavil a pokračoval v cestě naším směrem. Nervózně jsem poposedla a pokusila se uklidnit své zběsile bušící srdce, jehož údery jsem slyšela snad hlasitěji než zvuky z plesu, rozléhající se všude okolo mě.   

„Lily?“ usmál se, když k nám došel. Pokoušela jsem se o nějakou normální reakci, ale fakt, že je to Lukeův první úsměv mým směrem, vlastně jakékoli přiznání, že existuji od té doby, co se probudil, mi to trochu ztěžoval.

„Ano?“ zeptala jsem se.

„Smím prosit?“ Ignorujíc odpověď, kterou jsem před okamžikem řekla Rodovi i Lukeovo hnusné chování v poslední době, jsem pomalu přikývla. Natáhl ke mně ruku, aby mi pomohl vstát a já zakrývajíc, jak se třese ta moje, přijala.

Jakmile jsme se společně přiblížili k parketu, okamžitě se na něm utvořilo místo. Luke si mě přitáhl blíž a já se i přesto, že v tanci nijak nevynikám, cítila skvěle. Lépe než kdykoli s kýmkoli, protože speciálně tenhle druh štěstí ve mně dokázala probudit pouze Lukeova přítomnost. A ač jsem se strašně chtěla zeptat na události posledního týdne, zároveň jsem nechtěla porušit tenhle okamžik a tušila jsem, že Lukeův odchod by ji jistě porušil.

„Omlouvám se, za ten poslední týden,“ usmál se Luke při třetí otočce. Věděla jsem, že to myslí upřímně, viděla jsem v jeho očích tu lásku a všechno jako dřív a přesto, že tam byla i zvláštní úzkost a strach, věděla jsem s neochvějnou jistotou, že to myslí vážně.

„Nemůžu ti to teď vysvětlit a neslibuji, že někdy budu moct, ale pravdu se dozvíš, jednou. Teď  si vezmi tohle, ale otevři to až po plese,“ dokončil a podával mi bílou obálku z kvalitního papíru.

„Co… co to je?“ zeptala jsem se. Kolem nás se míhaly páry a my tam mlčky stáli, hledíc jeden na druhého.

„Prosím, počkej s tím. Prostě na to pro teď zapomeň a můžeme ještě tancovat, ne?“ usmál se tím svým okouzlujícím úsměvem a já okamžitě využila šance být k němu blíž a cítit jeho vůni.

S přihlouplým úsměvem jsem kývla a nechala se znovu vést po parketu. Spolu s doznívající písní jsem cítila přicházející úzkost, nějak jsem tušila, že to, co bude… no nebude příjemné.

Luke mě opatrně pustil a odstoupil o krok dozadu, smutně se usmál a potom, aniž bych to čekala, si mě opět přitáhl blíž, ale na rozdíl od předchozí taneční pozice, jsme teď  byli k sobě přímo nalepeni. Luke sklonil hlavu a přitiskl své rty k mým, zapletla jsem mu ruce do vlasů a polibek prodloužila. Přesně, jak jsem věděla, tohle bylo příliš dokonalé a proto když se Luke odtáhl, potlačila jsem protest a radši na něj zvědavě pohlédla.

„Odcházím,“ oznámil suše a otočil se k odchodu. Vyjeveně jsem zírala na jeho pohybující se záda a okamžik mi trvalo, než jsem si plně uvědomila, co řekl, potom jsem se ale rozeběhla za ním a těsně u brány ho dostihla.

„Jak jako odcházíš?“ zeptala jsem se a už se nesnažila skrýt paniku v mém hlase.

„Až si přečteš dopis, pochopíš,“ odpověděl, aniž by mi věnoval jediný pohled.

„Pochopím?“ zeptala jsem se hystericky.

„Nic nepochopím, chci, abys mi všechno vysvětlil, teď a tady, takže se konečně zastav!“ zařvala jsem, povolujíc tak hranici svého dlouho skrývaného vzteku.

„Nemůžu, chci odejít.“

„A co měl znamenat ten tanec a před tím incidentem s Nathanem to nebylo nic? Prostě jen tak odejdeš a všechno hodíš za hlavu? To ale nemůžeš!“ křičela jsem dál.

„Merline, občas jsi strašně naivní, Potterová! Podívej se na druhý konec schodů, Steve s mojí manželkou, čekají, až k nim dojdu a budeme moc všichni odejít někam, kde nejsou žádní bohové a žádné vlezlé Nebelvírky,“ náhle stál s kamennou maskou čelem ke mně a já nedokázala uvěřit, že to co říká, může být pravda. Zkrátka ne!

„Lžeš!“ osočila jsem ho okamžitě a odmítala přijmout za fakt, že oba dva tam skutečně stojí.

„Nemáš manželku, a kam by Steve chodil?“ mlela jsem si dál svoji.

„Skutečně? Prosím, přečti si ten dopis, vysvětlovat to každé naivce, která naletí, začíná být strašně nudné,“ protáhl stále s nasazenou maskou nebo byla maska to, co ukazoval předtím? Ne!

„Já… já tomu nevěřím, nechci…“

„Nemusíš, hlavně mě nech na pokoji,“ přetrhl mou větu a znovu se otočil k odchodu. Tentokrát jsem ho ale nechala.

Epilog

Lily,

Omlouvám se za všechno, co jsem způsobil předtím, než jsem napsal tenhle dopis i za to, co jistě způsobím po jeho napsání. Kdybych Ti mohl všechno vysvětlit nyní, bylo by to jistě skvělé, ale nemůžu, nesmím… Prosím Tě o jedno, nesnaž se se mnou spojit, nepokoušej se mě najít, pokud mi nechceš ublížit, pokud nechceš ublížit sobě a všem Tvým blízkým. Víc říct nemohu. Možná se ještě setkáme, ale do té doby se mi snaž způsobit co nejmíň problémů.

LUKE

Dopis mi tiše vyklouzl z ruky a dopadl na kamennou podlahu, zvuk se v prázdném chrámu rozlehl s podivně velkou razancí. Po chvilce jsem se po zdi svezla za ním a přála si jediné… zemřít…

POSLEDNÍ KAPITOLA!!! POSLEDNÍ… Ne, jen je prostě těžké tomu uvěřit. ;D

Jedná se o mou první dokončenou povídku a je krásný pocit vidět za sebou tu odvedenou práci, ty hodiny strávené nad klávesnicí… A za její dokončení vděčím hlavně vám, vám všem, kteří jste celou dobu četli a komentovali :)

Slibuji, že další série v podobě I hate you cause I love you bude a objeví se tady hned, jak mi vrátí počítač (zatím doba neurčitá ´=(...)

No a teď ještě z té lepší stránky :D... napadl mě takový nápad XD série jednodílných povídek o Lukeovi a Lily, které by jedna s druhou nijak nesouvisely, celkem by jich bylo sedm s tím, že každá se bude jmenovat podle jednoho slova z I hate you because I love you a každá by měla souhlasit nejen s tématem Lily + Luke, ale i s oním slovem, podle něhož bude pojmenovaná :D... názory příjmám níže nebo na shrnutí.

A když jsme u těch názorů, chci od každého z vás komentář, jasný? Když je to ta závěrečná kapitola, tak to nikoho nezabije, že ne? Smajlík... cokoli. Jen chci vědět, kolik z vás opravdu vydrželo :).

Já a zase já, vaše Kačenka :))

A ještě jedna dodatečná informace: KAPITOLA JAKOŽTO I CELÁ POVÍDKA JE SPECIÁLNĚ VĚNOVÁNA TÉ MOJÍ PATNÁCTCE :D K JEJÍM DNEŠNÍM (14.11.) NAROZKÁM!!! TAKŽE BARUŠ, VŠECHNO NEJLEPŠÍ! XD

Autor: KacenQa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek I hate you because I love you - 22. kapitola + Epilog: