OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Frajer a myš - 14. kapitola

10.09.2013 (09:00) • Adel • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 8× • zobrazeno 1442×

Ples. Příští týden má být ples. A já tam musím jít. Možná bych se mohla vymluvit, že jsem nemocná nebo jsem si udělala něco s nohou. Ale to by mi asi neprošlo. Celý ten den už jsem moc nevnímala. Pamatuji si, že na mě Niall ještě mluvil, ale moc jsem si z toho nepamatovala. Po škole jsem šla do kavárny. Dneska jsem tam měla být jenom se šéfem. Normálně bychom si povídali, ale dneska jsem byla ponořená až moc do svých myšlenek. Taky bych se měla zastavit za máti, jenže jsem k tomu ještě nenasbírala dost odvahy. Kolem osmé mě Moore pustil domů s tím, že jsem jak tělo bez duše a že to už dodělá sám. Přemýšlela jsem, jestli nemám zavolat Finnovi, aby mě odvezl k nim, nebo mám jít pěšky. Zvítězila procházka. Do uší jsem si dala sluchátka a vyšla. Šla jsem tak hodinu, než jsem dorazila k jejich domu.

„Ty mě snad sleduješ!“ ozvalo se mi za zády.

„Co chceš, Nialle?“ zeptala jsem se ho. Dneska jsem už na něho neměla náladu.

„Ptám se, jestli mě sleduješ,“ zopakoval svoje slova, tentokrát s tím, že mi trhl ramenem, tak abych k němu byla čelem.

„Ne, nesleduji, nejsem totiž jedna z těch, které zveš do baráku,“ odpověděla jsem mu tvrdě, i když jsem v hloubi duše doufala, aby to tak bylo.

„Dneska si na mě nějak moc otvíráš tu svoji špinavou hubu,“ sykl na mě. Myslela jsem, že už mi něco udělá, ale zachránil mě Finn, který se tu nějakým zázrakem zjevil.

„Ahoj, Nialle, ahoj, Mio,“ pozdravil nás a dal mi ruku kolem pasu.

„Co tu řešíte?“ zeptal se.

„Ale nic,“ odsekl mu Niall a šel k sobě domů.

„Co tě to napadlo?“ optala jsem se ho, co jsme došli domů.

„Aby začal žárlit, když uvidí, že má o tebe někdo zájem, projeví zájem taky,“ odpověděl mi s úsměvem.

„Finne, já ráda bych tu s tebou ještě byla, ale jsem dost unavená, tak si už půjdu lehnout,“ řekla jsem mu a rozloučila se s ním. Dala jsem si ještě sprchu a pak zapadla do postele. V tu chvíli přišla zrovna Madison. A trochu jsme se zapovídaly. Řekla mi, že do toho Karibiku odjíždí až v pondělí. Chtěla jsem být ještě déle vzhůru, ale únava mě přemohla a já vytuhla.

„Mio, vstávej,“ budila mě Madison.

„Ještě chvíli,“ zaskuhrala jsem a otočila jsem se na druhou stranu.

 „Už je čas, nebo chceš, abych přišla pro kluky?“ zeptala se mě nevinně.

„Ne! Už vstávám.“

Snažila jsem se co nejrychleji probrat. Mad mi dala chvilku pro sebe. Oblékla jsem si svoje každodenní oblečení, vlasy pročísla hřebenem a zapletla do copu. U stolu jsem potkala Jacka. Slíbil mi, že mě hodí do školy, ale že mám ještě chvíli počkat. Mezitím jsem dojedla snídani a obula si kecky. Jack pro mě za chvíli přišel, nasedli jsme společně do auta a vyjeli ke škole. Nevím, jestli kluci byli spolu domluvení, ale opakovala se ta samá situace jako včera. Objal mě kolem ramen, doprovodil ke škole a dal mi pusu na tvář. Ve třídě si ke mně na přestávku sedla Melisa. Tentokrát se vyptávala na Jacka. Odpovídala jsem jí na otázky tak, aby z toho nešlo poznat, jestli spolu chodíme nebo ne. Škola šla celkem dobře, tedy až na biologii. 

„Takže dneska je to Jack?“ zeptal se mě posměšně Niall.

„Vadí ti to?“ zeptala jsem se. Nikdy jsem nebyla agresivní, ale od té doby, co to jde s máti do kopru, je to blbý a občas mám chuť někomu něco udělat. Máti je v nemocni a nevím, co jí je, protože za ní půjdu až teprve dneska. Naše poslední konverzace neproběhla zrovna nejlépe.

„Jen si říkám, co jsi jim udělala, že se k tobě nějak mají. Vyhrožuješ jim něčím, nebo co?“ ptal se dál.

„Myslím, že ti to může být jedno, já se taky nezajímám o to, kdy a s jakou holkou se kurvíš, tak tobě může být ukradený můj milostný život,“ odsekla jsem mu, stoupla jsem si a šla za profesorem.

„Pane profesore, mně nějak začíná být špatně, a když je ten pátek, nemohl byste mě pustit trochu dřív?“ zeptala jsem se a zatvářila jsem se, aby to vypadalo, že mi je fakt špatně.

„Ale jistě, slečno Smithová,“ odpověděl mi. Kývla jsem a odešla ze třídy. Sbalila jsem si svoje věci a vydala se do nemocnice. Moc se mi tam nechtělo, na jednu stranu jsem byla strašně nervózní z toho, jestli se mámě něco nestalo, ale na tu druhou jsem měla strach, že mi zase něco udělá. Jenže byla to moje jediná rodina, i když jsem cítila, že kluci jsou skoro jako moje rodina, bylo tam to slovíčko skoro. Nikdy nebudou doopravdická rodina. Z naší rodiny jsme zbyly jen my dvě. Šla jsem směr nemocnice, trvalo mi to asi dvacet minut. U recepce jsem nahlásila mámino jméno a sestřička mě zavedla do pokoje. Máma ležela na posteli s obvázanou hlavou, měla zavřené oči. Vypadala tak klidně. Neviděla jsem ji takhle už dlouho, sedla jsem si k ní a vzala ji za ruku. Nevím, jak dlouho jsem tam seděla, když mě vyrušil doktor.

„Dobrý den, vy jste Mia Smithová?“ zeptal se mě.

„Ano, co potřebujete?“ optala jsem se na oplátku já.

„Potřebuji si promluvit o stavu vaší matky. Pojďte se mnou do mojí kanceláře,“ odpověděl mi a rozešel se pryč. Poslušně jsem se za ním zvedla a následovala ho. Vešel do útulné místnosti. Byl tam psací stůl, počítač, za stolem bylo křeslo a před ním dvě židle, v rohu byl kožený gauč. Na stěnách visely obrazy.

„Prosím, posaďte se.“

Posadila jsem se na židli, kam ukazoval.

„Jak to vypadá s mojí mamkou?“ zeptala jsem se ho.

„Stav vaší matky se mi nelíbí. Nejenže jí játra už pomalu začínají odcházet tím alkoholem, ale po operaci upadla do kómatu. Podle psychologa na tom její psychická stránka byla špatně a takhle se tělo i mysl brání,“ odpověděl mi.

„Do kokokómatu,“ vykoktala jsem.

„Ano, je mi to líto,“ řekl mi. Rozloučila jsem se s ním a vyploužila jsem se z nemocnice. Šla jsem do nejbližšího parku, kde jsem si sedla na lavičku, dala hlavu do dlaní a naplno se rozbrečela.

Niall:

„Ano, Mel, půjdu s tebou na ten ples,“ odpověděl jsem jí a sekl s telefonem. Kdyby nebyla tak dobrá v posteli, už dávno bych ji pustil k vodě. Dneska nám profesor biologie oznámil, že bude ples, od té doby mě pořád s ním Melisa otravuje. Vzpomněl jsem si na naši šeredku, dnes mě trochu setřela, měl bych jí to nějak oplatit, aby věděla, kdo je tu na prvním místě. Vybavila se mi vzpomínka na to, kdy jsme dělali referát. V ten den nebyla tak špatná, navíc vypadala jako holka. Celkem jí to slušelo a ten její smích... Nialle, dost! Ona je loser, zatímco ty jsi king!  Podíval jsem se z okna. Výhled jsem měl na sousedův dům. Věděl jsem, že tam bydlí nějaká dvojčata, ale co mají, sakra, s myší? Včera ji přivezl jeden a dneska druhý, nebo že by to byl jeden a ten samý? To musím zjistit.

„Nialle, pojď sem,“ zavolal táta z kanceláře.

„Co chceš?“ zeptal jsem se ho, když jsem tam došel.

„Ty znáš Miu Smithovou?“ ptal se mě. Mia, to mi něco říká, Mia, mi mi, myš! Hezké jméno na takovou holku.

„No, znám, proč?“ vyzvídal jsem.

„Nevíš, jak to má doma?“

„Ne, a co se děje?“ ptal jsem se. Byl jsem z toho napnutý jak struna.

„Ale nic, víš, že ti to nemůžu říct, lékařské tajemství,“ vymlouval se z toho.

„Najednou? Skoro pokaždé mi něco říkáš, proč ne teď? Povídej, nebo začnu mluvit,“ vydíral jsem ho.

„Ty jeden malý vyděrači,“ zvolal a začal se smát, „prostě její máma je podle všeho alkoholička a teď leží v kómatu, Mia musí u někoho bydlet, jinak půjde do dětského domova. Ale víc mi vrtá hlavou je Mia, něco závažného se u nich doma stalo, co to všechno odstartovalo,“ řekl mi táta a podrbal se na hlavě.

Tak proto bydlí u nich. Hmm, ta informace by se dala nějak zneužít, no, počkám na vhodnou chvíli, řekl jsem si a ďábelsky se usmál.

Autor: Adel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Frajer a myš - 14. kapitola: