OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Frajer a myš - 13. kapitola

08.09.2013 (17:00) • Adel • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 1304×

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

„Počkej, ten Niall, do kterého jsi zamilovaná, je můj soused?“ zeptal se Finn.

„Vypadá to, že jo,“ potvrdila jsem jeho slova.

„Tak to musíme jít dovnitř a ty mi všechno povíš!“ zvolal a začal mě táhnout za ruku do domu.

„Je někdo doma?“ optala jsem se opatrně.

„Ne, není, všichni přijdou až k večeru. Chceš bydlet s Mad, nebo chceš mít svůj vlastní pokoj?“ ptal se mě.

„Mě je to jedno, jen aby to Mad nevadilo,“ odpověděla jsem mu.

„Prosím tě, jí to nebude vadit, tedy, jestli nemáš v plánu pořídit se něco velkého a chlupatého s osmi nohami, nebo něco dlouhého a slizkého,“ řekl a usmál se na mě.

„Ne to v plánu fakt nemám.“

Zavedl mě do patra a před třetí dveře. Oznámil mi, že tady tohle bude můj dočasný pokoj. Nechal mi chvíli na vybalení a poskládání věcí. Převlíkla jsem se do kraťasů a trička. Na to, že už byl listopad, tu měli hrozný horko. Po důkladné prohlídce domu jsem skončila s Finnem na gauči u televize.

„Můžeš mi laskavě říct, proč nosíš do školy takový hadry?“ vyjel na mě z ničeho nic.

„Protože proto, a proč tě to zajímá?“zeptala jsem se.

„Vždyť se na sebe podívej,“ oznámil mi.

„Vidím tuctovou holku, kterou nikdo nechce,“ odpověděla jsem mu sklesle.

„Víš, co vidím já? Holku s nádhernýma nohama, hezkou postavou, krásným úsměv a oči barvy čokolády,“ lichotil mi.

„Ale víš, proč to nikdo nevidí, protože nosíš ty hnusný hadry,“ dopověděl pointu.

Řekla jsem mu tedy i tu část příběhu, co nevěděl, nechtěla jsem brečet, vážně ne.  Ale moc se mi to nepodařilo, ke konci jsem bulila jak želva. Finn si mě přitáhl do náruče a kolébal se se mnou. Celkem mě to uspávalo a já po tomhle psychickém vyčerpaném dnu usnula ve Finnově náruči. Probudila mě až šustění povlečení na druhé posteli. Chtěla jsem se zeptat, kdo to je, ale uslyšela jsem, jak mi Madison říká, že to je ona a že můžu klidně spát dál.  Mile ráda jsem ji poslechla.  Ráno mě probudil až křik, který se ozýval z kuchyně. Rychle jsem vylítla z postele a hnala jsem se dolů. V kuchyni byli všichni. Finn, Jack, Mad a postarší pár, tipla bych si, že to jsou rodiče kluků.

„Co se tu děje?“ zeptala jsem se trochu zadýchaně. Všichni se na mě podívali a kluci se dali do smíchu. Nemohli se přestat smát, tak jsem se bezradně koukla na Mad, jestli by mi to nemohla vysvětlit. Ta mi jen beze slova podala stříbrný tác. Podívala jsem se do něho a málem to se mnou seklo. Vypadala jsem jako strašidlo. Vlasy mi trčely do všech stran, řasenku jsem měla rozmazanou od včerejšího pláče a na tváři jsem měla obtisk náramku.

„Do háje,“ uteklo mi. Tohle se může stát jenom mně a ještě před rodiči, na kterých závisí můj momentální pobyt tady. Super, lepší by to být fakt nemohlo.

„Já se moc oomlouvám,“ vykoktala jsem omluvu a byla si na sto procent jistá, že k mému už tak skvělému obličeji se přidala i červená barva.

„To je v pohodě a Finn už nám říkal, proč jsi tady, chtěli jsme ti jenom říct, že tu klidně můžeš být, jak dlouho chceš. Aspoň to tady zase ožije,“ oznámil mi pan Harrison a spolu s manželkou opustil místnost.

„Mad, proč jsi tak ječela?“zeptala jsem se jí.

„No, my máme v sobotu s Jackem roční výročí, tak on nám objednal týdenní pobyt na lodi v Karibiku, takže do školy půjdu až to další pondělí,“ odpověděla mi a podívala se na Jacka zamilovaným pohledem.

„Tak já se nachystám do školy. Odveze mě někdo?“ ptala jsem se jich.

„Já,“ přihlásil se Finn.

Usmála jsem se na něho a pádila do sprchy. Děkovala jsem, že jsem si vybrala pokoj společně s Mad, protože koupelna byla vybavena všelijakými serepatičkami. Mezitím co jsem měla na hlavě šampón, jsem se dívala po nějakém sprcháči. Do oka mi jeden padl, měl růžovobílý obal. Natáhla jsem se k němu a přičichla si. Voněl po čokoládě.  Vylezla jsem tak po čtvrt hodině. Koukla jsem se na hodiny, abych věděla, kolik mám ještě času. Bylo za deset sedm. Fajn, to mám ještě tak půl hoďky. Řasy jsem si obtáhla řasenkou a vlasy stáhla do gumičky. Na sebe jsem hodila džíny, triko a Tobyho mikinu. Když jsem byla konečně hotová, vzala jsem si conversky do ruky a šla za nimi.  Všichni seděli v obyváku a dívali se na Simpsonovi.

Zašla jsem do kuchyně si vzít nějakou tu snídani. Asi o půl osmé se zvedl Finn s tím, že mě odveze. Rozloučili jsme se s Jackem a Mad a mohli jsme vyjet. Ke škole jsme dorazili za chvilku. Jako správný gentleman mi otevřel dveře.

„To jsi nemusel,“ šeptla jsem mu, když se na mě, otočily všechny oči na parkovišti.

„ Ale musel,“ řekl mi a přehodil si svoji ruku přes moje ramena. Společně jsme vyšli k budově.

„To půjdeš se mnou i do hodiny?“ zeptala jsem se ho se smíchem.

„Ne, to ne,“ odpověděl mi a zabalil si mě do náruče a přitáhl si mě blíž. Pustil mě, rozloučil se se mnou a šel k autu. Zamávala jsem se mu a vstoupila do školy. Do skříňky jsem si hodila věci, které dnes nebudu potřebovat a šla na první hodinu. Doufala jsem, že tam ještě nebude Niall. Na místě nebyl, ale líbal se ve třídě s nějakou holkou a rozhodně to nebyla Melisa, protože ta teď seděla na místě a tu holku vraždila pohledem. Jakmile mě zaregistrovala, doslova vyletěla ze židle a tíkala za mnou.

„Kdo to byl?“ ptala se mě dychtivě.

„Kamarád,“ odpověděla jsem ji nenuceně.

„Vy spolu něco máte? A jak se jmenuje? Má holku? Kde bydlí?“ vyptávala se mě dál.

Než jsem jí stihla odpovědět, zazvonilo na hodinu. Se svěšenými rameny odešla zpět na své místo. Nechápu, co to do ní vjelo. Nejdřív mě nemůže ani cítit a teď si ke mně málem i sedne.

„Hezký přítel,“ sykne vedle mě Niall, který už dávno sedí na svém místě.

„Ty jsi na kluky?“ zeptám se ho.

„Ne, jen mě zajímá, proč chodí zrovna s tebou, když neumíš moc líbat,“ odsekne mi. Au, to zabolelo. Vím, že nemám zrovna největší zkušenosti, ale taky mi to nemusí předhazovat.

Profesor vešel do hodiny se slovy, že máme volnou hodinu. Prý musí něco začít zařizovat. Pustil nám  film Forest Gump a začal hledat na počítači. Vytáhla jsem si skicák a začala kreslit. Nejdřív jsem si nakreslila Finna pak Jacka a nakonec Mad, potom jsem je různě kombinovala spolu. Když se nad tím zamyslím, jsou to první osoby, co kreslím, vždy jsem kreslila Tobyho nebo tátu. A co Niall? Ozve se moje podvědomí. Ticho, okřiknu ho. Před koncem dvouhodinovky vypne film.

„Vím, že je to na poslední chvíli, ale odedneška za týden je zimní ples a všichni na něj musíte jít, jelikož podle profesorky psychologie nutně potřebujete nějakou společenskou akci,“ oznámí nám a odešel.

 „Cože?“ vyjeknu.

„Zajímá mě, s kým půjdeš ty. A co si vezmeš na sebe, protože to bude ples, víš? Tam se nosí šaty, to je něco jako sukně s tričkem. Ale ty bys tam možná neměla chodit, ještě bys holkám mohla tou svojí špínou ty šaty umazat. Připomínáš mi Popelku, ale s tím rozdílem, že ty se nikdy nezměníš, budeš vždycky ta ubohá malá holka, která musí poslouchat ostatní,“ posmíval se mi.

„A ty jsi jenom ubohý kretén!“ uteklo mi. Do háje, proč já si to musím dělat ještě horší? Proč jsem radši nedržela hubu. Zahlédla jsem v Niallových očí blesky, rychle jsem si posbírala věci a chtěla jít pryč, už jsem byla u dveří, když se ozvalo: „Dereku, Thomasi, chyťte ji.“

V sekundě byly u mě. Chytili mě každý z jedné strany. Cítila jsem se jako ve svěráku. Niall ke mně došel chůzí lovce. Stoupl si přede mě a chytl mě pod bradou a zvedl mi ji tak, abych se mu podívala do očí.

„Ty jsi jen ubohá coura, kterou nikdo nemá rád. Podívej se kolem, není tady nikdo, kdo by se tě zastal. Nikdo tě tu nemá rád. Kdybych ti teď něco udělal, každý z nich by mi ještě poděkoval, že jsem ho zbavil odpadu,“ drtil slova mezi zuby.

Pustil mě a přikázal klukům, aby mě taky pustili. Jakmile jsem ucítila, že jejich stisk povolil, vykroutila jsem se jim a utíkala na záchody, kde jsem se zavřela do jedné z kabinek. Nádech, výdech. To chce klid holka. Po hodné chvíli jsem si připadala celkem v pohodě, chtěla jsem už vyjít, ale uslyšela jsem hlas Melisy.

„Vidělas Nialla, jak děsil tu holku?“ ptala se nějaké holky.

„Viděl to každý ve třídě,“ odpověděla jí.

„A Niall byl u toho tak neskutečně sexy, vrr, měla jsem chuť se na něho vrhnout,“ povídala Melisa.

„Počkej, vy dva jste už zase spolu?“ zeptala se jí ta druhá.

„My jsme spolu pořád, jen on potřebuje občas nějaký to povyraženíčko. Sluší mi to?“

„Jo jasně, tak jdeme, ať stihneme hodinu,“ popohnala jí.

Autor: Adel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Frajer a myš - 13. kapitola: