OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Elena, přemožitelka upírů - Prolog

22.12.2012 (11:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 12× • zobrazeno 2008×

                                                                                         Prolog:

Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Nechtěla jsem jít zpátky, tam, kde to nesnáším. Nesnáším školu a tím jsem proslavená, nebo spíš škola nemá ráda mě. Nebyla to až tak moje chyba, i když připouštím, že jsem podpálila tělocvičnu, ale nebýt nezvaných hostů, tím myslím upírů, kteří chtěli zmasakrovat všechny studenty a učitele, nestalo by se to!

A teď se asi ptáte, co jsem zač? Jsem přemožitelka. Jediná svého druhu, vyvolená… Tyhle kecy bych raději přeskočila. Víte, když vám je někdo přednáší stále dokola a dokola jako kolovrátek, no… Jste z toho na prášky, vážně. A kdo mi to stále omílá? Můj rádoby pozorovatel Alaric Saltzman, který čirou náhodou pracuje jako učitel dějepisu na naší škole.

Moje máma i táta vědí, že jsem přemožitelkou, vlastně je to těší… Nenávidí upíry, já samozřejmě taky, ale oni je den co den nemusí zabíjet dřevěným kůlem. Je to k zbláznění. Prvních pár týdnů, kdy jsem si zvykala na tu sílu a všechny ty možnosti, to bylo super, ale v poslední době jsem z toho vážně otrávená.

„Eleno!“ křikla na mě máma z kuchyně. Já se ještě jednou pořádně nadechla a vydala jsem se za ní dolů.

„Ano, mami?“ zeptala jsem se téměř křečovitě.

„Eleno,“ vydechla a pokračovala. „Vím, že je to těžké a tak, ale snaž se tentokrát nevyhodit školu do vzduchu,“ zaprosila. Její oči u toho vypadaly jako dva lesklé diamanty.

„Slibuju, že se o to pokusím,“ přikývla jsem.

„Ještě než odejdeš, chtěla jsem ti říct, že dnes večer přijede teta Jenna, takže…“

„Mami, je mi to jasné, nesmí nic vědět. Jenom… Myslím, že je na čase říct to Jeremymu, je mu šestnáct, přesně tolik, kolik bylo mně, když jsem se to dozvěděla,“ dokončila jsem svůj monolog.

„Eleno, Jeremy není přemožitel. Nemůžu mu to jen tak říct,“ protestovala.

„Pokud to neuděláš, budu muset já, není už tak malý…“

„Kdo není malý?“ přerušil ě Jeremy.

„Jery, nemáš už jít do školy?“ zachraňovala situaci máma.

„Elena ještě taky nešla,“ protočil očima. Vzala jsem si jablko, které bylo položené na stole, a klíče od auta.

„Až přijdu, tak si o tom promluvíme,“ křikla jsem na mámu při odchodu, ta se ani neobtěžovala odpovědět.

Vyšla jsem z domu, na to, že bylo záři, bylo nepoměrné teplo. Stáhla jsem si vlasy do culíku a sedala jsem za volant.

„Eleno, jedeš dneska pro Bonnie?“ zeptal se Jeremy se zájmem.

„Jo… Vadí ti to?“ podívala jsem se na něj nechápavě.

„Ne, jenom jsem se ptal,“ řekl pohotově. A sedl si dozadu. Projížděla jsem městečkem Mystic Falls a užívala jsem si toho klidu, žádný upír na dohled, nikdo v ohrožení… Krásný slunečný den, málem by to znělo jako z nějakého trhlého románu z červené knihovny. Jak já je nenávidím…

„Ahoj, Bonnie!“ přivítala jsem svou kamarádku, když nasedla do auta. Kamarádka se na mě podívala ztrápeně.

„Co?“ vyjekla jsem.

„Musíme si spolu promluvit,“ zašeptala tak, že jsem jí málem nerozuměla.

„Tak spusť,“ vyzvala jsem ji. Ta se jen vážně podívala na Jeremyho.

„Jasně, dělejte, jako bych tu nebyl…“ Nasadil si sluchátka do uší a zavřel oči.

„Teď ne, Eleno. Co kdyby poslouchal, nebudu to riskovat…“

„Ty mě děsíš, Bonnie,“ řekla jsem rychle.

„Já sebe taky,“ prohodila a upřela své zelené oči na silnici.

Škola začínala jako obvykle, ale tentokrát na mě všichni zírali. Jako bych byla veřejná atrakce. Byla jsem zvyklá na zvýšenou pozornost, ale bylo to tím, že jsem byla hlavní roztleskávačka. Teď se na mě všichni dívali výrazem: „Ona má tu odvahu sem přijít?“

Musím se přiznat, že mě to mrzelo, jelikož to nebyla moje chyba. Jen jsem se snažila všechny ochránit a to se mi koneckonců povedlo.

„Ahoj, Eleno,“ pozdravil mě hlas mé druhé kamarádky Caroline. Teď vedla roztleskávačky ona, ale nepřišlo mi, že by se na mě nějak povyšovala. Ještě že tak.

„Ahoj, Car,“ oplatila jsem pozdrav a společně jsme mířily ke skříňkám.

„Nenávidí mě,“ prohodila jsem suše.

„To není pravda, přinejmenším tě obdivují. Víš, podpálit tělocvičnu… Vždyť je to super, ne?  Nikdo nikdy takové zpestření nudné školy nezajistil. Jsi první!“ usmívala se na mě.

„Můžu to brát i tak,“ přiznala jsem. Najednou do Caroline někdo vrazil.

„Au, co děláš?“ vyjekla. Ten kluk se zastavil.

„Promiň,“ řekl klidně a byl na odchodu. Věděla jsem, co je zač. Upír z něho byl cítit na sto honů.

Mé tělo se dalo do pohybu, věděla jsem, že musím zasáhnout, než se někomu něco stane.

„Ty už jdeš lovit?“ zeptala se Caroline s obdivem.

„Cože?“ vyjekla jsem. Co to řekla? Ona něco ví?

„No, toho kluka. Jdeš na to dost zostra,“ vysvětlila.

Zasmála jsem se a šla jsem se podívat na zoubek toho upíra.

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Elena, přemožitelka upírů - Prolog: