OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Elena, přemožitelka upírů - 5. kapitola

12.01.2013 (08:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 9× • zobrazeno 1203×

                                                               5. kapitola – Invitation

Byla sobota ráno a já se už v devět hodin procházím po pokoji místo toho, abych spala. Do prdele, vážně, jak mě dva idioti dokážou zkomplikovat život. Nejraději bych jim prohnala kůl srdcem, ale mám strach, že bych to nedokázala, že by byli moc silní. Přece jenom jsem přemožitelkou první rok. A poslední dobou mám pocit, že tento rok je můj poslední. Proč musí být vše tak komplikované?

„Eleno?“ zavolala mě máma. I když byla dole, tak jsem ji slyšela. Jako namydlený blesk jsem šla za ní.

„Dobré ráno, co se děje?“ zeptala jsem mámy.  

„Někdo za tebou přišel, je to fešák. Sedí v obýváku,“ prozradila mi a spiklenecky na mne mrkla. Fešák? No, když o tom tak uvažuju, ona by i strašáka nazvala fešákem. Ale i tak, kdo by se obtěžoval jít za mnou? Za tou věčně ironickou holku, která málem podpálila školu?

Když jsem se podívala na sedačku, tak v ten moment by ve mně krve nedořezal. Zalapala jsem nahlas po dechu, to se už na mne otočil a postavil se.

„Co tady děláš?“ zeptala jsem se jedovatě.

„Přišel jsem si promluvit, víš? Chtěl jsem ti jenom oznámit, že po tom včerejším zakolíkování jsem v pořádku,“ povýšeně na mne mrkl.

„To mě mrzí,“ odsekla jsem.

„Co kdybychom si šli promluvit ven, je tady, řekněme, dost uší, které nepotřebují náš rozhovor slyšet,“ usmál se s nádechem ironie.

„Dobře,“ prohodila jsem rychle. Vzala jsem si pleteného košíku nenápadné kolík. Nikdy nevíte, kdy se může hodit. Tady to byl přesně ten příklad.

Když jsme vyšli ven, tak si mě prohlédl.

„Víš, že sis nemusela brát ten kolík? Za bílého dne bych ti nic neudělal. Mám v plánu tu chvíli pobýt…“

„Promiň, ale máš asi poslední hodinu, jelikož tě musím zabít. Byl jsi pozvaný do našeho domu,“ zmařila jsem mu jeho plány.

„Přemožitelko, stále si nalháváš, že jsi silnější než já?“ zeptal se uštěpačně.

„Nenalhávám, vím, že jsem silnější než ty!“ odsekla jsem. „Tak kde se se mnou chceš porvat? Jdeme na hřbitov, nebo někde jinde…“

„Nechci se s tebou prát. Mám s tebou jiné plány, navíc teď mám povolený vstup do vašeho domu, takže… Myslím, že to bude legrace,“ mrkl na mne. Něco mi pomalu, ale jistě docházelo. Má sice povolený vstup do našeho domu, ale nemá povolený vstup do mého pokoje. Náš dům se skládá z nové i staré stavby. Můj pokoj leží v té staré části. Prosím boha, aby to fungovalo, aby to nebyla pouze planá prosba.

„Něco zkusíš a proženu ti kolík srdcem,“ vyštěkla jsem.

„To je pořád samé: kolík, srdce… Nač taková tvrdá slova?“ zamračil se. Procházeli jsme kolem lesa, kde nikdo nebyl. Nečekala jsem ani minutu a zkroutila mu ruku.

„Varuju tě! Přiblížíš se k našemu domu a bude to to poslední, co uděláš,“ šeptla jsem mu do ucha. Damon se rychle dostal z mého sevření, tím se dostal za mne. Vytrhl mi kolík z ruky.

„Tohle už nikdy nedělej,“ zašeptal mi do ucha. Byl moc silný, jak je to možné? Vždyť už jsem zabila tolik upírů, žádný mě nedostal, tak proč tady ten idiotský kretén? Co jsem udělala, že mě bůh takhle potrestal, vážně!

Jeho sevření povolilo.

„Uvidíme se večer,“ křikl a zmizel. Utíkala jsem k domu Bennettových. Bonnie musí najít nějaké kouzlo, jak ochránit náš dům! Nemůže k nám být pozvaný! To prostě nejde. A co mám říct mámě?

Zhluboka jsem se nadechla a zaklepala. Nečekala jsem dlouho a otevřel mi pan Bennett.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem přívětivě.

„Ahoj, Eleno, pokud hledáš Bonnie, tak ta je teď u Caroline,“ vysvětloval.

„Děkuji, mějte se…“ Utíkala jsem, co mi nohy stačily, k domu Caroline. Rychle jsem zabušila, zběžně mi otevřela Caroline.

„Ahoj, Eleno,“ prohléhla si mne. Musela jsem vypadat úžasně, rozcuchané vlasy, kraťasy a černé tílko.

„Ahoj, Car, není tady Bonnie?“ zamračila jsem se.

„Je,“ řekla prostě.

„A… Mohla bys mi ji zavolat?“ navrhla jsem. Caroline si mne ještě chvíli prohlížela a potom tedy milostivě zavolala Bonnie. Ta, když viděla můj zděšený výraz, se omluvila Caroline a řekla, že už musí. Caroline na mne asi bude hodně naštvaná, ale to mi je tak nějak jedno.

„Co se stalo?“ zeptala se hned, co jsme opustili dosah Carolininých uší.

„Pamatuješ si na toho upíra, co byl na hřbitově? Toho s černými vlasy a modrýma očima?“

„Nevím, jestli měl modré oči,“ řekla zatrpkle, „ale ano, pamatuji…“

„On má přístup do našeho domu! Máma ho tam pustila!“ vyjekla jsem.

„Ale s tím nemůžu nic udělat! Jediná možnost je dům přepsat na někoho jiného, jinak to není možné. Trochu jsem studovala v babčině knize. Vím to jistě, je mi líto Eleno, ale s tím nic nesvedu…“

Vydechla jsem a zavřela jsem oči. Přehrávala jsem si všechny možné scénáře. Jak Damon zabíjí mámu, tátu, Jeremyho… mě! Nevím, co mám dělat, není možné je všechny zavřít do mého pokoje bez nějakého vysvětlení.

„Co budeš dělat?“ zeptala se opatrně Bonnie.

„Nemám ani páru, ani tušení. Nevím, co mám dělat. Moje rodina je v ohrožení, tomu jsem vždycky chtěla předejít… Vím, co mám dělat, ale nevím, jestli to svedu. Musím ho zabít…“

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Elena, přemožitelka upírů - 5. kapitola: