OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Elena, přemožitelka upírů 16. kapitola

30.01.2013 (11:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1224×

                                                                16. kapitola  - I know

Nastal večer a já věděla, že musím jít na svou každodenní hlídku. Oblékla jsem si bundu a ze své tašky vytáhla dva kolíky.

„Co si myslíš, že děláš?“ zeptal se mne Damon s nadzvednutým obočím.

„Co bys řekl? Jdu na hlídku, nemůžu tady jen tak sedět,“ vysvětlila jsem. Damon se ke mně rychle přiblížil a zatarasil tak dveře, kterými jsem chtěla projít.

„Damone, pusť mě,“ vydechla jsem nudně. Chvíli jsem si hrála s kolíkem v ruce a nápadně jsem na něj poukazovala, upozornila jsem ho, že jestli mě bude ještě chvíli tak štvát, tak ho bodnu do břicha.

Dveře za jeho zády se rozrazily, čili mu uštědřily pěknou ránu. Ve dveřích už stál Stefan.

„Ahoj…“ vydechl šťastně, když mě uviděl.

„Ahoj,“ opětovala jsem pozdrav, ale při tom mém jsem se zadívala do země. Nevím proč, ale cítila jsem se trošku provinile.

Stefan, který mě chvíli hypnotizoval pohledem, se teď otočil na Damona, který na něj vrhal smrtící pohledy.

„Katherine je ve městě. Hledá Elenu,“ řekl poplašnou zprávu.

„My víme, stavila se tady,“ začal Damon.

„Ona ti neřekla, že tady byla?“ divila jsem se. Myslela jsem si, že mu to hned vyslepičí, vlastně, že mu vyslepičí všechno. Všechno, co viděla i neviděla.

„Ne, neřekla mi nic… Mimochodem, proč jsi tady… S Damonem?“ dodal, řekla bych trochu závistivě.

„Long story,“ odsekl Damon. „Teď, když nás omluvíš, jdeme na hlídku,“ dodal rychle Damon a chytil mě za ruku.

„Nezakázal jsi mi to?“ zeptala jsem se ještě mezi dveřmi tak, aby to Stefan slyšel. Damon mi věnoval jeden vražedný pohled. Procházeli jsme lesem, když jsem se na něj usmívala.

„Co je?“ zeptal se nechápavě.

„Víš, ještě jsem nezažila, aby kvůli mně někdo tak moc žárlil,“ přiznala jsem.

„Musím si chránit své teritorium,“ řekl a objal mě volnou rukou kolem ramen.

„Víš, co by se stalo, kdyby se to dozvěděla moje kamarádka nebo někdo z rodiny?“ nadzvedla jsem obočí.

„Dal bych si je prostě k snědku,“ neviděl to jako problém.

„Moje kamarádka je čarodějka,“ uvedla jsem vše na pravou míru. Usmál se na znamení, že to ví.

„Jistě, ta černovláska. Nejsem si jistý, ale ta se mě bála jako ještě nikdo, vážně. Pamatuješ na ten večer na hřbitově, kdy jsme se potkali?“ Přikývla jsem na znamení, že si vzpomínám.

„Byla tam přece s tebou. Její srdce běželo maraton, měl jsem co dělat, abych se nezačal smát, vážně.“

Začínala noc, velice temná noc. Já a Damon jsme se poflakovali po hřbitově… Divné je, že tu nejsou žádní upíři. Poslední dobou jich stále ubývá. Ne, že bych si chtěla stěžovat, ale něco tady nehraje. Jako kdyby se schylovalo k něčemu velkému.

Další den jsem musela do školy, Damon se mi celkem divil, že tam jdu.

„Máš stále na výběr, můžu pár vlivných lidí ovlivnit, a měla bys volno na zbytek roku,“ usmíval se. Jeho „pomoc“ jsem odmítla, nechtěla jsem se dostat ještě do většího průšvihu. Že teď žádný nemám? Brzo nějaký bude.

„Ahoj, Eleno!“ zdravila mne potěšeně Caroline. Chvíli jsem si myslela, že je na drogách. Neříkám, že bychom se nenáviděly, ale žádné extra kamarádky jsme nebyly.

„Ahoj,“ opětovala jsem její pozdrav trochu tišeji než ona.

„Musíme si promluvit. O důležitých věcech!“ Co, Caroline? Zase ti někdo koupil poslední pár bot, který se ti líbil? To bylo to jediné, o čem jste se s ní mohli bavit. Zavedla mne do prázdné učebny, tam už pro mé očekávání seděla Bonnie.

„Takže, všechno o tobě vím! Proč jsi mi neřekla, že jsi přemožitelka?“ hrála hraně naštvanou. Vytřeštila jsem na ni své oči. Jak to může vědět? Podívala jsem se zle na Bonnie.

„No, na mne nekoukej, já jí nic neřekla,“ řekla rychle.

„Vím to od mámy, ona je v nějaké radě, či co. Nic moc mi o tom nechtěla říct, ale nakonec jsem ji donutila!“ prozradila na sebe hrdě.

„Ale jak ses dozvěděla, že jsem přemožitelka? Ona o tom neví,“ zakroutila jsem nevěřícně hlavou.

„No, fajn, tak jsem se o tom možná trochu zmínila. Ale buď v klidu, ví taky, že jsem čarodějka. Je to naše kamarádka,“ prohodila Bonnie a koukala na mne svým nacvičeným psím pohledem.

„Nikomu nic neřeknu! Bonnie mi všechno vysvětlila. Vysvětlila mi i situaci jménem Salvatore. Popsala mi Damona i Stefana. Prý se mám držet hlavně od Damona, prý je to vrah první třídy. A Stefan pije z těch krevních konzerv a někdy zvířata,“ usmívala se Car, připadalo mi, jako by chtěla projít nějakou zkouškou.

„Jo, drž se od nich dál,“ šeptla jsem. Pokud někdy někdo zjistí, co se děje mezi Damonem a mnou… Nechci si to ani domyslet, jak by to dopadlo. Rozhodně špatně pro oba.

Celý zbytek dopoledne Caroline kdákala o tom, jak je nadšená, že to ví. Potom nadávala na Salvatorovi. Dokonce mi vynadala, proč jsem je nezabila. Když mi to vyčetla, tak na mne zkusila, abych jí dala kolík, a že ona je určitě zabije. To už jí to rozmlouvala i Bonnie. Která se celou dobu bavila na můj účet.

To, že jsem adoptovaná, jsem nechtěla rozebírat ve škole. Jenom v mysli se mi přemítaly různé scénáře. V jednom z nich mě Caroline donutila jít na nákupy, abych zahnala zlé myšlenky. To bych si pomohla!

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Elena, přemožitelka upírů 16. kapitola: