OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Double miracle 14. kapitola



Double miracle 14. kapitolaPro čtenáře nad 18 let!
Verath a Zsilverth. Dvojčata, které se navzájem podporují, brání před ostatními, ale i prudí, jak to u sourozenců bývá, princezny, jenž musí nést toto označení, aniž by si to samy vybraly, dcery samotného Slepého krále, který z nich pomalu šílí, ženy, které našly své drahé polovičky, ale ta první si to nechce přiznat a ta druhá musí své polovičce teprve dokázat, že je pro něj ta vyvolená.

Spoluautorská povídka se Simiik. :)

„Díky,“ poděkovala jsem mu s úsměvem a přála si, abychom navázali tam, kde jsme skončili. Ale on byl zřejmě jiného názoru. Nasadil ledovou masku a procedil skrz zuby.

„Řeknu Marisse, že jsi připravená k odchodu.“ A odešel.

 

Stála jsem tam samotná, zmatená a s jeho kožichem v rukou, který si zřejmě zapomněl vzít a který jsem nikomu nehodlala dát, ani vrátit samotnému majiteli.

 

 

14. kapitola

Zsilverth

Marissa za mnou přišla do pokoje a když jsem se cítila v pohodě, obě jsme jely domů. Na nic se mě nevyptávala, za což jsem jí byla neskonale vděčná. Beztak bych nevěděla, co odpovědět.

Doprovodila jsem ji do Doupěte a pak zamířila do hlavního domu tunelem, který šikovně spojoval Doupě, sídlo a i výcvikové středisko. Byla jsem v tom až po uši a chvíli jsem si myslela, že i Rehv je na tom stejně, ale pak zchladl a nechal mě tam stát opuštěnou. Ach, když jsem si vzpomněla na jeho horkou ruku na vnitřní straně mého stehna, úplně jsem se zachvěla. Co by se stalo, kdyby se mě dotkl přímo v rozkroku… Ať by se stalo cokoliv, bylo by to silné a to sex s ním musí být taky. Žhavý, smyslný, vášnivý, tvrdý a nezředěný, žádné něžnosti.

Mysl mi pracovala na plné obrátky, představovala jsem si jeho nahé tělo na svém a tu krutost, se kterou by si ho bral. A i když jsem byla nezkušená a nevěděla, co to obnáší, věděla jsem, že je to správné, cítit se tak. Sexuální scény, které mi proudily hlavou a o nichž jsem sama nevěděla, jak jsem k nim dospěla, mě vzrušovaly. Byla jsem tak pohlcená do svých tajných a možná nikdy nesplnitelných snů, že jsem nedávala pozor a do někoho narazila.

„Hej, prcku, dobrý? Nezlomila sis nic?“ Rhage se usmíval.

„Ne, zas tolik si nefandi, svalovče.“ Zazubil se a podíval se dolů.

„No podívej se, cos udělala?“ vytkl mi pobaveně, zvedl ze země rozbalený lízátko a málem mi to strčil do nosu.

Uhnula jsem, jinak by mi z nosu trčela bílá tyč.

Ze zadní kapsy si vytáhl nový, značky Tootsie Pop, rozbalil ho a strčil do pusy, to špinavý zabalil do papírku.

„Ty jsi gentleman, ani dámě nenabídneš,“ řekla jsem pobaveně.

„Dámě? Kde je?“ Otáčel se dokola a dělal, že někoho vyhlíží.

„Haha, vtipný.“ Plácla jsem ho do ramena, což ho muselo jen polechtat.

Usmíval se jako sluníčko. „Promiňte, vaše výsosti, je libo lízátko?“ Poklonil se a nabízel mi to zabalené špinavé.

„Fakt chutný.“ Zašklebila jsem se. Vytáhl z kapsy druhé a podal mi ho. Rozbalila jsem ho a dala do pusy, hm, kyselý zelený jablko. Moje nejoblíbenější.

„Mimochodem, pěkný kožich. Nemá takový Rehvenge?“ Prohlížel si ho.

„Už ne. Doprovodíš mě, prosím, do sídla, strýčku Skrblíku?“

Nastavil mi rámě. „Jistě, Bubíku."

 

Když jsme se blížily k tajným dveřím, Rhage mě chytl za loket a zastavil.

„Chtěl jsem ti a Verath moc poděkovat. Tobě to řeknu teď a ségře potom. Kdybyste nás nenašly, mohlo to dopadnout hůř, než dopadlo,“ mluvil zcela vážně bez vtipu, který rád všude prosazoval.

Vytrhla jsem mu ruku z jeho sevření. „Já jsem nic neudělala!“ odsekla jsem. „Zkolabovala jsem jako stará babka ve vedru, všechnu svou vděčnost si nech pro Veru, ok!“

„Zsil, jenom jsi zpanikařila. To se stává. Nemůžeš po sobě chtít hned zázraky, když nemáš žádné zkušenosti. Našla jsi nás? Našla! A přivolala jsi Verath, která zavolala pomoc.“

„Měla jsem takový strach, že je po vás. Phury vypadal mrtvě…“ odmlčela jsem se, ztracena v příšerných vzpomínkách.

„Já vím.“ Objal mě a já mu omotala ruce kolem pasu. Protože byl obrovský, podařilo se mi sotva spojit ruce za jeho zády.

„Neměl bys tolik jíst, tloustneš,“ rýpla jsem si, čímž ho rozesmála.

„Už mluvíš jak Mary.“ Zakoulel očima. „Teď jdi, odpykávat si trest. Nedělej ty ksichty, mi když porušíme pravidla musíme s tvým otcem hrát monopoly. A nikdo kromě něj nemůže mít botičku. Kdybys něco potřebovala, dej vědět a pozdravuj Verath, až si s ní budeš psát, volat nebo co vy čarodějnice děláte za čáry máry.“ Dal mi pusu na tvář a vydal se cestičkou, kterou jsme přišli.

Přitáhla jsem si na sebe kožich výš, jelikož byl těžký a padal mi. Když mi Rhage nabízel pomoc, tak mě napadlo, že se ho zeptám na nějaké dobré rady ohledně sexu. Kdo jiný než on toho ví habaděj. Ale pak jsem ten nápad zapudila. S chlapem o tom nebudu mluvit. Od čeho mám ségru, sexuální mašinu?



V pokoji jsem si dala dlouhou koupel. Pak mě přišla navštívit máma. Tak se už taťulda prý o mém menším výstupu dozvěděl. Divila jsem se, jaká to byla rychlost. Glymera vážně nezahálí, aby špinila Bratrstvo. To jsem tomu zase dala. Ale když mi pak mamka vyprávěla, že táta volal Rehvovi, zadržovala jsem dech. Práskl, co jsme spolu dělali, nebo ne? říkala jsem si. Ne, přidělal by si akorát problémy.

„Tátu potěšilo, že ses zastala Bratrstva. Víš, je na vás obě pyšný, jen vám to nedává často najevo, prý byste ještě víc zdivočely. V tom má pravdu. A jen tak pro zajímavost, přemýšlí nad zkrácením vašeho trestu.“ Mrkla. Když odcházela, dodala: „Když budeš něco potřebovat, zlatíčko, tak budu v Doupěti hrát s Butchem kulečník.“ Nepochopila jsem její narážku. Jako by vycítila, co se se mnou děje.

Zajímala jsem se jen o to, zavolat Verath… Tý bŕďo, konec trestu, posilky, činek a dalších tělových zabijáků. Vytáhla jsem mobil a v tu chvíli se rozezvonil. Jaká náhoda. Zvedla jsem to.

„Čau, Vero!“ vypískla jsem.

„No zdar, ségra. Donesly se ke mně nějaké novinky, tak si ověřuji pravdivost. Jaký to bylo?“ Z jejího hlasu čnělo pobavení.

Co, jaký to bylo?“ Nenechala se odbít.

„O čem to zas plácáš?“ vyjekla jsem už trochu zoufale.

„Jak líbá Rehv?“ Aha.

...

Celý rozhovor se týkal jen těch našich chlapů. Samozřejmě, že jsem zapomněla se zmínit o zkrácení trestu. To bych totiž nesměla být poloviční sklerotik.

 

***

 

Když jsem s ní dotelefonovala, šla jsem do střediska, další úklid čeká, pomyslela jsem si ztrápeně. Ze mě prostě domácí puťka nebude, ani nápad. Při představě, že celý den vařím, myju nádobí, peru prádlo, věším ho, žehlím, pak koupu malý ratolesti, drhnu po nich vanu, luxuju a další záživný činnosti, jsem se otřásla. Nějakým ženám to vyhovuje, ale to nebyl můj případ. Jasně, občas by mě to nezabilo. Ale každý den? Brr.

John se stavil v posilce, aby mi zadal další úkol. Tentokráte jsme se měli s Lassiterem, který však ještě neráčil přiletět, přesunout do skladu se zbraněmi a udělat inventuru. Co je potřeba doplnit, co neslouží, atd. Jako bych tomu rozuměla. Kde ten křídloun, lítá?

Začala jsem bez něj. Sklad byl přeplněn nejrůznějšími druhy zbraní, od obyčejných dýk, pistolí značek Barak, Jericho, Desert Eagle, TP9093, Glock, samopalů, kulometů, rozbušek, mečů až po bazuky. Vzala jsem jednu dýku a dívala se na dokonalost, s kterou byla obroušená. Držadlo mi skvěle pasovalo do ruky, bylo sice větší, ale vůbec mi to nevadilo. Rozhodla jsem se, že si ji nechám.

„To tě mamička s tatíčkem neučili, že krást se nemá, švagrová?“

Aniž bych na něj pohlédla, odvětila jsem. „Tebe Bůh v nebi neučil, že se chodí včas?“

„Měl jsem lepší věci na práci.“ Podívala jsem se na něj a všimla si, jak září štěstím, jak se radostně usmívá od ucha k uchu. Ať mi nikdo nenamlouvá, že to nejde. Jde to!

„To si umím představit.“ Prohlížela jsem si samopal, měl na sobě značku MP5. S tím někoho oddělat, to musí být paráda.

„Je, ale zkus si to jindy, okey? Neuvěřil bych ti, až bys mi říkala, žes mě postřelila omylem.“ Vzal mi ho.

„Netvrdila bych ti to, protože bys už nebyl.“ Mile jsem se na něj usmála.

„A prý že to jsou tchýně, kdo chlapy mučí. Hovno, švagrový,“ mumlal, abych ho slyšela a vzal do rukou bazuku. „S tím bych do tebe udělal ještě jednu díru.“

„Posluž si, třeba si mě pak Rehv víc všimne. Ta moje se mu asi nelíbí.“ Bože, co to plácám?

„Jo, taky si říkám. A nedělej se, Mrs pánské WC. Moc dobře jsem viděl, co jste tam prováděli.“ Stoupl si blíž ke mně, roztáhl nohy a založil si ruce na hruď.

„Můj sympath na mě myslel?“ zavýskla jsem šťastně.

„No řekl bych, že si něco i přimyslel,“ zabručel otráveně.

„Ááá! To je mrtě úžasný!“ Vyskočila jsem a objala ho kolem krku.

„Pohoda.“ Poplácal mě po zádech, jak chlapa. Došlo mi, co dělám.

„Soráč, to jen záchvat hrozný radosti,“ vysvětlila jsem.

„Spíš záchvat škodící šílenosti,“ zabrblal.

„Musíme do ZeroSum, a to ještě dneska večer.“

„Fakt? A jak se tam chceš dostat, když máš zákaz, holubičko?“ Přemýšlela jsem a párkrát se podrbala i na hlavě.

„Ty přece zákaz nemáš,“ nadhodila jsem.

„Ne, ne, ne, zapomeň. Wrath si už tak hledá jakoukoliv stupiditu, aby mě odsud vykopnul. Nepotřebuju si to víc podělat.“

„Kočičáku, chrápeš s jeho dcerou, víc si to fakt podělat nemůžeš.“

Poznala jsem, kdy uznal, že mám pravdu, protože si povzdechl a mlasknul. „Máš plán?“

„Potřebuju krytí,“ uvažovala jsem nahlas. „A taky v ZeroSum nesmí být strýčkové, sice by mě nepráskli, ale nikdy nevíš. Mysli, Zsil, mysli! Proč jen nemá máma období potřeby? To by tátu na pár dní zaměstnalo.“

„To by šlo zařídit,“ skočil mi do řeči. Zakmitala jsem nevěřícně víčky.

Umíš to? ptala jsem se v myšlenkách.

„Ne, já ne, ale Xhex. Je přece napůl sympath. Popros ji, aby jim pozměnila myšlenky, ať si myslí, že potřeba začala a je v plným proudu.“

„Ty vůbec nejsi blbej, heleď. Tě žeru, čéče!“

„Vím, jsem dokonalý, nejúžasnější a zdám se být neskutečný, co?“ lichotil sám sobě.

„Si piš, andělský James Bond.“

 

***

 

Pokud jsem si myslela, že Xhex snadno překecám, mýlila jsem se. Ze začátku o tom ani nechtěla slyšet a vypadala jaksi nadrženě. Možná to bylo kvůli tomu, že jsem ji a Johna vyrušila v tom nejlepším. Na konec však souhlasila a slíbila mi, že mě v ZeroSum, až bude mít večer službu, nespustí z očí.

 

S Lassiterem jsme dokončili inventuru, udělal mi pár přednášek o použití některých zbraní a výbušnin a slíbil, že mě vezme na střelnici ve středisku, kde cvičí kluci. Pomalu jsem tomu všemu kovovému a ostrému přicházela na chuť.

Možná se brzy přidám k Verath na její noční hlídky. Tetelila jsem se nedočkavostí, až tu svou drsňačku dnes v noci uvidím.

V pokoji jsem se osprchovala a pak se navlíkla do koktejlek fialové barvy, stejné barvy, jako měl Rehv oči. Pod to jsem si vzala červené kalhotky a podprsenku jsem nechala odpočívat v šuplíku.

Na krk jsem si zapla řetízek a na zápěstí náramek z bílého stříbra. Stříbro bylo prostě moje. Neměla jsem ráda zlato. Teda nevadilo mi, ale na těle se holt víc vyjímalo stříbro.

„Zsil?“ Do dveří nakoukla Lassiterova hlava. „Ready, švagrová? Xhex se činila a už jela do Zetka. Musíme zmizet, dokud to tady tvůj táta nerozboří.“ Otřásal se smíchy a vešel dovnitř.

„Co myslíš?“ zeptala jsem se nervózně a ukázala na šaty. Nevypadám jak… však víš… šlapka?“

„Jop, vypadáš, ale to je dobře. To se nám mužům líbí. I když já jsem spíš na kůži.“

„Nech mě hádat, kdo je dalším milovníkem kůže?“

Hodil na mě otrávenej ksicht. „Moc vtipný,“ řekl ironicky po přečtení mých myšlenek.

„Počkej, copak v Matrixu nebyli samý kožeňáci?“ volala jsem za ním, usmívala se a následovala ho.

 

Dematerializovala jsem se před ZeroSum a Lassiter se zjevil přímo vedle mě. Prošli jsme bez problémů kolem iAma a Godzilly, která si mě měřila uznalým pohledem, do VIP sekce, kde jsem uviděla Verath, Vyvolené a Rehvenge. Jakmile mě uviděl, vypařil se jak pára nad hrncem.

Běžela jsem ve svých šílených podpatkách k Veře. Lassiter se k ní už přemístil.

„Verath!“ Objala jsem ji.

„Zsil!“ Opětovala mi objetí, objímaly jsme se dlouho, možná si pár čumilů myslelo, že jsme lesby.

Když jsme se pustily, zamířila jsem k baru, abych do sebe dostala aspoň jednoho Goose, pokud jsem chtěla přečkat tuhle noc a on mě mínil ignorovat. Pakoš.

Přece to tak nenechám!

„Ještě jednoho,“ poručila jsem barmance. Když mi nalila a hodila jsem ho do sebe.

„Dejte to na účet podniku, Reverend o tom ví,“ řekla jsem jí a šla rovnou do jeho kanceláře.

Před dveřmi jsem se zastavila a odhodlávala se zaklepat. V tu chvíli otevřel dveře, až jsem nadskočila. Shlédl dolů, evidentně mě nečekal. Božínku, je to ale kus sexy chlapa.

„Potřebuješ něco?“ zeptal se trochu vyvedený z míry, což mě překvapilo a znervóznělo.

„Záchody?“ plácla jsem první hovadinu, která mě napadla. Sledoval moje rty. Copak jsem s nimi dělala nějaký vopičky, když jsem mluvila?

„Hm, na druhou stranu a vpravo, první dveře.“ Ukázal rukou. „Ale pokud chceš pány, tak ty další dveře vedle dámských,“ dodal.

Otočila jsem se k odchodu a zamumlala. „Fajn, tak ty druhý dveře.“

Znenadání mě za bok popadla silná paže a přitáhla zpátky k sobě. „To snad nemyslíš vážně?“ vztekal se. To je ale bručoun, neuvěřitelný!

„Byl to tvůj nápad, pokud si vzpomínám a buď tak laskav a pusť mě. Nejsem tvůj majetek.“ Plácla jsem ho do ruky, ale s ním to ani nepohnulo.

„Proč mě pořád pronásleduješ, hm? Sakra, ženská mizerná, najdi si jinou oběť a nech mě žít.“ Au, to bolelo.

„Promiň. Zapomněls? Jsem jen dítě.“ Našpulila jsem zlobně pusu. „A sorry, nebudu tě už obtěžovat. Sbohem.“

 

Vrátila jsem se k baru a objednala si Coronu. Pak za mnou přišla Vera, nadávala jsem na smažku. No, super, už mu tak budu říkat i já. Ani jsem si nevšimla, kdy mě Verath odtáhla na taneční parket ke dvěma tyčím. Začaly jsme se tam předvádět, Vera vyhecovala Lassitera.

Užívala jsem si tanec na parádní písničku na plno a toho snoba pustila z hlavy. Kroutila jsem boky a možná i ukázala víc, než jsem chtěla. S Verath, která si to užívala ještě víc, jsme ztuhly, jelikož se ozvalo roztříštění skla a přímo přede mnou se zjevil Rehvenge, vzal mě do náruče a nesl do jeho pracovny. Postavil mě tam na nohy a odemkl dveře do temné místnosti. Rozsvítil, popadl mě za paži a dostrkal dovnitř.

Jeho stisk byl tvrdý, až mě na místě, které jeho dlaň držela v poutě, pálila kůže. Třísknul za sebou dveřmi, nechal mě u nich stát a přešel za masivní stůl, kde se však neposadil na velké, kožené, točící křeslo. Tohle musela být jeho další a zřejmě tajná kancelář. Hněvivě mě propaloval ametystovýma očima, ve kterých se odrážel můj obraz. Přejížděl po mé postavě a do toho funěl. Vůbec se neovládal.

„Co to kurva mělo být, Zsilverth?“ On žárlil?

„Co by?“ Najdete to v OBI. „Jenom jsme tančily.“

„Tohle na mě nezkoušej.“ Třísknul pěstí do stolu. „Kroutily jste se tam jak dvě děvky, které tady zaměstnávám!“

„A co ti vadí? Jsem svobodná žena, která si chce trochu užít.“ Rozhodila jsem rukama.

„Jenže ty nejsi svobodná!“ zahřměl a vmžiku mi drtil zápěstí.

„Vážně? To je mi ale novinka,“ vpálila jsem mu do obličeje.

„Teda jsi svobodná, jen…“ Pustil mě a projel si rukou vlasy. „A do háje, už mluvím, jako vázaní samci.“

„A… a to je dobře?“

Uvěznil mě v ocelovém sevření, objal jednou paží celou délku mého pasu a druhou mě chytl za bradu a donutil mě vzhlédnout k němu. Ačkoliv jsem měla vysoké podpatky, stejně byl vyšší.

„Ne pro tebe, tahlly,“ zašeptal něžně oslovení a rty drtil ty mé. Byly teplé, vláčné a měkké. Kdo by řekl, že chlap jako hora může mít tak bezvadně měkké rty. Já rozhodně ne.

„Šílím z tebe. Tam v Glymeře jsi ve mně něco probudila.“

Špičkou jazyka se probojoval dovnitř a znovu ve mně probudil elektrizující třes. Ach, to bylo dobrý, moc dobrý.

Klepajícíma rukama jsem mu vyhrnula tričko, jenž obepínalo jeho prsní a břišní svaly, a nechala ho spadnout na zem. Přejížděla jsem bříšky prstů po jednotlivých konturách a cítila, jak pod každou částí, které jsem se v tu chvíli dotkla, se sval napjal a cuknul.

Přesunula jsem rty na jeho krk a na hruď. Měl na ní tři tetování, dvě červené hvězdy nad bradavkami a jeden zajímavý znak na svalových peřinkách břicha.

„Co znamenají ty hvězdy?“ zeptala jsem. Otevřel oči.

„Že jsem vrah,“ odpověděl klidně a tlačil mě k pohovce. Před ní do mě drcnul, spadla jsem na ni a pocítila její měkkost.

Klekl si na koleno přede mě, popadl tlustými prsty lem šatů a přetáhl mi šaty přes hlavu, takže jsem zůstala jen v červených kalhotkách.

Vzal do dlaní moje prsa, o kterých jsem si myslela, že jsou velká, ale v jeho rukách se ztrácela.

Drsně na ně dorážel a hnětl. Střídal ruce s rty. Výsledkem bylo, že jsem byla dole úplně zvlhlá. Ještě chvíli mě dráždil dole prsty a pak i jazykem, dokud jsem neprožila svůj první orgasmus. Pomalu jsem spěla k druhýmu, když se nade mnou vztyčil a sundal si kalhoty i s trenkami. Znovu se ke mně naklonil a políbil na ústa.

„Vážně víš, do čeho jdeš, tahlly? Nezapomeň, kdo jsi a kdo je tvůj otec.“

„Nemyslím, že je správné připomínat mi tátu, když spěju k orgasmu. Dokonči to.“ Usmál se nad rozkazem, který jsem mu dala a on ho nikdy nečekal a pronikl do mě.

„Dobrotivá Stvořitelko, jsi tak těsná,“ pronesl překvapeně. Jsem panna, ne? sjela jsem ho v duchu. A co do toho plete další ženskou?

„Uvolni se.“ Dělala jsem, co řekl, ale jakmile jsem ucítila bodání v podbřišku, napjala jsem veškeré svalstvo a bolest se stupňovala. I přesto jak jsem měla pevně sevřená víčka, mi z očí vyhrkly slzy.

„Ježíšikriste. Tahlly, uvolni se,“ prudce oddechoval.

Bolestí jsem se kousla do spodního rtu, dokud jsem neucítila chuť krve. Prokousla jsem si ho špičákem. Rehvenge olízl pramínek a svými rty bránil, aby se valila krev z rány, zaceloval ji. Líbání mě odvedlo od pozornosti nad bolestí, jenž jsem měla mezi nohami.

Začal se pomalu pohybovat a bolest ustoupila úplně, vystřídala ji rozkoš, která se postarala o naše další orgasmy. Celou dobu, kdy jsem slastně vzdychala, jsem byla ohromena, jak něžný byl. Žádná drsnost, ani naléhavost. Bože, bral si mě s takovou úctou, že jsem chvílemi měla pocit, že jsem pro něj nejdůležitější bytostí na světě.

Když se zdálo, že má dost, přitáhla jsem si jeho rty k sobě a políbila. Ret mě ještě bolel, nezahojil se úplně. Chtěla jsem mu poděkovat za to, co pro mě udělal. Chvíli jsem nad tím váhala, protože mi to přišlo divný, děkovat mu, ale... Páni, měla jsem za sebou svoje poprvé a přála si, aby to nebylo naposledy. Nikdy jsem se necítila víc ženou, než když do mě pronikal, byl mou součástí.

Nikdy toho nebudu litovat, slíbila jsem si.

 

Když jsem byla připravená k dalšímu kolu, rozhodnutá oplatit mu všechny něžnosti, kterými mě zahrnul, odtáhl se a začal se oblíkat. Nevěděla jsem, co říct, a tak jsem jen vstala, oblíkla si šaty a čekala, co udělá.

„Byl jsem něžný, protože jsi byla panna,“ začal mluvit. „Příště bych už takový nebyl. Nemohl bych, ne potom, co znám tvé tělo a to moje po něm násilnicky prahne. Potřebuješ muže, který si tě bude vážit a milovat, to já nemůžu. Nejsem schopný ti dát lásku. Nevím, co to je.“

Nádech, výdech, nádech, výdech…

„Nech si ty kecy nezasloužím si tě a blá blá blá a řekni mi, co mi můžeš dát, když ne lásku?“ Hlas se při posledním slově zadrhával, jako by se to slovo nesmělo vyslovovat, jelikož bylo hřích.

Přišel blíž, vzal mou ruku do svojí, dal si ji mezi nohy a tlačil ji, abych ho sevřela. Učinila jsem tak a on zasténal.

„Jen tohle, tahlly, nic víc, jen chtíč a drsný sex, protože jiný mě neuspokojuje.“ Měla jsem pocit, že se mi slabostí podlomí kolena. Celý to předstíral?

„Využils mě? Odpanním tě a čau?!“

Zavřel oči a pronesl. „Ano, to byl můj plán hned od začátku.“ Vlepila jsem mu facku a nasraně odešla.


 

Jako odměnu za vaše skvělé komenty (patří vám velký dík) jsme se rozhodly přidat další a pěkně dlouhou kapitolku. Doufám, že se líbila a nebyli jste zklamaní. :)

V té příští vás čeká jedna nemilá věc. Jaká? To už se budete muset dočíst sami. ;)

13. kapitola > 15. kapitola

*tahlly - miláčku



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Double miracle 14. kapitola:

15.
Smazat | Upravit | 20.10.2011 [16:46]

Celou dobu si říkám, že počkám na konec povídky, abych mohla napsat komentář, ale tato kapitola mě k tomu donutila už teď.
Od první kapitoly jsem tiše a hlavně z povzdálí sledovala, jak se děj vyvíjí, jak se rozvíjí příběh na motivy erotického upíří světa z pera J.Bird Black Dagger Brotherhood, ale tady v tom to pozitivní naprosto končí.
Prvních pár kapitol nebylo špatných, líbilo se mi to, ale podruhé bych si to nepřečetla.
Nechci přehlížet fakt, že se mi oba pohledy neuvěřitelně pletou. Doslova splývají v jeden. Sice tam máte napsaná jména, ale když to čtu, připadá mi to jak jedna a tatáž osoba, která si léčí svoje komplexy sexy (téměř až vulgárním) oblečením. Nevyjímaje drsnou mluvou, která je místy až k smíchu a naprosto nevhodná, nehledě na sexuální scény, které postrádají jakoukoliv slušnost a J.Bird je dokáže popsat lépe, pokud jste se tedy snažily napodobit její styl.
Představitelky dvojčat jsou v podstatě vaše vysněné podoby, protože většina autorů se se svým postavami úzkostně ztotožňuje, hlavně ve FanFiction povídkách, kde vloží novou postavu, která má vystihovat jejich alter ego. Dělá to tak většina, ale v podstatě slušnějším způsobem.
Black Dagger Brotherhood je další z upírských sérií, která mě zaujala, ne z toho popudu, že tam jde o sex a namakané chlapy, ale spíše o dalším rozvinutí potenciálů upírů ve světě. Jejich postavení v lidské společnosti a sounáležitost v úzkém sevření jejich malé společnosti.
Na vaší povídce jde jasně vidět, že jste se spíše zaměřily na sexuální, druhotnou, linii, která má dokreslovat celkový příběh, který je už sám o sobě zajímavý a neobvykle (po Stmívání) pojatý.
Dvojčata, dcery Slepého krále a Beth, jsou doslova jen puberťačky, které se stále snaží uniknout před kontrolou rodičů. Na to, že proměna probíhá kolem pětadvacáté roku se opravdu chovají neadekvátně ke svému věku, a jak jste samy napsaly. Jsou to spíše děti, co si chtějí mermomocí vydupat nezávislost, kterou by měly, kdyby projevily alespoň trochu porozumění, i když bez toho by zřejmě byl děj o ničem a na tomto pilíři je celá povídka zřejmě stavěna, což nebylo zrovna správné rozhodnutí.
Hodně skřípu zuby nad vaším pojetím vyvolených pro bratrstvo. Přesto si nejsem jistá, že kdyby se dostaly do našeho světa (u Stvořitelky se starají o svoje tělo a studují pergameny) tak by se chovaly jako uječené náctileté blondýny, které šílí po romantických filmech jako nadržené veverky, se mi zdá velmi přitažené za vlasy. Vyvolené mají jistou výchovu, která takovým výbuchům zamezuje. Chovají se jako dámy, nehledě na to, kde jsou nebo s kým jsou, jejich postavení je jistým privilegiem, který nemá každý.
Od toho se opět dostávám k vašim hlavním představitelkám. Jedna z nich, ta více bojovnější a chodící s andělem mi přijde totožná s její sestrou, přestože se jeví jako rozumnější a více při zemi, ale obě svým chováním spíše připomínají jednu čtrnáctiletou holku, která si není jistá ani sama sebou. Taková rozdvojená osobnost, co je na dvou místech naráz.
Nejvíce mě však v této kapitole zklamalo chování jak sester, tak i všech okolo. Připadalo mi to nedotažené. Narážím tím na první styk jedné ze sester, prvně se tam motají jako dvě striptérky, vlastně v celé povídce se tak chovají, jako dvě prostitutky. Jak ta mírnější nebo ta bojovnější sestra na schůzi té upíří rady. (Nejsem si jistá která.)
Mé počáteční zalíbení se kapitolu od kapitoly snižovalo až v této vymizelo úplně, kdybych to nemusela číst při opravách, nečetla bych to vůbec.
Pokud jste se snažily alespoň trochu navázat na podobu fantastického světa J.Bird, touto kapitolou jste to naprosto pohřbily.
Pevně věřím, že si psaní užíváte. Jde to cítit na slovech a jak je to poskládané. Čtenář pozná, pokud je to napsané vynuceně a nebo ve spěchu, i když místy to spěchem pokulhává.
Nechci být krutá, ale když píše samostatně, jde vám to mnohem lépe než společně.
Přesto můj komentář neberte jako nějaký útok na vás, ale chtěla bych apelovat na vaši fantazii. Na váš nápad. Pohrajte si s tím více. Nemusí to být přesná kopie jako Black Dagger Brotherhood, ale snad máte trochu soudnosti, aby povídka nebyla jen o tom, jak spolu souloží a jak myslí pořád na sex a intimní partie.
Světlý moment povídka měla. V druhé kapitole (zřejmě), jak bojovali bratři, to se mi líbilo nejvíce, dýchla na mě ta pravá atmosféra Black Dagger Brotherhood, poté se vše zase vrátilo do vašich vyjetých kolejí.
S úctou Nikol18

14. Arminka přispěvatel
18.10.2011 [21:24]

ArminkaAnkh, však já to beru v pohodě Emoticon taky nemám vlastní děti a dokud ze mě nebude docentka, tak ani mít nebudu :D (joke:D) ... ani mně by se nelíbilo jako rodiči, co dělají, ale je to sranda, ne Emoticon

13. Simiik přispěvatel
18.10.2011 [19:24]

SimiikAnkh, nooo řekněme, že na Qhuina a jeho rezevraci na WC, kterou v Zetku má, ještě nemáme :D Teda to bylo v době, kdy ještě nebyl s Blayem :D Jo, další díl tu bude do pěti minut, když počkáš :D Jo a moc děkujeme za komentáře.

12. Ankh
18.10.2011 [19:11]

Já taky neříkám, že to, jak se dcerušky chovají, je špatné :)
- Samozřejmě, pokud by se tak chovaly mé dcery (zatím žádné nemám, je mi 25 Emoticon ), tak bych je "ozdobila" pásem cudnosti a přivázala na řetěz ke kuchyňské lince aspoň do čtyřiceti Emoticon, ale pro příběh je to samozřejmě skvělé. Jak jsi sama řekla, povídka o jeptiškách by moc šťávy asi neměla.
Jen jsem minulým komentem chtěla vyjádřit, že jste "smažkovy" Emoticon reakce vystihly podle mě zcela správně. Je logické, že když holka chlapa provokuje takovýmto způsobem, většinou dostane právě to, oč si říká, aniž by si to opravdu uvědomovala. To jí dojde až poté. ;)
Asi jako mnoho přítomných slečen se už nemůžu dočkat dalšího dílu. Emoticon
Ehm... Kdy že to bude? Emoticon

11. Arminka
18.10.2011 [9:14]

Ankh, chápu, že se někomu nelíbí jejich chování - to je pochopitelný :D, ale psát o "jeptiškách" (typu Ehlena, MArissa - ikdyž její první scéna s Butchem byla skvělá) je trochu nuda a my jsme to hlavně psaly pro pobavení Emoticon

Ale jinak nás těší, že se bavíš. :) Jsem ráda, že na kapitolu reaguješ a můžeme to prodiskutovat Emoticon , protože o to jde. Nedáváme to sem, jen abychom měly velký počet smajlíků. Emoticon

10. Ankh
18.10.2011 [0:54]

Náhodou... Já jsem to od něj čekala. Co taky holčičky chtějí, když se obě dvě chovají s prominutím jako "šlápoty"? Sexy tanec je jedna věc... Ale svíjení se a ukazování všem okolo prádlo - navíc v takové společnosti... :( Ale zase... Je to fakt zábava a povídka je skvělá! Bravo! Emoticon

9. Arminka
17.10.2011 [21:49]

Opět díky za přibylé komenty. Emoticon Každý nás těší.

A jen taková otázečka vedle, jakou postavu z Bratrstva máte nejradši? Emoticon

8. AMO
17.10.2011 [19:27]

Takže...? Hraje si na ošustit a opustit? Kecá a vy mu to, doufám, vysvětlíte! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. L-exi
17.10.2011 [17:50]

Tak konečně dostala co chtěla Emoticon Emoticon Emoticon Škoda, že to nedopadlo, tak jak si myslela Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Neli ♥
17.10.2011 [16:52]

Drsnej konec! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!