OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Cože?! - Kapitola 12.

08.11.2016 (10:00) • Destiney • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 1× • zobrazeno 977×

Milá maminko,

nemusíš se o mě bát! Jsem jen v paralelním vesmíru, kde jsem potkala hrozně moc hodnejch a skvělých lidí. Oblékám se teple, není mi zima, nedělám nic nebezpečného, dokonce i jím pravidelně. Nikdo mě nechtěl zabít, zatím. Když nepočítám Clinta, kterému jsem jednou vyměnila jeho vibraniový luk za plastový. Nebo Bruce, když jsem pořád měla otázky na jednu a tu samou věc. Ehm. Ale jinak jsem úplně v pohodě! Jen tak mimochodem, ovládám flóru. Dobrý, co? Přímo krutopřísně hustocápský. Ale klídek, je to úplně bezpečný. Byla bys na mě hrdá. Už mi to docela jde. Udělala bych ti krásnou růži, která by voněla po levanduli a byla by celá stříbrno zlatá a čistá, jako tvoje duše, mami. Moc mi chybíš ty, táta i Bakulína. Dokonce i ta mrňavá potvora mi chybí, nemám tu koho prudit. Teda, občas prudím Tonyho, ale ten mě vždycky setře a já na to nemám co říct. Pff.

Docela jsem se zlepšila ve střelbě z luku! To jsi ráda, co? Ehm, já vím že né. Vždycky sis stála za tím, že střelné zbraně nejsou pro holky. A když jsem chtěla dělat bojový sport, to byla taky mela. Ten mimochodem taky teď provozuju. Jmenuje se to sebeobrana, a ještě něco navíc, s Natashou Romanoff. Neptej se, občas to dost bolí. Ale je to plně bezpečné! Na ošetřovně jsem skončila zatím jen asi 15x!

Na vzdělání jsem taky nezanevřela, učím se nanofyziku a strýček Banner je velmi trpělivý učitel. Zezelenal jenom jednou, ale naštěstí se mi nic nestalo. Už tomu začínám přicházet na kloub!

Ani angličtinu nezanedbávám. Je to vlastně jediný jazyk, který tu používám. Občas si procvičuju na internetu české diktáty, slibuju! Tak dobře, kecám. Na češtinu kašlu. A na španělštinu taky. Promiň.

S matikou jsem na tom lépe, teda alespoň to minule říkal Tony. Že už to není moc špatný, ale jenom špatný. Ale v informatice a počítačích jsem pořád dobrá! Dokonce už jsme spolu s Tonym hackovali jednu obrazovku v SHIELDu!

Jé, ty vlastně nevíš, co je SHIELD. To je taková organizace, která chrání lidi před zlejma cápkama, a vlastně je hrozně tajná, a proto je její logo na každý věci, co vlastní. Já vím, trochu neinteligentní, ale Fury si do toho nenechá kecat. Vlastně jsem ho hrozně dlouho neviděla, asi se odjel opalovat a trénovat zlé pohledy někam na Bahamy.

Dokonce jsem si našla i kamarády! Je to parta takových bláznů, ale máme se rádi! Třeba Wanda, to je taková holka, co umí divný věci s myslí, ale je úplně skvělá! Líbila by se ti. Pak je tady Pietro, což je její dvojče. Je na ni hrozně háklivej a nedej Bůh, aby se jí něco stalo. Myslím, že by pro ni byl schopen i zabíjet. Vždycky jsem chtěla takového sourozence, staršího bráchu, se kterým bych měla přesně takovýhle vztah. No nic. Pak je tady Nat, ta, která se mnou mlátí o žíněnku. S ní a Wandou probíráme takové ty holčičí věci, je hrozně fajn. Ostatně všichni jsou tu fajn. Třeba Tony, to je takovej můj druhej táta. Pořád se o mě stará, což mi je už trochu trapný, přijdu si jako jeho přítěž, ale pořád mě ujišťuje, že je to v pohodě. Jsem rozhodnutá si ale koupit svůj byt a živit se sama. Takové to postavení se na vlastní nohy, víš. Asi bys to nepochopila a říkáš si, že jsem se musela zbláznit. Nezbláznila jsem se, pouze jsem prostě pryč.

Občas přiletí na návštěvu Thor. To je takovej cápek z Asgardu. Vlastně je to bůh blesku. Hrozně ráda ho pošťuchuju, protože skoro nic nechápe. Pak je tu taky Steve. To je takové štěně. Když na tebe hodí psí oči, tak bys mu odevzdala svůj byt, duši, a ještě ho přikryla peřinkou a dala do ruky lízátko. Něco jako Nathan, pamatuješ si ho, ne? Takovej modrookej Američan, kterej přijel jedno léto na prázdniny. Ne? Nevadí…

Pak je tu náš Clintík. Celým jménem Clinton. Ale všichni mu říkají Clinte, nebo Legolasi. To on mě učí střílet z luku. A náhodou, postřelila jsem ho jenom jednou. To je dobré skóre.

Dobře, dobře… Vím, na co myslíš. A už máš nějakýho šamstra? Nevím, mami… Ožrali jsme se, líbali jsme se, usnuli jsme spolu v posteli a on pak musel odjet na misi… Dobře, tenhle dopis ti nikdy neukážu, pro jistotu. Ale líbil by se ti! Dobře, alespoň trocchu by se ti líbil! Je hnědovlasý, má sportovní postavu, je ochranitelský typ a má skvělou práci u SHIELDu! Detaily o té práci nepotřebuješ vědět, ale dostává zaplaceno a tak! A taky má skvělou kovovou ruku… Ale zvykneš si. Nevím, jak to mezi sebou máme, nevyjasnili jsme si to. Vrtá mi to hlavou. A hlavně mě svírají starosti. Kde je? Vrátí se? Neleží tam někde zraněný a neumírá pomalu a v bolestech? Zajali ho? Zabili ho? Už vím, jaký jsi měla vždy strach, když jsem ti nedala vědět, že přijdu později. Určitě teď musíš šílet strachy… Už je to pár měsíců a já nikde, ani stopa, nic.

Promiň, mami. Za všechny ty těžkosti, které jsem ti způsobila, a za všechny ty věci, které jsem ti tajila. Za všechny rány, které jsem ti utržila, a za všechna slova, která ti ublížila. Kdyby to šlo vrátit, udělala bych to. Nikdy jsem to ‚nenávidím tě‘ nemyslela vážně. Jak ráda bych ti teď skočila kolem krku a nechala se ukolébat ku spánku jako malá holka. Tak moc mi chybí tvoje tichá slova, že všechno bude v pořádku. Tak moc mi chybí tvůj smích. Tak moc mi chybí i tvoje buzerování, abych si konečně uklidila pokoj, nebo abych se zvedla a šla umejt nádobí.

Mám tě moc ráda, mami. I tátu. I ségry. Všechny. Hrozně moc mi chybíte. Kéž bych ti mohla alespoň nějak dát vědět, že jsem naživu, ale nemůžu být s vámi.

Mám tě moc ráda,

Tvoje ztracená dcera Vendy Abbygail Stonesoul

Dopsala jsem dopis a následně ho dala do obálky, kterou jsem zapečetila voskem. Trochu starodávné, ale účinné. Na obálku mi skanulo pár slz. Rychle jsem je otřela. V poslední době se nějak často nacházím v tomto stavu. Prostě se zastavím nad vzpomínkou a rozbrečím se. Nejraději bych si za to nafackovala. Nesmím se hroutit, musím být silná a najít řešení mého malého flóra problému. Zkráceně MFP. Je to trochu jako morfium… Nevadí.

Bucky je stále pryč. Ještě se nevrátil a Fury je taky v tahu a nikoho jinýho se na něj ptát nechci. Dělám si o něj starosti.

Na druhou stranu… Tony mě začal učit hrát s Jarvisem počítačové hry. Už se mi podařilo jednou nezničit auto v Need for speed. To je pokrok…

Momentálně mě ale Tony donutil se dívat na jakýsi nudný film, který ani nevnímám.

A vzhledem k tomu, že jsme unavená osůbka, brzy poté usínám…

Autor: Destiney (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Cože?! - Kapitola 12.: