OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » City of Angels 3

20.12.2013 (09:00) • Mara • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 1× • zobrazeno 604×

Probudil jsem se a zašátral rukou vedle sebe. Místo bylo nejen prázdné, ale také studené. Tak trochu jsem doufal, že tady zůstane. Chtěl jsem si s ní povídat. Jo, přiznávám. První žena, kterou jsem nechtěl hned obtáhnout. Sešel jsem dolů do obýváku. I tam bylo prázdno, ale z kuchyně se ozývaly nějaké zvuky. Rychle jsem tam doběhl. Zarazilo mě, že tam byl Jared a ne Agatha.

„Kde je?“ podrbal jsem se rozespale ve vlasech. Je to docela dlouhá doba, co jsem se nestříhal.

„Odešla,“ odsekl a ani se na mě nepodíval. Tohle se mi na něj nepodobá.

„Ty o tom něco víš!“ uhodil jsem na něj.

„Já o ní něco vím. Je to sestra naší grafičky, troubo! Proto je nám tak povědomá!“

„No a co?! Je to moje věc, s kým se tahám!“ postavil jsem prudce hrnek od kafe, až mi v rukou zůstalo jen jeho ouško. On má tu drzost ji odtud vyhodit!

„Skvěle! A teď si o mně myslí bůhví co!“ zahřměl jsem. Brácha sebou trhnul, lekl se. Měl taky důvod. Byl jsem totálně vytočený! Chodil jsem po spodní části domu a nevěděl jsem, do čeho bych uhodil dřív. Jared se asi na to celé nemohl koukat, nejspíše se i bál, že by jednu chytil, a tak raději odešel.

Posedával jsem na terase a přemýšlel jsem nad včerejším večerem počínaje jejím odvozem. Obdivoval jsem ji. Byla tak plná energie, která z ní byla cítit na míle daleko. Tak moc jsem toužil se jí za bráchu omluvit. Ale jak? Nevěděl jsem pořádně, kde pracuje, kde bydlí. Neměl jsem na ni ani telefonní číslo.

Nezbývalo mi nic jiného, než se přepojit přes management na Kate. Nevěděl jsem, co jí mám říct. Nikdy jsem ji neslyšel mluvit o nějakém sourozenci. Když už jsem se s ní bavil o životě, vyprávěla mi o dceři a manželovi.

Sluchátko vyzvánělo čím dál tím déle a já začínal být čím dál tím nervóznější. To jako na ni mám vybalit hnedka, že chci číslo na její sestru, nebo rovnou adresu? Někdo to vzal.

„Adams, prosím,“ její hlas zněl skoro stejně. Jen byl posazený o něco výše. Donutilo mě to se zamyslet nad včerejškem.

„Halo, tak je tam někdo?“ optala se nervózně a bylo na čase se vrátit na zem.

„Shannon Leto. Kate, mohl bych se vás na něco zeptat?“ Bude lepší to trochu to obejít.

„Jistěže, Shanne. Čím posloužím?“

„Máte mladší sestru?“

„Ano, proč se ptáte?“

„Agatha. Mohla byste mi na ni dát číslo?“

„Ne, Shannone.“

„Prosím, potřebuji s ní mluvit.“

„V zájmu vašeho dobra ne.“

„Dejte mi na ni kontakt!“ Už mi začínala docházet trpělivost. Ta zatracená ženská!

„Nedám! Ani nevím, kde je!“

„Je v Los Angeles,“ poskytnul jsem jí alespoň částečnou informaci.

„Vidíte, to ani nevím. Děkuji vám za informaci.“

„Teď adresu!“

„Víte co? Nadiktuji vám adresu. Tam ji najdete. Snad.“ Psal jsem si poznámky na papírek na konferenčním stolku.

„Děkuji za spolupráci. Máte to u mě,“ poděkoval jsem jí. Kdybych mohl, možná bych jí i radostí skočil okolo krku.

Na nic jsem nečekal. Skočil jsem do auta a rozjel se na místo, které mi Kate nadiktovala. Nehorázně jsem se těšil, ale taky jsem se strašně bál. V břiše mi poletovali motýlci. Dojel jsem do jakési čtvrti. Bylo to na pobřeží. Byl jsem tady možná párkrát v životě. Došel jsem k většímu domu. Byl v koloniálním stylu. Chtěl jsem zazvonit, ale na branku vyskočil rotvailer.

„Amy, k noze!“ zaslechl jsem Agathin hlas. Srdce se mi rozbušilo. „Co tady chceš?“ vykřikla, když mě spatřila. Pokynula mi hlavou, abych prošel brankou dovnitř. Pískla na fenku, která se u jejích nohou rozvalila na záda. „Nemusíš se jí bát. Je to ještě mrně,“ podrbala ji a já se musel ušklíbnout. Ani nechci vědět, co to bude za maxipsa, až to vyroste. „Co jsi mi chtěl?!“ zvýšila hlas. Trochu mě to vyděsilo. Na sucho jsem polknul.

„Omluvit se ti za bráchu. Dokáži si představit, jak musel ráno vyvádět.“ Posadil jsem se u ní na terase. Měla nádhernou zahradu. Vypadalo to, že tady snad ani nepršelo. Vše bylo dokonale suché. Zahleděla se na moře. Pokývala hlavou. „Měla jsi mě vzbudit, uklidnil bych ho.“ Vzal jsem ji za ruku. Byla studená. Podívala se mi do očí. Její pohled mi absolutně nic neříkal.

„V pořádku,“ vydechla. „Určitě jsi nic nejedl. Je dvanáct.“ I přesto, že jsem zakroutil hlavou, zvedla se a šla podpálit gril. Zaběhla dovnitř a nesla mísu s naloženým masem. Jako by mě snad čekala. Musel jsem se pousmát. Šel jsem jí s tím pomoct.

„Odkud víš, kde bydlím?“ usmála se, když pokládala maso na rošt. Poškrábal jsem se nožem, kterým jsem krájel brambory, a pokládal vedle masa.

„Jared mi řekl, že jsi sestra Kate. Tak jsem jí musel podusit o adresu nebo číslo. Ani nevěděla, že nejsi v L.A.. Kde jsi byla?“ odpověděl jsem, ale zároveň jsem vyzvídal. Ale ona se nezdála být spokojena s mou odpovědí.

„To je nemilé. Teď tu bude otravovat. To se s ní budu muset zase setkat. No, jednou za tři roky bych to zvládnout mohla,“ prohodila sarkasticky. Roztomile nakrčila nosík a zalila maso zbytkem marinády. Tak to už jsem nechápal.

„Ujasníš mi to?“

„Dobře. Už před půl rokem jsem se vrátila. Bydlela jsem přechodně v New Yorku a Marseille posledních pět let,“ zamávala nožem nad hlavou. Když jsem se podíval na rošt, přišlo mi nemožné to všechno sníst. Se svou myšlenkou jsem se jí svěřil.

„Neboj, za chvíli tu bude rozvědka Kate, a navíc dneska je sobota. Staví se i Mark a Eric. Stává se z toho taková týdenní rutina.“

Tak hezky se s ní povídalo. Byla velmi bezprostřední. V některých věcech mi nepřipadala jako žena, když mi řekla, že miluje adrenalin a rychlá auta. I podle toho, co mi vyprávěla, se s ničím nepárala. Možná toho se Kate obávala. Nevěděla, jaký to na mě udělá dojem.

„Pivo, kafe, víno, něco tvrdého, vodu?“ vzhlédla ke mně, když jsme se zase váleli na terase na lehátkách.

„Řídím,“ připomněl jsem jí.

„Takže nealko.“ Zmizela v útrobách domova. Zanedlouho přede mnou stálo nealkoholické pivo. Nespouštěl jsem z ní oči. Byla pro mě jako magnet. V kapse mi začal vibrovat telefon. Suzan! Zapomněl jsem na ni. Včera jsem se jí neozval. Měl jsem k ní dneska jít na oběd. Zanedbávám svou přítelkyni!

„Omluv mě, prosím,“ vstal jsem a ponořil jsem se více do zahrady směrem k moři. Usmála se.

„Promiň, měl jsem hodně práce,“ omlouval jsem se. Mluvila se mnou tak vlídně, až jsem se za sebe styděl. Měl jsem být teď s ní a ne grilovat někde se ženou, kterou sotva znám. Ale ona měla něco do sebe. Byl jsem mezi dvěma kameny, které omílá divoká řeka. Slíbil jsem jí, že se ještě ozvu, a vrátil jsem se za Agathou.

„Přítelkyně?“ zjišťovala s úsměvem. Přikývnul jsem a pokoušel jsem najít nějakou emoci v její tváři, ale nenašel jsem nic. Jen se usmívala. Byla nádherná. Najednou přede mnou přistál obrovský talíř s jídlem. Sedla si naproti mně a pustila se do jídla. Musím říct, že to bylo vynikající.

„Ségro!“ ozval se za námi hlas, který mi byl tak povědomý. Prudce jsem se otočil. Stála tam Kate. Opatrně jsem se otočil zpět. V její tváři opět nebylo žádní překvapení.

„Vítej. Dáš si?“ ukázala za sebe na gril.

„Ne,“ odsekla a sedla si do křesla vedle mě.

„Můžeš mi, sakra, říct, co má znamenat to jméno na brance?! Kdy jsi mi, kurva, chtěla říct, že jsi vdaná?!“ metala okolo sebe blesky Kate. Takhle jsem ji v životě neviděl. Skoro bych se jí i bál.

„Jsem rozvedená. Mimo to, na frašku ,krycí jméno svatba´ jsem tě zvala a ty jsi nepřišla,“ odpověděla s ledovým klidem a zakousla se do steaku. Nechápal jsem, o co jde. „A co jako? Měla jsem žít snad s příjmením Adams? Sakra, lidi mě chtěli ve svých firmách jen proto, že jsem dcerou Nathanna Adamse. To raději budu Agatha Johnsson s tříměsíčním manželstvím. Takhle lidé nevidí úspěchy mého otce, ale to, co jsem dokázala já. Nežiji v jeho stínu a z jeho peněz!“ Ten chlad v jejím hlase se roznášel po stole, ale z jejího výrazu jsem poznal, že se dobře baví. Zdálo se, že sestře chce naznačit, že není jako ona.

„A proto tě společnost najala jako jejich nového tour managera,“ střelila po mně pohledem Kate.

„To proto tě zaujalo moje příjmení. Chtěla jsi vědět, kdo je ta neznámá, a zjištění, že je to tvoje mladší sestra, tě vykolejilo. Vítej na šikmé ploše, kočko,“ mrkla na ni a pozvedla flašku s nealkoholickým pivem.

„Počkej, a co ta práce u policie?“ připojil jsem se do jejich debaty. Vypadalo to, že můj argument Kate ještě více namíchl.

„Proč děláš u policie?“

„Protože se musím nějak uživit.“ Napíchla rajče na vidličku a dětinsky ho odpálila směrem na sestru. Zapadlo jí přesně do výstřihu. Musel jsem se pousmát.

„Fakt skvělý!“ zanadávala, ale také se poprvé usmála. Měla stejně tak krásný úsměv jako její mladší sestra, která před ni položila talíř s masem.

„Řekla jsem ti snad dost jasně, že jíst nebudu,“ odporovala.

„Ale ty moc dobře víš, že mě tvůj názor nezajímá,“ blýskla po sestře pohledem a přede mnou přistálo další pivo. Poděkoval jsem a sledoval jsem jejich konverzaci. Spíše než že by se bavily, se neustále jen dohadovaly.

„Co přítelkyně, Shannone?“ otočila se na mě Kate. Ten způsob, jakým se na mě dívala, se mi nelíbil. Pak se podívala jízlivě na Agathu. Ta se na ni jen kysele usmála.

„Jsme v pohodě,“ oplatil jsem jí úsměv a snažil jsem se, aby vypadal křečovitě. Najednou se odněkud rozezněl telefon. Agatha vystřelila.

„Až bude hodně vlezlá, řekni mi to. Zabrzdím ji. Vím, že jsi se Suzan šťastný, a nenechám ji, aby vám to zkazila,“ naklonila se ke mně. Nevěděl jsem, kam tím míří. Ano, cítil jsem se v její přítomnosti, jinak než u Suzan, ale Suzan byla moje jistota. Člověk, za kterým jsem se tak rád vracel.

„Je jen milá a navštívil jsem ji sám. Je to v pohodě,“ ujistil jsem ji. Za zády jsem ucítil Agi. „Půjdu, mám ještě nějakou práci.“ Zvedl jsem se a měl se na odchodu.

„Jasně,“ rozzářila se Agatha. Šla mě vyprovodit. Byla krásná. Chtěl jsem ji políbit. Když jsem se k ní skláněl, položila mi ruku na prsa a trochu mě poodstrčila.

„Nejsem mrcha. Máš Suzan. Na, pro případ nouze. Za pár týdnů se uvidíme,“ podala mi vizitku. Převzal jsem si ji. Okouzlen jejím úsměvem jsem naposledy podrbal Amy za uchem a nastoupil do auta.

„Měj se krásně,“ zamával jsem jí. Přikývla a zamávala. Moje auto vystřídalo další, odkud vyskočili dva kluci asi tak v jejím věku.

Zamířil jsem k domu Suzan. V dlani jsem stále svíral vizitku. Měl jsem tak silné nutkání jí napsat, ale řekl jsem si, že to nechám na večer. Stále mi v hlavě znělo její jméno. Kde jsem ho, k čertu, viděl?!

Zastavil jsem před domem Suzan. Odemknul jsem si branku a šel přímo do domu. Akorát seděla v obýváku na gauči a lakovala si nehty na nohou.

„Ahoj, broučku,“ vrhnula se mi okolo krku. Pocítil jsem její vůni. Omámila mě a já na malou chvíli přestal myslet na Agathu. „Jak jsi se měl?“ šeptla mi do ucha.

„Jsem trochu unavený, ale není to zase tak hrozné. Včerejší show byla úžasná! Proč jsi nepřišla?“ Dal jsem jí pramen za ucho a políbil ji. Vypadala zase jako princezna.

„Vždyť je to pořád to samé,“ výmluvně pokrčila rameny. Tohle mě na ní trochu rozčilovalo. Mně nikdy nepřišlo, že by byl nějaký náš koncert stejný. V každém bylo něco jedinečného. Udělali jsme večeři. Po večeři si zalezla do vany a relaxovala. V kapse mě pálila Agathina vizitka. Přemáhal jsem se, abych jí nenapsal, ale když se Suzan nevracela z koupelny, už jsem měl telefon v ruce a psal jí zprávu:

„Myslím na tebe, Agi.“

Vzápětí mu přišla zpráva. 

Tak... Máte za sebou další díl. Další díl bude o něco málo akčnější!

Autor: Mara, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek City of Angels 3: