OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Byli hrdinové - 3. kapitola

21.09.2011 (14:00) • Shire • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 10× • zobrazeno 1521×

Na nádraží King's Cross bylo rušno. Teddy před sebou tlačil těžký vozík s kufry. Andromeda i jeho kmotr mu nabízeli, že mu s vozíkem pomůžou, ale on je odmítl. Tohle byl přece jeho den a i drkotání vozíku po dlažbě k němu zkrátka patřilo.
Trochu zpomalil, když došli na deváté a desáté nástupiště. Věděl, že na nástupiště devět a tři čtvrtě se dostane, když proběhne přepážkou mezi nástupišti devět a deset, ale jeho mozek najednou začal odporovat. Najednou měl divný pocit z toho, že by měl jít hlavou proti zdi.
Na rameni ucítil něčí ruku.
„Jestli se na to necítíš, raději se rozběhni. Mně to vždycky pomohlo," pošeptal mu jeho kmotr.

Andromeda se mezitím dostala před ně, přišla k přepážce mezi nástupišti a zmizela.

Teddy namířil vozík do středu přepážky a rozběhl se. Když se blížil ke zdi, zavřel oči. A potom narazil.

Kov narazil na kov a ozvalo se několik dutých ran. Vyděšený Teddy pomalu otevřel oči a začal si mnout loket, kterým narazil do držadla vozíku. Ihned zjistil, že nenarazil do přepážky, ale do dalšího vozíku s kufry.

„Já se moc... Promiň," ozvalo se zpoza spadlých kufrů děvče. Rychle narovnala zbytek zavazadel zpět na vozík a ztratila se z dohledu.

V tu chvíli prošel přepážkou i jeho kmotr a Teddy si uvědomil, že už nestojí mezi devátým a desátým nástupištěm.

„Co se stalo?" přelétl Harry jeho spadané kufry a převrácený vozík pohledem.
„Asi jsem proběhl, ale narazil jsem do vozíku nějaké holky," vysvětloval Teddy.

Harry se zasmál: „To ti ta škola pěkně začíná."

Společně narovnali kufry zpátky a Teddy se mohl konečně rozhlédnou okolo.
Červená parní lokomotiva se leskla a vypouštěla obláčky páry. Všude okolo byli skupinky lidí s podobnými vozíky a klecemi s nejrůznějšími zvířaty.

Harry se zamračil: „Nevidím tu téměř nikoho v tvém věku..."

„Kde se vy dva zdržujete?" ozvala se Andromeda, která se právě oddělila od nejbližšího hloučku čarodějek.
„Nezlob se, Andromedo, trochu jsme se zdrželi, ale máme ještě dost času," odpověděl spěšně Harry.

Některé děti už byli ve vlaku, ale většina se ještě loučila s rodiči nebo zdravila známé. Teddymu se sevřelo srdce, když jen kousek od nich spatřil chlapce jen o trochu staršího než byl on sám. Chlapec právě objal svou matku a jeho otec ho pohladil po vlasech.

Harry si všiml, jak Teddy ztuhl a rychle pochopil, co se děje. Řekl Andromedě, že se hned vrátí, chytil Teddyho za zápěstí a odtáhl ho dál do davu.

„Co se děje?" ptal se Teddy překvapeně.
Harry se k němu sklonil: „Něco pro tebe mám. Sice jsem si to chtěl nechat, abych tě měl pod dohledem, ale myslím si a doufám, že nebudeš v Bradavicích dělat problémy. Navíc ti tak i tak patří..." a začal prohledávat své hluboké kapsy.
Konečně našel, co hledal a vytáhl zohýbaný a špinavý kus pergamenu.
„Co to je?" zeptal se Teddy trochu zklamaně, protože čekal něco zajímavějšího, když okolo toho kmotr nadělal takové tajnosti.

Harry se zasmál: „No tak, s tvou hlavou bys na to snad mohl přijít bez nápovědy!"
Teddy se ještě jednou podíval na pergamen v Harryho ruce. Cítil, že by měl vědět, co to je. Znamená to, že je to něco, o čem se kmotr někdy zmínil, když byl u něj na návštěvě?
Znovu si v hlavě přehrával, co mu Harry řekl. Něco, co by mu stejně mělo patřit?
Teddy se trochu rozklepaně zeptal: „Takže to patřilo tátovi nebo mámě?"

Harry se s obdivem díval na svého kmotřence. Vlastně by ho ani nenapadlo, že by na to mohl přijít bez další nápovědy. Znal ale Teddyho dost dlouho, aby věděl, že se jen tak nevzdá.
„Ano, patřilo to tvému otci."

Teddy zkrabatil čelo a vytrhl Harrymu pergamen z ruky a začal jej rozkládat. Nemohl na to přijít a to ho hrozně rozčilovalo. Něco po otci, něco, čím by na mě mohl dávat pozor. Něco čím by zjistil, že má v Bradavicích problémy. Něco, čím by na něj kmotr mohl dávat pozor, čím by ho měl pod dohledem... Měl pod dohledem, viděl, sledoval...
Sledoval! To bylo to slovo.
Teddy si vzpomněl na jednu z návštěv u Harryho...

„A jak jsi tehdy věděl, kde je, když jsi nebyl v Bradavicích?" ptala se Harryho Andromeda.
Harry se zasmál: „Kvůli tomuhle," a vytáhl z kapsy zrovna ten samý starý pergamen. „To je Pobertův plánek...

Teddy se zaradoval. „Je to plánek?"
„Je..." odpověděl Harry a sám sobě položil otázku. Po kom ten kluk vlastně je, když slyší všechno, co by neměl nebo nemusel?
„A jak funguje?" zeptal se Teddy a nedůvěřivě se díval na prázdný pergamen.

„Když chceš vidět, kdo kde je, ukážeš na něj hůlkou a řekneš: Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti."
„Slavnostně přísahám, že jsem ke každé špatnosti?" podivil se Teddy.
„Správně - a když už ho nepotřebuješ, znovu na něj ukážeš hůlkou a řekneš: Neplecha ukončena."
Teddy přikývl.
„Ale to neznamená, že budeš v Bradavicích zlobit! Tam se stejně všechno dozví. A navíc - všechny cesty z Bradavic jsou zablokované, takže žádné útěky!"
„Neboj, Harry! To bych nikdy neudělal."

Harry se pousmál: „To říkali všichni, kdo ten plánek měli. I pánové Náměsíčník, Tichošlápek a Dvanácterák, dokonce i já jsem nakonec dělal přesně to, co jsem neměl."
„Kdo byli Náměsíčník, Tichošlápek a Dvanácterák?" zeptal se Teddy zvědavě.
Jeho kmotr si povzdechl: „Stejně - když bych ti to neřekl já, přišel bys na to sám... Byly to přezdívky tří skvělých lidí, kteří ten plánek vyrobili. Dvanácterák byl můj táta James Potter, Tichošlápek byl můj kmotr - Sirius Black a Náměsíčník byl tvůj táta, Teddy..."
Harry zaraženému Teddymu strčil pergamen do kapsy a rychle běžel k vozíku s kufry, který před sebou tlačila soptící Andromeda.

„Ještě chvíli a Teddymu ujede vlak! Ale teď u sebe nemáš žádné létající auto, abys ho tam odvezl!"
Harry se rychle chopil kufru a rychle jej strčil do nejbližších dveří do vlaku. Andromeda mezitím objala Teddyho.
„Budeš mi chybět, Teddy..."
„Mně se taky bude stýskat, babi... Budeš mi psát viď?"
„Jistě, že budu, Teddy," usmála se a dala mu pusu na tvář.

V tu chvíli se vrátil Harry. „Měj se dobře," loučil se a objal ho.

Z blízkého amplionu s ozvalo varování a tak se Teddy a několik posledních dětí rychle nahrnulo do vlaku.
Teddy rychle proběhl uličkou a všiml si svého kufru ve dveřích prázdného kupé. Vtáhl kufr do kupé a rychle otevřel okno.

Vlak zapískal a začal se pomalu rozjíždět. Teddy začal mávat a ještě na Harryho křikl: „Pozdravuj Ginny, Jamese, Albuse a Lily!"
Andromeda mávala na oplátku a Harry chvíli běžel vedle vlaku a se smíchem mu odpověděl: „Neboj se, budu... A ty hlavně nezlob!"

Teddy se zasmál a když mu zmizeli z dohledu, posadil se do na měkké sedadlo...

Omluvám se za delší odmlku, bohužel se všemi domácími úkoly zkrátka nestíhám psát tolik. Doufám, ale že vás ani delší intervaly mezi kapitolami neodradí. Měla bych snad stíhat psát alespoň jednu za týden.
Jinak moc děkuji za úžasné komentáře, které mi píšete. Jsou totiž tou nejlepší inspirací.

Vaše Shire

2. kapitola ◄ 3. kapitola ► 4. kapitola

Autor: Shire (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Byli hrdinové - 3. kapitola: