Scenerie • OurStories.cz ~ naše povídky

Neumím vyprávět příběhy. Vytvářím scenerie, okamžiky, které vypráví samy. A jednoho dne jsem takhle uviděla krajinu ve své hlavě. Tripple drabble - 300 slov.

24.04.2015 (11:00) • caa • Povídky » Drabble • komentováno 3× • zobrazeno 1309×

Svět v mojí hlavě je zahrada.

Rozkvetlá naprostou symbiózou rozkládá se do nekonečna majíc plno tajemných zákoutí. Místa bez souladu. Listy opadávají, květy rozkvétají, myšlenky se rodí s novým životem.

Vzdálené okraje dosud neobjevených spojeností souzní divokou barevností nezaostřených obrysů, září pastely, temně se modrají. Slunce hřeje.

Divoce vonící růže a lilie střídá jemná tráva, chlad zborcených zdí, obrostly břečťanem. Z jejich trosek se k nebesům vypínají vzrostlé kaštany, javory, duby. Vzaly si sílu z toho, co jsem postavila sama proti sobě, a ční vzhůru. Břízy vlní své dlouhé vlasy v jemném vánku, na loučkách i svazích zpívají píseň divokého nezkrocení. Nutí ke smíchu.

Anebo k pláči.

Jakou krásu přináší podzim - listy září barvami, krajina se chystá na zimu. Ráno světem vládne jinovatka, zahalující všechno třpytivou krajkou. Závěje sněhu uspávají všechna stvoření. Zima, utišující všechny tóny, pomalu odeznívá, prvosenky vykvétají. Jaro je tady.

A pak se převrací do léta. Jabloně, hrušně, třešně, meruňky i broskvoně každým dnem přinášejí nové plody. Maliny, borůvky, jahody, ostružiny, brusinky. Ze semen klíčí nová naděje.

Ale i temné kouty plné pavučin leží uvnitř. Pokroucené, otrávené výhonky rulíku a tisů brání slunečním paprskům. Ale i ty časem umírají. A pak, přesně uprostřed, v nejjasnějším Srdci, černajíc se do dáli, leží temnota. Obklopena nejkrásnějšími květy, čerstvou travou (jež jen zdůrazňuje tu ohavnou temnotu), visí uprostřed ničeho temná koule smutku. Pod průsvitným povrchem se prohánějí stíny, točí se ve vírech, vzájemně prolínají. Přebíhá z toho mráz po zádech.

Pod ní nekvete ani neroste nic.

Však navzdory té kouli plné zloby tam všude znějí písně. Slavíci, kosové, skřivani. Motýli třepotálkové míjejí květy, včely bzučí a čmeláci klikatě přeletují těsně nad zemí. Žije to vlastním životem.

Potom se pomalu stmívá. Slunce vyhasíná, včely jdou spát. Všechno obestírá klid, tma něžně kolébá obrysy zahrady, všechno se ztišilo.

Takhle to cítím.

Autor: caa, v rubrice: Povídky » Drabble

Sdílet

Diskuse pro článek Scenerie:

3. Ver přispěvatel

20.06.2015 [21:06]

Hm... nevím, nevím... asi po tom předchozím dílku mě toto lehce zklamalo. Asi neumím docenit ty popisky, ba naopak mě mrzí, že jsi se raději nepokusila v tomto případě o poezii, protože by to vypadalo opravdu krásně, kdyby ano. Takto však musím říct, že tomu něco chybí. Nějaká jiskra. Připadá mi to celkem neživé a to je škoda, s takovou vizí... Emoticon

Smazat | Upravit | 30.04.2015 [20:21]

Nádhera! Většinou se mi personifikace zdají mírné přihlouplé, ale Ty to máš nádherné...!! Emoticon

1. Fluffy admin

20.04.2015 [23:00]

Ahoj,
je mi líto, ale článek ti musím vrátit. Bohužel počítadlo slov na stránkách je už několik měsíců mimo provoz a ukazuje více slov, než článek doopravdy má. Ty jich máš bohužel pouze 212, tudíž tě prosím, aby sis slova buď doplnila, nebo tripple drabble předělala na double a umazala těch dvanáct slov. Pro počítání tak proto použij počítadlo ve svém textovém editoru.
Až si to upravíš, zaškrtni ,Článek je hotov´.
Díky a omluv, prosím, potíže. Emoticon