Rozloučení se snem • OurStories.cz ~ naše povídky

Říká, že to neumím se slovy. Že jsou to všechno jenom obrazy. Jeden takový obraz, vyznání pro ni.

25.01.2017 (14:00) • caa • Povídky » Drabble • komentováno 0× • zobrazeno 1360×

Bylo to, jako kdyby se mi splnily všechny ty dávné bdělé sny. Ležela, já jsem seděla nad ní. Podávaly jsme si jednu cigaretu, popel se sypal do hrníčku, víno jsme pily rovnou z lahve. Topení hřálo, za okny skučel studený vítr.

Položila mi ruku na koleno, bylo to jako domov. Přitáhla si mě pod peřinu a syčela, že mám zase studené nohy. Hřála.

Horké, nekonečně něžné a přece prudké, takové je milovat ženu.

Přitiskla jsem se tváří k jejímu krku, polibek do vlasů. Přejet hřbetem ruky po rameni. Nadechnout se, naplnit se tou vůní bezpečí a domova. Studené ruce strčit pod tričko, dotknout se kůže, hladit. Přetočila se, opětovala něžnosti. Hltaly jsme se očima. Zběsilý chvat, dotknu se všude, políbím každý kousek kůže! A potom jen dlouhé minuty ležet a dotýkat se jen konečky prstů. Vzájemná láska byla cítit ve vzduchu jako chvějivý třas. Takové věci se nestávají. Taková slova nejsou. Být s ní je nejúplnější pocit, jaký jsem poznala.

Sevře mě do klece ze svých paží, probírá se pramínky vlasů, ukazuje mi, tolik se mi líbíš. Ona, ta nejkrásnější. Učí mne o světě a já jí dávám všechno, co mám, sebe.

Vím, že společně dokážeme cokoliv. Ona je můj domov.

Autor: caa, v rubrice: Povídky » Drabble