OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Drabble » Rány

Když nám stále ubližuje někdo, na kom nám záleží...

18.07.2015 (10:00) • TerezaJWilde • Povídky » Drabble • komentováno 3× • zobrazeno 1390×

Plakala jsem ukryta ve svém světě. Po mnoho dní nekonečně dlouhých. Na kolik kusů ještě mě můžeš roztříštit? Kdysi znávala jsem muže, který na mně vybíjel si splíny. Nenáviděla jsem ho. Každá rána bolela jako střep zarývající se do srdce. Až jednoho dne bolest zmizela a já až nyní pochopila proč. Přestala jsem ho nenávidět. Už jsem k němu necítila nic. Možná bych to samé měla udělat i tobě. Tvá slova mě zraňují hlouběji než kdy jeho rány. Už tě nenávidím, ale možná bych k tobě měla přestat cítit úplně všechno. Protože rány od člověka, na kterém nám nezáleží, nebolí.

Autor: TerezaJWilde, v rubrice: Povídky » Drabble



Sdílet

Diskuse pro článek Rány:

* Pardon, systém mě během psaní odhlásil.

I lhostejnost ničemu nepomůže. Dřív jsem měla úplně stejné pocity, ale být lhostejný neznamená, že ti na tom člověku už víc nezáleží. Nakonec musíš odpustit a naučit se toho člověka (znovu) milovat a přijmout, co ti udělal, protože je to ironicky jediný způsob, jak to všechno nechat plavat; i lhostejností zraňuješ jenom sebe sama a pořád nebudeš schopná se s tím smířit. Co se samotného drabblu týče, je to taková pocitovka, která očividně potřebovala ven. Věta /Kdysi znávala jsem muže (...)/ se mi do celku moc nehodila, protože se snaží o jakousi poetickou interpretaci, která se ale neslučuje se zbytkem, v němž jsi to uspořádání už dále nepoužila. Přijde mi, že je tam spousta pocitů, které sice cítíš hluboko a derou se na světlo světa (a jistě, kdo něco takového nezažil), ale chybí tomu určitá forma, určitý nádech něčeho... originálního, co by mohlo obohatit čtenáře.

Akoby si mi hovorila priamo z duše. Nádherne napísané. Len keby zabúdanie také ľahké...

Přidat komentář:

Nick:

Text: